Názorové bubliny: Válečný report z druhé strany barikády

Pokud čtete tyhle řádky, je vysoká pravděpodobnost, že jste minimálně středoškolsky vzdělaní, vaše kariéra je na vzestupu, aktivně se zajímáte o svět kolem sebe a lidská práva jsou pro vás stejnou samozřejmostí jako třeba dobrej filtr k snídani. Taky mezi svými přáteli nejspíš najdete alespoň pár cizinců a hned několik příslušníků sexuálních, náboženských i kulturních menšin. No a v pátek spolu zpravidla všichni sedíte nad vychlazeným Matuškou a probíráte situaci v Izraeli a Palestině. Nebudu lhát, moje večery vypadají podobně. Kdy jste ale naposledy strávili pátek s těmi, se kterými si nebudete po každé větě jen nadšeně přitakávat?

Pokud pomineme pandemii a koblihový kabinet, je dneska až děsivě snadné přesvědčit se o tom, že je u nás všechno v relativním pořádku. Češi mají co jíst, kde spát, se všemi ostatními státy jsme kámoši (почти, правда?) a kdyby bylo nejhůř, EU nám vždycky bude krýt záda. Jsme lepší než Polsko, protože homosexuály u nás nikdo nešikanuje, a jsme lepší než Spojený státy, protože si můžeme dovolit studovat a jít k zubaři. Barvu pleti už vlastně úplně ignorujeme, jiný náboženský vyznání je pojistkou super zajímavý konverzace, co nám rozšíří obzory. Česko, země zaslíbená, domov můj.

Tenhle domov má ale pro gigantickou část naší společnosti úplně jinou podobu. Je to místo, kde čtvrtina obyvatel žije na hranici chudoby, anglicky se domluví jen 22 % lidí, víc než polovina se domnívá, že cizinci, kteří se do Česka v posledních letech stěhují, představují problém a třetina odmítá mít za sousedy osoby jiné barvy pleti.

Zdroj: CVVM SOÚ AV ČR, Naše společnost 29. 3. – 11. 3. 2020, 1012 respondentů starších 15 let, osobní rozhovor.

Jak to, že pro vás a vaše okolí jsou třeba cizinci často nejlepšími kamarády a pro část společnosti jsou naopak zhmotněním všech nočních můr? Kde se vzala tahle obří hodnotová propast, která rozděluje společnost vejpůl?

Bubliny, ozvěna a konfirmační zkreslení

Odpovědí na tuto otázku je hned spousta. Velkou roli hraje míra dosaženého vzdělání, bydliště, rodinné zázemí nebo povolání. S vývojem technologií se do tohoto výběru ale dostává ještě jeden významný hráč – internet a sociální média. Nadupané algoritmy Facebooku, Instagramu a TikToku nám dennodenně servírují obsah, který nejpravděpodobněji olajkujeme, okomentujeme a zkrátka nad ním strávíme co nejvíc času. Jinak řečeno tedy obsah, který se nám líbí a souhlasíme s ním.

Schválně si zkuste vzpomenout, kdy se na vaší for you page objevil někdo, kdo obhajoval Trumpa a kdy jste naposledy nahlédli do obýváku Tomia Okamury. V tenhle moment je nejdůležitější si uvědomit, že tento proces funguje obdobně i na druhé straně barikády. Proč by zarytému republikánovi algoritmus nabízel tklivá videa Bernieho Sanderse? Místo dědečka v palčácích bude mít ve svém feedu spíš videa o nízkých daních a právu držet střelné zbraně.

Situaci nepomáhá ani fakt, že díky internetu najednou všichni našli spřízněnou duši. Zkuste si představit, že byste se před 50 lety snažili své známé přesvědčit o tom, že Země je placatá. Dost pravděpodobně byste si z experimentu odnesli jen dost pochroumanou hrdost. Dnes se ale okruh našich kontaktů přestal omezovat vzdáleností, a tak je hledání pomyslných spojenců skoro hračka. Vzájemně se pak můžeme donekonečna přesvědčovat o vlastní pravdě a po ruce nebude nikdo, kdo by nám nabídl jiný úhel pohledu.

