Lucie Fialíková ještě do nedávna pracovala jako kordinátorka Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, kde začínala jako stážistka. Zadávala mi úkoly a společně jsme rozdávaly tiskovky na židle jen pár minut před začátkem přehlídky nebo kompletovaly guestlisty návrhářů pozdě do noci. Jak se k práci dostala? A jak vypadal její běžný den?
Jejím startovacím bodem byl společný projekt mezi Univerzitou Karlovou a Ateliérem módní tvorby pražské UMPRUM s názvem Marketing módních značek, v rámci kterého spolupracovala s návrhářkou Lindou Havrlíkovou.
Další kroky ji zavedly do ateliéru značky Leeda návrhářky Lucky Kutálkové, se kterou ráda nárazově spolupracuje dodnes. Následně se díky doporučení respektované profesionálky české módy Violy Fetisové dostala i do realizačního týmu největšího českého veletrhu s módou Mercedes-Benz Prague Fashion Weeek, kde působila od roku 2018 na pozici Kordinátorka projektů. V současné době na poli českého módního sektoru plánuje spolupráci s návrhářkou Danielou Peškovou.
Almou mater jí byla Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, kde vystudovala marketingovou komunikaci, public relations a mediální studia, v rámci nichž získala magisterský titul. Ve svém volném čase se ráda věnuje četbě, sportu, zdravé výživě, seberozvoji a české kultuře.
Jaká byla náplň tvojí práce pro MBPFW?
Byla velmi pestrá a to mě na ní bavilo. Někdy to byly tekuté písky, ale vždy se i z těch nejtekutějších písků podařilo vytvořit dílo, které pravidelně každého půl roku ožívalo v sofistikovaných prostorách historických lokací a svou kreativní energií strhlo všechny přítomné.
Jak vypadal tvůj běžný pracovní den?
Každý den byl úplně jiný, některé dny byly plné schůzek, komunikace a obhlídek lokací s umělci. Jiné dny byly zasvěceny kancelářské práci, plánování a organizaci a některé byly zase kombinací obojího. V podstatě záleželo ve které části módní sezóny jsme se nacházeli.
Jak jsi se k této pracovní pozici dostala?
K pozici kordinátorky projektů pro Mercedes-Benz Prague Fashion Week jsem se dostala díky univerzitnímu doporučení na stáž, kterou projekt nabízel. Následně díky důvěře, kterou mi projevil realizační tým, jsem se z role stážistky posunula k roli PR asistentky a odtud jsem se dostala až k pozici koordinátorky.
Nosila sis práci domů?
Ano, stejně jako každý, kdo žil či žije svou prací. Mnohdy se mi stávalo, že jsem ve snu psala e-maily a promýšlela, co je potřeba zařídit další den.

Co bylo na práci nejlepší a co naopak nejhorší?
Byla to velká kapitola mého profesního života, na kterou budu vždy s láskou vzpomínat. Poznala jsem mnoho zajímavých lidí, podívala se na spoustu nádherných lokací a zároveň jsem pocítila, jak těžkou pozici v rámci české kultury móda má. Dle výzkumné práce z roku 2018 s názvem Potenciál módního sektoru ČR: Módní design, stav a potřeby módu stále mnoho Čechů nepovažuje za součást kultury.
Vidíš se ve stejném oboru i za 10 let?
Kreativa, design a kultura byly vždy mojí esencí a jsem vděčná, že jsem jim mohla zasvětit část své profesní dráhy. Láká mě psychologie, zdravá výživa a sport, ale také psaní textů v rámci PR a digitální marketing. V ideálním případě by se mi líbil pracovní průsečík všech zmíněných oblastí.
Jaká je tvá nejvtipnější pracovní příhoda?
Jednou jsme s kolegyní čekaly na designéry, se kterými jsme měli mít schůzku, na lavičce před tehdejší lokací fashion weeku. Zaujatě jsme řešily různá témata ze života. Na další lavičce vedle té naší seděli nějací muži, kteří také něco řešili. Když už měli naši designéři 10 minut zpoždění, zazvonil mi telefon. Volal muž z vedlejíš lavičky a oznamoval mi, že už jsou na místě, ale že nás nevidí.
Jak se vypořádáváš se stresovými situacemi v pracovním prostředí?
Hodně pracuji s vědomým dýcháním. Nikdy jsem si pořádně neuvědomovala, jak fantasticky léčivý efekt může tato přirozená technika mít, když se na ni člověk soustředí a provádí ji vědomě. Mou další medicínou je běhání, které mi vždy dokáže restartovat software.