Redakce Tohle je náš malý experiment. Rády si spolu povídáme, pijeme u toho víno a taky hodně filozofujeme. A tak jsme se rozhodly některé naše myšlenky hodit na papír. Respektive do kyberprostoru. Začaly jsme si chatovat a zkoušíme, co to udělá. Příjemnou zábavu.
Anička: Ahoj holky. Pojďme dneska probrat výpovědi z práce.
Josi: Není to tak dávno, co jsme všechny skončily v Elle, jaké to pro vás bylo? Hlavně od té doby jsme taky stihly vystřídat pár dalších prací, co?
Klárka: Přijde mi, že rok 2021 se u nás rozhodně nese v duchu: něco končí, něco začíná.
A: Byl to váš první vyhazov? Pro mě jo a musím teda říct, že to nebylo úplně příjemný. Jaký z toho máte pocity vy?
K: Přiznám se, že já už jsem pár vyhazovů dostala, ale s odstupem času musím říct, že to bylo to nejlepší, co se mi stalo.
J: Pro mě to bylo významné hlavně v tom, že to byl vyhazov z práce, pro kterou bych do té doby dýchala. Potom jsem si vlastně říkala, co bez ní budu, ale vyvinulo se to krásně a tak, jak bych to dopředu nenaplánovala. Takže – všechno zlý je fakt k něčemu dobrý!
A: Pro mě to bylo hlavně strašně ponižující, i když jsem si to nechtěla nejdřív přiznat. Třeba jsem nikomu neříkala, že mě vyhodili, ale že jsem skončila, znělo mi to tak líp. Navíc to bylo v covidu a prostě to bylo takový: Jéé, tak ona taky… Navíc jsem byla z nás třech první, koho z Elle vyhodili. Ale přesně, bylo to ve finále pozitivní.
K: Přiznám se, že jsem to taky řekla jen nejbližším, jsem vychovaná v tom, že o takových věcech se moc nemluví, raději mluvme o úspěchu, než o tom, že váš sen, o kterém jste v deváté třídě říkali učitelce, právě skončil. A ne z vaší strany.
A: Jo, s tím souhlasím. Elle byla moje srdcovka.
J: Já jsem se tím ani netajila, nemyslím si, že jsme měly důvod, všechny jsme odváděly pěknou práci a důvod vyhazovu byl (dle mě dostupných informací) jiný než naše pochybení. To bylo v něčem vlastně pěkný. A byla to hrozná lekce! Myslím, že bez toho bych nedokázala říct dalším věcem “Ne”.
K: Nechoďme kolem horké kaše, kdo tady vysvětlí, proč jsme tedy skončily a co byl důvod našeho odchodu z Elle? Pepi?
A: Oficiálně covid 😀
J: Anička skončila dřív, protože kvůli covidu snižovali stavy. My s Klárkou jsme skončily chvíli poté a důvod vlastně znáte – V zákulisí.
K: Myslíš, že bylo naše začínající médium vážnou konkurencí nejčtenějšího módního časopisu u nás?
J: Rozhodně ne 😀 A proto to vlastně bylo dost divný, ale v něčem snad i lichotka ne? 😀 Ale nevím jestli důvod byl, že nás vnímali jako konkurenci, ale spíš, že budeme využívat kontaktů. Ale my máme svědomí čistý, takže…
A: Co vám vlastně řekli? Protože já už jsem v té době byla několik měsíců pryč.
K: U mě kontakty nezmínili, do té doby jsem (přes dva roky) totiž ani neměla vlastní firemní e-mail, takže jsem si budovala vlastní síť na @seznam.cz. Důvodem mojí výpovědi bylo zneužití titulu Elle pro vlastní marketingové účely.
A: Myslíte, že je naštvaly články na mediáři a mediaguru?
J: Těžko říct, ale nám udělaly radost. A to je vlastně hlavní. I při odchodu jsme v podstatě měly na výběr, ale já jsem ráda, že jsme se našeho projektu nevzdaly.