Celý problém je ovšem ještě o něco komplexnější a nekončí jen na vlnách internetu. Lidský způsob uvažování nám totiž v této situaci úplně nehraje do karet. Je dokázáno, že i v případě, že má člověk přístup ke všem relevantním a ověřeným informacím, má tendenci si z nich vybrat pouze ta fakta, která korespondují s jeho dřívějším přesvědčením. Vezměme si jako příklad již zmíněné přesvědčení, že Země je placatá. Pokud budu něčemu takovému věřit, je velmi pravděpodobné, že budu vyhledávat jen ty informace, které s mou vírou souzní. Informace, které naopak moji domněnku vyvrací, budu cíleně podhodnocovat, nebo dokonce úplně ignorovat.

Zdroj: V Zákulisí

Co z toho všeho vyplývá? Jednotlivé sociální bubliny, ve kterých sdílíme stejné hodnoty a přesvědčení, jsou čím dál tím nepropustnější a vzdalují se od sebe vesmírnou rychlostí. Věda nám navíc potvrdila, že i když máme k dispozici všechna potřebná fakta, neumíme s nimi zpravidla dobře a kriticky naložit. Otázka je tedy jasná. Jak z toho všeho ven?

Zameťme si před vlastním prahem

Klišé, já vím. Bohužel ale není efektivnější cesty než té, která začíná právě u vás. Zhluboka se nadechněte a alespoň občas se ponořte do diskuzí na Novinkách. Začněte sledovat profily stran, který byste nikdy nevolili a sem tam si přečtěte Alarm, sem tam Reflex. Vyhraďte si den na svoji babi, vezměte ji ke kadeřníkovi a pak na kafe, kde proberete, co si myslíte o světě a lidech v něm. Potkejte se s kamarádama ze střední a zjistěte, jak žijou lidi, se kterýma už jste dávno ztratili kontakt. Zkrátka, zkuste objevovat nové názory a argumenty, co to jde. Získáte díky tomu mnohem lepší obrázek o tom, jaká je vlastně naše společnost a co všechno ji trápí. 

Až budete někomu příště vysvětlovat svůj úhel pohledu, nezapomeňte, že věci, které jsou pro vás úplná samozřejmost, můžou být pro váš protějšek třeba úplná novinka. Je proto možný, že budete muset vysvětlovat věci, nad kterými jste se ani moc nezamýšleli a prostě jste je brali za hotovou věc. Nikdy proto není radno zanevřít na vzdělání a nasávání nových faktů. Všichni víme, že když zvládneme sypat čísla a data z rukávu, mají naše argumenty hned větší váhu.

Trpělivost přináší zemi zalitou sluncem a pasoucí se jednorožce

No a to nejdůležitější nakonec? Zkuste vytrvat. Pokud jste se s prarodiči na něčem neshodli poprvé, zkuste to ještě podruhé, potřetí a počtvrté. Třeba se něco naučíte od nich a oni zase od vás. Každý takový malý vítězství totiž přispěje k tomu, abychom tady spolu všichni žili s větším pochopením a vzájemným respektem.

Poznámka pod čarou

A proč celý tenhle článek vlastně vznikl? Ráda bych vám skrze něj představila podcast Jádro pudla, který nahráváme společně se Stázkou. Snažíme se v něm společně rozebírat všechny možný společenský témata, který zkrátka nemají jen jednu správnou odpověď. Na každou problematiku nahlížíme ze všech úhlů pohledu a nenecháváme stranou žádný argument, ať už přichází z jakékoli strany názorového spektra. Hledáme tak společně opravdový Jádro pudla a budem moc rády, pokud třeba občas budete hledat společně s námi.

Anna Vašatová

Nezodpovědná cestovatelka, zkrachovalá hudebnice, nevyčerpatelná studnice naprosto zbytečných dad vtípečků a zarputilá expertka na všechno. Moc neumím krájet chleba a psát svý bio, ale jinak mám svůj život celkem pod palcem. Mimo několika občasných článků na web pro vás se Stázkou nahráváme podcast Jádro pudla.

Doporučené články

1 komentář

  1. Vladimír Zámostný

    Milá Aničko, chtěl bych smeknout svůj fiktivní klobouk a vzdát hold Tvému článku. Jen tak dále, člověka neustále něco překvapuje a navíc to nejcenější je informace. Zdraví a hezkou budoucnost přeje. Vladimír

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.