Josefína Joštová Ve středu zemřel ve věku 102 let cestovatel, spisovatel, novinář, fotograf a obchodník Miroslav Zikmund, muž jen o čtvrt roku mladší než Československo. Poslední léta žil ve Zlíně.
S Miroslavem je neodmyslitelně spojen jeho nejlepší kamarád Jiří Hanzelka. Společně procestovali přes 100 zemí a teritorií a setkali se s lidmi, které většina z nás zná jen z hodin dějepisu, například se sovětským kosmonautem Jurijem Gagarinem či bývalým prezidentem Tomášem Garykem Masarykem. Jejich příběhy dnes už skoro zní jako sci-fi: copak by se dnes jen tak někdo mohl setkat s lovci lebek, projet Núbijskou poušť bez GPS nebo přespat na vrcholku Cheopsovy pyramidy?!
Nejvýznamější byly cesty dvě – první vedla přes Afriku a Jižní Ameriku, druhá přes Blízký východ, Indii, Indonésii, Japonsko, Kašmír až po asijskou část SSSR. První cestu podnikla dvojice mezi lety 1947–1950 v automobilu Tatra 87 a jejich rozhlasové reporty z dalekých zemí bavily celou českou republiku. O převratu v roce 1948 se dozvěděli Belgickém Kongu, nevěnovali mu však pozornost. Jediná zpráva, kterou totiž dostali zněla „proběhla jistá politická změna“. Poté ale byli povoláni k návratu do země, což odmítli. Tušili totiž, že by se na cestu už nemuseli vrátit…
V Tokyu v roce 1963, během druhé cesty, však vstoupili do komunistické strany. Věřili, že přinese změnu k lepšímu. Netrvalo však dlouho a svého rozhodnutí začali litovat, zejména potom, co se rok poté vrátili do Prahy. I proto se v roce 1968 Miroslav postavil na stranu reformních komunistů, v důsledku čehož mu bylo znemožněno dále cestovat, publikovat a účastnit se veřejného života. K cestování se vrátil až po revoluci, kdy konečně mohl navštívit poslední zbývající kontinent Austrálii. V roce 2000 se ještě vypravil do USA a na Srí Lanku.
Život je přesný součet náhod.
M. Zikmund
Přesto, že o samotném životě pana Zikmunda bychom mohly napsat knihu, nejinspirativnější na něm dle mého názoru byla jeho zvídavost, srdečnost, pokora. Jeho věrnost, vztah k sobě samému, jeho blízkým i společnosti jako takové. Jeho neustálá chuť se učit – snad i proto v jeho osobní knihovně můžeme najít více než 12 000 knih (a nepochybuji, že je určitě do jedné všechny přečetl)! A hlavně to, že při tom všem, co mu život připravil, neztrácel naději v lepší zítřky a úsměv na rtech.
Cestám Zikmunda a Hanzelky je věnována stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996. V roce 2013 byla tato expozice přestěhována do bývalého areálu Baťových závodů (Svitu) a nově instalována v budově Baťova institutu. V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce mu prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Otevíral Čechoslovákům svět. Snažil se ukázat, že Československo není pupek světa. Přál si, abychom jezdili za hranice, poznávali cizí prostředí a získali sebevědomí. Chtěl žít v zemi, kde se dá na slovo druhého spolehnout, kde jsou k sobě lidé tolerantní, poslouchají a mluví, jen když mají co říct.
Daniel Stach o Miroslavu Zikmundovi pro ČT
A pokud si v zatažených podzimních dnech chcete zvednout hladinu serotoninu, z celého srdce doporučuji rozhovor pana Zikmunda a Daniela Stacha. Příběhy tohoto výjimečného muže se zdají být až neuvěřitelné, přesto je vypráví svěže, s humorem, nadhledem a srdečností, navíc ve společnosti s vždy usměvavého Daniela. Rozhovor je z roku 2017.
