Anna Basiková Grafická designérka a módní návrhářka Cindy Kutíková ve svém pracovním životě propojuje obě dovednosti – intenzivně se věnuje tématu praktického využití grafického designu v módním a textilním průmyslu. Nedávno uvedla na trh novou kolekci své značky Cindy K. Je těžké se na lokální scéně prosadit? A na koho Cindy při navrhování kolekce myslela?
Jak dlouho celá kolekce vznikala a jak to probíhalo?
Na kolekci jsem pracovala čtyři měsíce. Vytvořit letní kolekci jsem měla v hlavě už delší dobu, protože jsem chtěla vytvořit něco, co bude nositelné i v jarní a letní sezóně, jelikož má tvorba je obvykle zaměřena na zimní období.
Na koho jste při navrhování myslela? Představovala jste si budoucí zákazníky?
Možná to bude znít sobecky, ale veškeré produkty navrhuji podle toho, co bych ráda nosila já. Nad budoucími zákazníky se ale samozřejmě zamýšlím také, nicméně se mi zatím vždy vyplatilo věřit své intuici a následovat vize, které mám a kterým věřím, že budou fungovat. Když navrhuji různé barevné varianty, tak předem vždy nějak vycítím, která bude nejpopulárnější. Tento vnitřní pocit mě vede při navrhování prakticky vždy.
Jeden z outfitů nové kolekce je inspirovaný hudbou. Jak se takový model tvoří?
Jedná se o vzor jednoho z kompletů složených z košile a kalhot, který byl vytvořen v kolaboraci s holandskou DJ Nadiou Struiwigh. Nadia mě oslovila s tím, že vidí v mé práci synergii se svou hudební tvorbou. Výsledná podoba tohoto vzoru vznikala čistě pocitově a intuitivně na základě hudby, kterou Nadia vytváří. Žádný další skrytý význam nebo koncept v sobě vzor nenese. Cítila jsem, že jsou si naše světy podobné, stejně jako to cítila Nadia.
Svůj čas dělíte mezi práci v oblasti grafického designu a svou značku Cindy K. Máte to nějak striktně rozděleno nebo se to různě prolíná?
Různě se to prolíná. Když mě jeden obor vyčerpá, začnu se více věnovat druhému a naopak. Nikdy to ale není tak, že bych se striktně věnovala pouze jednomu z těchto oborů. Oba světy se přirozeně prolínají, což mi umožňuje čerpat inspiraci z jednoho pro druhý. Tento dynamický přístup mi dává tvůrčí svobodu a přináší nové nápady do obou oblastí a jsem hrozně ráda, že nejsem uvázaná pouze jednomu oboru – hlavně především módě, protože bych se nechtěla živit výhradně módou a být na tomto oboru závislá.
Jak vypadá váš běžný den?
Můj den začíná procházkou v parku s mým psem Brunem. Jsem za to hrozně ráda. Hodně pracuji a tyto procházky jsou pro mě kontaktem s realitou. Dělám něco pro sebe a mám radost z jeho přítomnosti. Přesně v těchto momentech se cítím kreativní a mám čas si v klidu rozvrhnout den. Poté přijdu do studia a pustím se do práce. Hodně záleží na tom, jestli v daný den řeším spíše grafiku nebo módu. Vždy se ale zabývám i určitou administrativou a komunikací s klienty, případně posíláním balíků. Pak nastává samotná fáze navrhování výroby. Celý den je takové přeskakování z jedné činnosti na druhou. Někdy mám paralelně rozjetých třeba pět grafických projektů, a to už mi jde hlava kolem.
Na čem v rámci grafiky aktuálně pracujete?
Momentálně pracuji pro Galerii Františka Drtikola v Příbrami, pro kterou jsem navrhla novou vizuální identitu a nyní připravuji grafické výstupy pro jednotlivé výstavy. Dále dělám na vizuální identitě pro kamarádky ze studia Purre, které se zaměřuje na digitální módu. Holky mi hodně pomáhaly s mou novou kolekcí Serious Joy. Všechny střihy mají na starosti právě ony. Baví mě, že se mohu obrátit na profesionály ve svém oboru a pak jim to vrátit protislužbou v grafické podobě.
Jak obecně ve své práci propojujete grafiku s oděvním návrhářstvím? A jde to i opačně? Prolíná se móda do vašich zakázek týkajících se grafiky?
Kreativní energie a nápady z jedné oblasti přenáším do druhé, což obohacuje oba směry. Výchozím bodem je pro mě i v módě grafika, protože mé produkty stojí primárně na grafických vzorech. Móda se mi do grafiky prolíná spíše po praktické stránce, protože komunikuji se spoustou dodavatelů a výrobců, kteří mě zpětně občas osloví na grafické služby.
Je těžké se na lokální scéně prosadit?
Pokud bych měla tuto odpověď dělit opět do dvou světů – grafického a módního, tak móda má určitě širší publikum a pozornost médií. Je tedy určitě snadnější „být více vidět“, zároveň je to ale podstatně časově a produkčně náročnější obor. Co se prosazení týče, designér musí být schopný nejen kreativně, ale také byznysově a organizačně, což platí pro oba obory.
Když se ohlédnete zpátky, udělala byste něco jinak?
Nevím, jestli bych něco měnila. Určitě by zpětně bylo co zlepšovat, ale zároveň bez chyb a komplikací by se člověk příliš nesunul kupředu, takže nedostatky vnímám jako součást procesu a růstu.
Oblečení vaší značky je hodně barevné. Potřebujete ve svém osobním životě utíkat od barev pryč?
Sama někdy ráda nosím vše černé, ale nepotřebuji od barev utíkat. Řídím se vždy současným pocitem. Co se například interiéru týče, tak mám raději minimalismus, ale i obrazy, které mám doma, jsou hodně pestré.
Jak od práce odpočíváte?
S mým psem Brunem, na chalupě na Vysočině, s rodinou a mým milovaným synovcem Vincentem, na turistice a od mala jsem milovala krasobruslení, takže jsem se ho na „stará kolena“ začala učit.
Co vás v poslední době zaujalo, co vám udělalo radost?
Mongolská nastupovací olympijská kolekce, Olympos, výstava Vojty Kovaříka. Radost mi udělala nabídka na prostor pro mé studio, které se od začátku srpna nachází v krásném historickém domě u Radničních schodů u Pražského hradu.
