Josefína Joštová Vánoce jsou kromě svátků klidu a pohody pro mnoho z nás taky svátky stresu, náročných rodinných setkání a blbých poznámek (nejen) na vzhled. Jaké komentáře si letos odpustit? A hlavně PROČ?
Náš oblíbený profil 3pe (přečtěte si jejich minulý článek o Barbie) sdílel nejčastější poznámky na náš vzhled, kterým čelíme během rodinných setkání a kterých je v období Vánoc přeci jen trochu víc než normálně. A co si budem – možná je někdy řekl s dobrým úmyslem každý z nás.
Past je ale v tom, že tyto komentáře znějící nevinně mohou často přisypat sůl do už otevřené rány. 3pe proto nejen cituje, ale také vysvětluje, proč se poznámkám vyvarovat. A my jim za to děkujeme!
„Sluší ti to! Nezhubl/a jsi?“
Říkáte si, že je to přece kompliment? Komentovat cizí tělo není ve většině případů dobrý nápad. Nikdy totiž nevíme, čím si dotyčný prochází. Možná má těžké období, je ve stresu nebo nemocný. Poukazovat na jeho váhu nepomůže ničemu. Podobnými komentáři navíc podprahově sdělujeme, že když je někdo hubenější, zaslouží si (víc) naši pozornost a obdiv. Pro člověka s predispozicí k poruchám příjmu potravy je to jako vydláždění cesta do pekla.
„Nepřibral/a jsi v poslední době? Nemáš to ze stresu?“
Možná máte o dotyčného skutečně strach. Opravdu ale věříte tomu, že poukazování na váhu nebo stravovací návyky je to, co mu pomůže? Zeptejte se prostě na to, jak se v poslední době cítí.
„Tohle všechno sníš? / Ty si jdeš ještě přidat? / To já už bych nezvládl/a sníst nic!“
Komentovat obsah talíře druhých lidí nám skutečně nepřísluší. Každé tělo funguje jinak a stravovací potřeby ostatních neznáme, to zaprvé. A zadruhé – úloha jídla není jen vyživovat organismus, má pro nás i funkci společenskou, skrze společné stolování sdílíme příjemný čas s blízkými. Je proto úplně normální, že se během svátků stravujeme jinak než obvykle.
„Celý den nejím, abych si mohl/a dát pořádnou večeři.“
Jídlo si nemusíte zasloužit. Bez energie nemůžeme fungovat. A potřebujeme ji pravidelně doplňovat. Celý den bez jídla je přímá cesta k večernímu neovladatelnému přejezení, a to i pro lidi, kterých se poruchy příjmu potravy (ppp) netýkají. Pro člověka s ppp pak znamená čekání (hladovění) nervózní den s hlavou plnou myšlenek na jídlo a následné večerní přejezení s výčitkami.
„Dneska budu hřešit/prasit a dám si další vánočku.“
Opakování matka moudrosti: Slova jako hřešení, prasárna nebo cheat meal prostě nadobro ze slovníku vyškrtněte. Moralizování kolem výběru potravin může vést k pocitům viny a studu, a následně k problematickým stravovacím návykům. Dát si další porci vánočky je úplně v pořádku. Dejte si, na co máte chuť a po čem vám bude hezky. Nestavte si „zakázaná” jídla zbytečně na piedestal. Povede to jedině k tomu, že jich ve finále sníte mnohem větší množství.
„Zítra to všechno vycvičím.“
Kompenzace (snaha vycvičit jídlo nebo ho na nějakou dobu výrazně omezit) ještě nikdy nikomu nic dobrého nepřinesla. Je to paradoxní cesta přesně tam, čemu se skrze ni chceme vyhnout: k pocitu selhání, výčitkám… a mnohem větší ztrátě kontroly.
Problémem není sníst něčeho víc, ale následná omezující reakce, která bludný kruh udržuje. Zkuste se na Vánoce podívat z širší perspektivy. Je to jen pár dnů, 2 % celého roku. Pokud bude pár vánočních jídel energeticky vydatnějších, s vaším tělem se pravděpodobně nestane vůbec nic.
