Anna Basiková Snad každý z nás si jednou za čas zamrmlá, že potřebuje tohle a támhleto, že u sousedů je tráva zelenější, a vymýšlíme a spekulujeme, jak to udělat, abychom se měli prostě lépe. Pokud to ale děláte častěji, než je zdrávo (čti: každý den), možná by bylo fajn toho nechat. A my víme, jak to zvládnete.
Máte pocit, že toho máte v životě málo? Že nutně potřebujete další Samby do sbírky nebo překrásnou Loewe puzzle bag? Možná byste měli vědět, že potřebování je jednou z hlavních příčin neurózy (duševní porucha, při které pacient trpí stavy úzkosti, emoční tísně a podobně).
„Emocionální zranitelnost je ve skutečnosti vždy důsledkem nadměrných potřeb,” konstatuje psycholog Rafael Santandreu v knize Jak si zbytečně nekomplikovat život. A jednou z nejúčinnějších metod, jak úzkostem předejít, je snížení této potřeby. Jde o myšlenkové cvičení, které spočívá v tom, že pochopíte a přesvědčíte sami sebe, že toužit je sice zcela oprávněné, ale pokud se z touhy stane potřeba, stane se také problémem.
Rozdíl mezi touhou a potřebou
Ale nebojte se, nemusí se z vás teď stát mistr minimalismu, který vlastní jen pár desítek věcí, už nikdy si nic nekoupí a je díky tomu neskonale šťastný (nebo se tak aspoň prezentuje). Marii Kondo taky odvolejte, nic vyhazovat dneska nebudeme.
Jde zkrátka o to, abyste si uvědomili, jaký je rozdíl mezi touhou a potřebou, a dokázali s tímto pocitem pracovat. A zároveň pochopili, že pokud nevlastníte určité věci či výhody, neumřete kvůli tomu.
„V ordinaci své pacienty vyzývám, aby si představili sami sebe v situacích vyvolávající možnou neurózu, avšak cítili se v pohodě,“ vysvětluje dále psycholog Santandreu. A jako příklad uvádí situace, kdy vás někdo ponižuje, šéf vás právě vyhodil z práce nebo vás opustila životní láska.
„Nácvik schopnosti cítit se i v negativních situacích emocionálně příjemně můžeme realizovat pouze tehdy, pokud zaměníme své iracionální přesvědčení, pokud se oprostíme od potřeby, že se k nám všichni musí chovat slušně, že musíme mít zaměstnání či partnera / partnerku,“ dodává.
Šťastný bezdomovec?
Nejúčinnější cvičení je podle něj vizualizace situace, kdy se ocitnete na ulici – stane se z vás zkrátka bezdomovec. Nemáte práci, ani domov, pravděpodobně vám nezůstalo ani moc přátel a rodina vás dost možná zavrhla. Jak se cítíte? Co uděláte? A mohli byste být šťastní?
Tak schválně, jak byste na tyto otázky odpověděli? Seděli byste na lavičce před hlavákem, opíjeli se do bezvědomí krabicovým vínem a občas něco ukradli nebo vyžebrali, protože co jiného byste asi tak mohli dělat, že jo… Nebo byste se snažili i z toho mála, co můžete dělat, vykřesat maximum?
Jde o to, abychom si představili sami sebe šťastné, ačkoliv jsme bezdomovci. „A to díky naší vrozené schopnosti dělat zajímavé a hodnotné věci. Toto cvičení nás oprostí od potřebování a přemění nás v duševně zdravější jedince,“ myslí si psycholog.
Tak jo, napište si teď aspoň 5 věcí, které byste mohli jako bezdomovec dělat, aniž byste:
- ke štěstí potřebovali hodně věcí,
- si chtěli udržet image super úspěšného člověka,
- toužili po uznání ostatních.
Jako bezdomovec totiž můžete třeba:
- pomáhat ostatním bezdomovcům nebo neziskovkám (a cítit se užitečný),
- získat nové přátele (kdekoliv),
- věnovat se umění nebo něco tvořit (třeba psát o svém novém životě),
- starat se o své tělo (pravidelně se mýt a hýbat a nesmrdět),
- učit se nové věci (chodit do knihovny a tam se vzdělávat),
- objevovat (třeba město, ve kterém žijete).
„Pokud se tyto racionální vizualizace provedou správně (tedy intenzivně a věříme-li v ně), člověk okamžitě pocítí úlevu a emoční pohodu. Vidět se šťastným, přestože mám málo, znamená zbavit se potřebování, cítit se lehčí a duševně silnější,” vysvětluje Rafael Santandreu.
Zkuste tohle cvičení dělat každý den a svou představu vás jako bezdomovce vypilujte k naprosto přesným obrysům. A nezapomeňte se na to zeptat i vašeho okolí. Podobné cvičení totiž můžete ve finále aplikovat na jakýkoliv „problém“ ve vašem životě – ztráta zaměstnání, forever single, neúspěch v podnikání, žádné děti a podobně.
Asi to nebude nic jednoduchého, obzvlášť, když se to týká nehmotných a emocionálních situací. Jenže pravda je taková, že duševně zdravý jedinec by neměl potřebovat ani hmotné, ani nehmotné statky. Ke spokojenosti totiž často potřebujeme fakt málo.
PS: Tímhle článkem rozhodně nechceme zlehčovat ničí problémy, nebo dokonce někomu přát, aby se stal bezdomovcem. Uvědomujeme si, že život na ulici rozhodně není jednoduchý a mnohdy je knihovna a péče o sebe to poslední, na co by lidé na ulici chtěli myslet.