K: Myslím, že je ta velká mediální pozornost naštvala, protože jsme se v ní vůči aktuální podobě Elle vymezily, ale ne v tom smyslu, že nás ten magazín nebavil, jen, že nepřinášel obsah pro NÁS. A to je v pořádku, Elle má jinou cílovku než dvacetileté holky.
A: A hlavně jsme nelhaly, jsme kolegyně z Elle! A jsme na to pyšné, ne?
K: Rozhodně! Dělám si srandu z toho, že mé první slovo, co jsem řekla, bylo Elle, protože jsem ho tahala už na základku. Milovala jsem ten titul a snila o tom se jednou do redakce alespoň podívat!
A: Všechny jsme tam začínaly jako stážistky. A pracovat tam byl splněnej sen náš všech. O to víc nás ten vyhazov asi mrzel, že jo?
K: Přiznám se, že mě nemrzel. Brala jsem to jako vítězství, svobodu a důkaz, že pracovat na něčem vlastním, je to, co chci v životě dělat. Ale já byla externistka, tou dobou jsem dělala šéfredaktorku jiného titulu a to paradoxně důvod vyhazovu nebyl.
J: Asi už byl čas jít dál, paradoxně nám to otevřelo dveře, o kterých jsme ani nevěděly, že existují. No Klárko, dobře, že zmiňuješ Luxury. Jak to tam dopadlo a jak to vnímáš?
K: Paradoxně další odchod nikoliv z mé strany. Vydavatelství koupila nová společnost, která si do vedení i redakce dosadila vlastní lidi. To mě mrzelo hodně, ale zároveň jsem věděla, že jsem nepochybila. Když vedete časopis, je každé číslo vaše kniha a té se najednou musíte vzdát. O to víc jsem si ale uvědomila, že mám V Zákulisí, které mi jen tak někdo nevezme.
A: Jak tedy hodnotíte vyhazov? Co jste si z toho vzaly?
J: Rozhodně lekce. Takový to, co nechceš zažít, ale vlastně tě to může hrozně dobře nakopnout. Zvlášť když to byl tvůj dreamjob. Den potom jsem seděla doma a říkala si, co vlastně bez Elle jsem. No a to je ono – definovala jsem si to, a přišla jsem na to, kdo a co chci být bez toho, že by to za mě někdy příště zase definovala práce. A to by se mi bez výpovědi asi nikdy nepovedlo. Zároveň mi přijde, že to od té doby vidím u dalších lidí – že žijou jen pro práci. Ale jak říká můj kamarád Míra – všichni jsme nahraditelní, a tak žít jen prací, je podle mě fakt velká blbost, ať už je to dreamjob, nebo ne.
A: Souhlas. Zpětně vím, že jsem tam už nějakou dobu nebyla spokojená, a tohle mě donutilo se “postavit na vlastní nohy”. Nebýt pohodlná, takový to teplíčko a smrádeček, ale jít dělat to, co mě fakt baví a o čem bych nikdy dřív ani nesnila.
K: Já jsem si z toho vzala utvrzení v tom, že náš projekt má tak velký dopad, že minimálně oslovil pár lidí ve vedení renomovaného lifestylového titulu, takže má smysl a těším se na jeho pokračování. Vlastně to byla motivace a pochvala zároveň. Vždy jsem se nad to ale snažila povznést a vzít si z toho to dobré, jako z každé práce, kterou mám v životopise.
A: Takže sláva vyhazovům?
J: Haha, vlastně jo, ale nesmí jich být moc! Podle mě dva, tři jsou dostatečná lekce a pak už to fakt chce najít ten balanc. Ale třeba si jima projdu a budu tvrdit zas něco jinýho, tak se pak kdyžtak ozvu!
K: Přesně tak, já mám mezníky obecně ráda a od každého dna je potřeba se odrazit.
A: Svět patří těm, co se neposerou. Čau.
