Jak si zvyknout na cvičení, když jste celý život nic nedělali

jak si zvyknout na cvičení

Pokud vás rodiče od mala nevedli ke sportu, cvičení a zdravému životnímu stylu, bude to později jen na vás a bude to pravděpodobně velmi těžké. Můžete si pak ke cvičení vybudovat pozitivní vztah a brát ho jako samozřejmou součást života?

Já jsem bohužel ten případ. Jako malá jsem chodila asi dva týdny na balet, což se za pohyb stejně nedá považovat. V šesté třídě mě máma donutila si najít nějaký kroužek, kde se budu hýbat a já začala chodit na street dance. Vydržela jsem to půl roku a zařekla jsem se, že už nikdy víc. Pak jsem pomalu přešla do puberty a tehdy mě víc než jakýkoliv pohyb zajímaly úplně jiné věci. V osmnácti jsem trochu sportovala s tehdejším přítelem, který byl poměrně dost aktivní. Dala jsem jsem si měsíc s Jillian, koupila jsme si činky i karimatku a měsíc jsem makala. Pak jsme si šli občas zaběhat nebo zacvičit. Ale když jsme se rozešli, zase jsem se sportem sekla. A vrátila jsem se k němu před rokem a ve svých 27 letech jsem konečně začala pravidelně sportovat.

1. ledna 2020 jsem vytáhla zaprášené činky a skoro ztrouchnivělou podložku na cvičení, obula tenisky a vrhla jsem se na to. Hlavním smyslem bylo zhubnout, zbavit se bolesti zad a zkrátka přestat se konečně cítit jako líný hroch bez energie. Jelikož jsem se až do toho ledna považovala za věčného začátečníka, věděla jsem, že na to musím jít tentokrát trochu jinak.

Nepřepálit začátek

Pravidelný pohyb patří mezi nejčastější novoroční předsevzetí. Mnoho z nás to ale vzdá už po pár týdnech a v únoru jsme zase tam, kde jsme začínali. Podle průzkumů je to dokonce 73 % všech, kteří si dali nějaké předsevzetí v oblasti fitness.

Děláme to totiž špatně. Přepálíme začátek, jsme na sebe přísní a neposloucháme svá těla. Ono opravdu není těžké začít, ale vydržet a nepřestat. 

Podle odborníků bychom si měli uvědomit, zda jsme ranní ptáčata nebo naopak sovy a tomu svůj plán přizpůsobit. Pokud si rádi přispíte, určitě nebudete najednou chodit běhat s východem slunce. A pokud ano, vydržíte to týden, maximálně dva. Stejně tak si nejprve vyberte, co by vás vůbec bavilo. Bude to běh, plavání, tenis, kruhový trénink nebo domácí cvičení podle videí na Youtube? 

“Pokud si nevíte rady a chybí vám dostatečná motivace, není nic jednoduššího, než začít makat s osobním trenérem. Ten vám připraví trénink na míru a poradí i se správným jídelníčkem a následnou regenerací,” radí Martin Nehasil z Bomton Power Concept. 

Nepřemýšlet, makat!

Jelikož nemám ke cvičení žádný vztah a vždy mi dělalo problém se mu pravidelně věnovat, rozhodla jsem se, že tentokrát o tom nebudu přemýšlet, nebudu o tom ani nikomu říkat a prostě to udělám. Co se týče pohybu, bývala jsem mistryně světa ve vymlouvání. Dneska si zacvičím až odpoledne, teď jsem rozlámaná, běhat půjdu až zítra, stejně je dneska zima. A tak jsem tentokrát cvičila každý den hned po probuzení. Vyskočila jsem z postele v 6:15 a v 7 jsem měla odcvičeno. 

Ranní cvičení není pro každého, ale odborníci tvrdí, že pokud si ho můžete dopřát, udělejte to. Rozcvička po ránu rozpumpuje srdce, nastartuje váš cirkadiánní rytmus, který vás probudí na celý den a usnadní večerní usínání. To ostatně doporučuje i psycholožka a expertka na sezónní deprese Kelly Rohan. Začít den dávkou fyzické aktivity je podle ní velice dobře. “I třicetiminutová procházka po ránu se může stát téměř zázračnou drogou pro každého, kdo se v zimě necítí dobře, ať už fyzicky nebo psychicky. Přirozené světlo navíc nastartuje váš metabolismus a prospěje vaší náladě,” míní.

O čištění zubů přece také nepřemýšlíte, ale víte, že to musíte udělat. Je to zkrátka vaše přirozená povinnost. A stejně tak jsem přistupovala ke cvičení. Vůbec jsem si nedovolila ani pomyslet na to, jestli se mi dneska cvičit chce, nebo ne. Prostě jsem si oblékla legíny a šla na to. Fungovalo to skvěle a já se po pár týdnech začala cítit mnohem lépe. Tenhle režim mi vyhovoval, ale nebudu lhát, bolelo to. 

Když přišla jarní karanténa, na home officu jsem trochu změnila režim a cvičila jsem až po snídani, zhruba kolem 11. dopoledne. To mi vydrželo až do léta, kdy začalo být opravdu příšerné horko už od rána. Tehdy se mi cvičilo opravdu těžko a bylo pár dnů, kdy jsem se na to prostě vybodla. Ale kromě těch několika dní v létě, jednoho týdne u moře a dvou týdnů na podzim, kdy jsem cvičit nemohla kvůli vyříznutému znamínku, jsem to opravdu dodržovala. 

Teď je to rok od doby, kdy jsem začala. Rozhodně nemám vyhráno a určitě nemůžu říct, že bych si na pravidelný pohyb zvykla. Ale stal se součástí mého života. Dělá mi radost a cítím, že mi ohromně prospívá. Když jsem totiž v listopadu ty dva týdny nemohla nic dělat, začalo mě všechno bolet, byla jsem pořád unavená, líná a rozlámaná. A pak jsem se začala zase hýbat a veškerá bolest do tří dnů jako zázrakem zmizela. 

Cvičení jsem často odkládala, protože jsem byla moc unavená, měla jsem moc práce nebo mě bolela hlava. Jenže teď vím, že cvičení právě všechno tohle vyřeší. Najednou mě nic nebolí, mám dobrou náladu, víc energie a cítím se prostě a jednoduše dobře.

Ps: Právě je půl třetí odpoledne a ještě jsem necvičila. Od rána vymýšlím, jestli si dám kardio s posilováním nebo jen klidnou jógu a nebo půjdu na vzduch, zaběhat si do parku. Strašně se mi nic nechce, ale jdu teda na to. 

Ps2: Mám odcvičeno. Je mi krásně a jsem na sebe pyšná!

Anna Basiková

Hodně čtu, nepiju kafe, miluju cestování, řezaný kytky, podzim a dlouhý procházky po lese. Učím se švédsky a taky znakovku. Napsala jsem knížku, píšu články a taky dělám v PR a trochu v marketingu. Nikdy mě nenapadlo založit vlastní časopis, ale díky bohu se to stalo. Přeju si, aby vás to tu bavilo.

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.