10 věcí, které mi dělají radost: Umělec Maxim Havlíček

Fascinující česko-americký malíř Maxim Havlíček tvoří pod uměleckým jménem Maxim. K výtvarnému umění měl blízko již od dětství, jeho strýcem byl český malíř Ivan Sedliský. V roce 1999 Maxim odcestoval do Ameriky, kde žil velmi dlouho v Los Angeles. Do Česka se ale rád vrací, nejen kvůli práci, ale především za rodinou. Nedávno oslavil padesátiny a na podzim si dopřeje krásnou výstavu. Přečtěte si, co ho baví a naplňuje.

1. Moje dcera Agnes

Moje dcera Agnes mi nastavuje zrcadlo a učí mě trpělivosti. Miluji její nevinnou přímočarost, fantazii a pohled na svět, který díky ní znovu objevuji. Díky ní je můj svět mnohem krásnější a milejší.

2. Moje práce

Spíše fakt, že „práci“ nemám. Je to mezi mnoha lidmi dost nepopulární, protože si myslí, že umělci mají bohémský život plný volného času a zábavy. Když člověk dělá něco na sto procent a nikdo ho do toho nenutí, je to všechno o disciplíně a ambicích. Je to o hodinách, které splývají v dny, týdny, měsíce a roky dřiny, o nocích strávených v ateliéru.

Je to o dobrodružství a nevyšlapaných cestách, o objevování, nejistotě, pochybnostech a strachu. Je to o obrovské síle, která vás pohání dál, o víře v sebe sama a vaší volbě. Je to nejkrásnější způsob, jak strávit čas na této zemi. Nedokázal bych bez toho žít a dělá mi to radost každý den.

3. Rodina a přátelé

Moje dcera Agnes, maminka, dvojče Karel, přítelkyně Angelina a přátelé a lidé, se kterými pracuji a kterých si vážím. Doufám, že to vědí, i když bych jim to měl asi více dávat najevo. Jsem velmi společenský člověk a mám přátele po celém světě.

Snažím se udržovat kontakt, jak jen to jde, i když se často nevidíme dlouhou dobu. Všichni mají nabitý život, nebo do toho vstoupí války a další nesmysly, a člověk si pak uvědomí, co je v životě opravdu důležité.

4. Studium

Stále něco studuji, čtu a vzdělávám se. Už od malička jsem měl touhu pořád se učit něco nového. Nejenže mě to hrozně baví, ale nacházím v tom inspiraci pro svou tvorbu. Ať jde o kvantovou mechaniku, stoickou filosofii, spirituální a existenciální filosofii, nebo třeba historii a společenské vědy, hltám to všechno a je to jako ta pověstná rabbit hole, do které padám a padám.

5. Motorky

Roadtrips na motorkách po Americe. Projel jsem celou Ameriku na motorkách už několikrát a stále nemám dost. Je to pro mě relaxace a odpoutání se od veškerého vjemového znečištění, které na nás každý den útočí ze všech stran.

Na motorce v otevřené krajině, kde člověk jede celý den a nemusí nikoho potkat, kde nikdy neví, v jakém malém hotýlku u silnice ten večer přespí, najednou čas běží hrozně pomalu a člověk si uvědomuje každý moment a má čas vstřebat každý zážitek. Je to o každém tom okamžiku, který si vědomě a plně užívám.

6. Cestování

Objevování nových míst a kultur. Nejezdím nikdy s cestovkou, většinou koupím letenku a pak hotely třeba až na místě, protože nikdy nevím, kam mě vítr zavane. Miluji historii spojenou s každým místem, často je to pro mě i tak trochu cestování v čase. Čím více toho člověk na této zemi vidí a pozná, tím více mu vše začne dávat smysl. Všechno je propojené, my jsme všichni propojení, občas se jen stane, že v jiném čase.

Některé kultury si procházejí tím, čím jsme si prošli před pár desítkami let, a některé kultury jsou zase někde úplně jinde díky prioritám, které si díky své vyspělosti přizpůsobily tak, že kladou větší důraz na své společenství a štěstí každého z nich. A to všechno právě vidím na cestách. Poznávání světa dává člověku více než jakákoli škola.

7. Výstavy

Vnímám své výstavy jako určité vyvrcholení několikaměsíční solitérní práce, kdy konečně mohu vyjít ven a představit svou práci široké veřejnosti. Mohu se tak podělit s lidmi o zážitky a výsledky tvůrčího období. Je to jako když se člověk vrátí z cest a pak o svých dobrodružstvích vypráví lidem. Chci, aby každá moje vernisáž byla jedinečným kulturním zážitkem, chci, aby tam bylo vždy něco navíc, a snažím se útočit na všechny smysly.

Tradičně spojuji síly s bratrem Karlem, se kterým vymýšlíme zvukovou stránku vernisáže, nejen hudbu, ale i zvukové efekty. Každá taková produkce je velmi náročná, a proto si velmi vážím svého partnera Ploom, který mi se vším pomáhá. Jsou otevřeni všem nápadům, které jim předložím, a nikdy pro ně není problém mi vyjít vstříc. Spolu nyní připravujeme moji další sólovou výstavu v galerii moderního umění Uffo v Trutnově. Vernisáž je naplánována na 12. 11. 2024 a díky Ploom, kurátorovi Honzovi Kunzemu a samotné galerii to bude opět velkolepé.