Anna Basiková I když si dříve lidé mysleli přesný opak, my už dávno víme, že kouření zdraví rozhodně neprospívá. Přesto si nemůžeme pomoct. Nebudeme vás tu teď nabádat, že byste s tímhle *otravným zlozvykem* měli seknout. Ale poradíme vám, jak byste se o sebe mohli starat i s cigaretou v ruce.
Podle dat Státního zdravotnického ústavu žije v České republice přibližně dva a půl milionu kuřáků, z čehož zhruba desetinu tvoří děti a mladiství. Toto číslo se od roku 2015 téměř nemění – podíl kuřáků v populaci v posledních deseti letech kolísá mezi pětadvaceti a třiceti procenty.
K tomu se přidává další jednoznačně negativní trend: snižuje se věk, kdy mladí lidé cigaretu poprvé ochutnají. Ještě před patnáctým rokem života začne s tímto zlozvykem 7 % kuřáků, i když některým se později podaří s kouřením přestat. Zatočit s něčím tak návykovým, jako je kouření cigaret, je však extrémně náročné.
Někteří adiktologové považují nikotin za jednu z nejnávykovějších látek vůbec, která si nezadá například s kokainem. Típnout svou poslední cigaretu a už se k ní nevrátit proto není jen tak. Většině úspěšně odnaučených bývalých kuřáků to zabralo vícero pokusů, což jasně potvrzuje, že stojí za to zkoušet přestat znovu a znovu.
Proč je tak těžké seknout s cigaretami
Kuřáci, kteří už se rozhodli přestat, stojí ve své situaci proti obrovské přesile. Tu tvoří především tabákový průmysl, který se nás už šedesát let snaží přesvědčit o tom, že kouření vlastně zas tak špatné není – i poté, co se lékařům podařilo definitivně vyvrátit tvrzení, že cigarety mohou snad dokonce léčit!
Ano, mylné domněnky o zdravotní prospěšnosti kouření cigaret se objevovaly až do druhé poloviny 20. století. V 19. století byly cigarety dokonce doporučovány jako lék na různé nemoci, například na astma, kašel, migrénu nebo depresi. A přestože se už nenajde rozumně uvažující člověk, který by tomu věřil, stále se mnoho kuřáků chlácholí vzpomínkami na pradědečka, který se dožil devadesátky se čtyřicítkou cigaret denně. Co na to může říct věda? Že měl prostě z pekla štěstí.
Na kuřáka snažícího se přestat může vyvíjet obrovský tlak také okolí – třeba, když před každou restaurací postává malá skupinka lidí vychutnávající si svého „čouda“, jelikož mají právo na svou pohodu, klid a tabáček. Někteří kuřáci si dokonce stěžují na neexistující podporu od vlastní rodiny, jejíž postoj by se dal shrnout do výčitky: „Když jsi kouřil pětadvacet let krabičku denně, tak to teď už nezachráníš!“
Lékaři však s takovým obviňováním nesouhlasí. Na skoncování s kouřením zkrátka není nikdy pozdě a každá snaha se cení. I pouhé omezení cigaret o pár kusů denně lze považovat za úspěch na cestě za odvykáním. Proto, chcete-li přestat kouřit, nepropadejte zoufalství, když to nevyjde hned napoprvé.
Zkoušejte to dál a třeba se vám krůček po krůčku podaří dostat do stavu, kdy už to nebude vaše nezvladatelná touha zapálit si každých pět minut, nýbrž vy sami, kdo ve skutečnosti ovládá zapalovač. Odbornou pomoc také najdete na Národních stránkách pro podporu pro odvykání kouření, v Centrech pro závislé na tabáku nebo na Národní lince pro odvykání kouření.
Co můžete udělat hned?
Dělejte si častěji procházky v přírodě. Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu může vašim plicím jedině prospět, a jako bonus uděláte něco i pro svoje srdce a pohybový aparát. Práce vás dohání k šílenství? Možná právě teď nastal nejlepší čas poohlédnout se po jiné pěšince, kterou by se mohla vydat vaše kariéra.
Jednou z ověřených cest, jak se dostat do větší pohody, jsou také dechová cvičení. Můžete je vyzkoušet například s renomovanou lektorkou a autorkou knih o józe Lenkou Oravcovou na portálu PLÍCE.ONLINE. Získáte tak jednoduché techniky, které vám pomohou odbourat stres spojený s abstinenčními příznaky.
Zajímavou technikou je vědomé kouření. To aplikuje principy metody zvané „mindfulness”, jíž zpopularizoval profesor Jon Kabat-Zinn a která si klade za cíl zbavit člověka stresu. Metoda vědomého kouření spočívá v tom, že se kuřák sám ještě před zapálením cigarety zaměří na svoje pocity.
Na co se zeptejte sami sebe? Jdu si zapálit, protože se chci uvolnit? Nebo se naopak po dávce nikotinu dokážu lépe soustředit? Co dalšího dělám, když vložím filtr mezi rty, poprvé potáhnu a odložím zapalovač? Jak se tabák mění v popel, kuřák se zaměřuje na svoje smysly: jaká chuť se v ústech mísí s tabákem? Slyším v okolním ruchu charakteristický praskavý zvuk hoření?
Ve výsledku se tak kuřák sám stává pánem situace a pokud se soustředí čistě na proces kouření, má možnost více si uvědomovat, že vlastně kouř páchne, vyvolává v ústech pachuť, možná dráždí ke kašli, způsobuje nepříjemné motání hlavy. Postupně tak může člověk dojít až k uvědomění, že podobnou situaci dokáže stejně dobře – ba i lépe – zvládnout i bez tabáku.
