Jak jsem si založila Vinted (a proč ho zase brzo smažu)

Vinted – oblíbená aplikace na prodej oblečení. I já jsem se nechala zlákat vidinou snadného prodeje starého oblečení. Ze začátku jsem si tenhle online market nemohla vynachválit, ale brzy jsem zjistila, že opravdu není všechno zlato, co se třpytí. Vinted never more.

Pravidelně optimalizuji svůj šatník – třídím, vyhazuju, daruju a občas (často a hodně) schovávám věci na prodej. Jenže když jsem naplnila druhou Ikea tašku, věděla jsem, že už oblečení musím poslat dál. A to hodně rychle. Protože co si budem, naskládáné v taškách se oblečení přece jenom trochu ničí. Jakékoliv bazary a markety jsou ale stále v nedohlednu, proto jsem se rozhodla pro rychlé řešení. Na doporučení mnoha kamarádek jsem si stáhla aplikaci Vinted.

Apka je skvělá, té nemůžu vytknout vůbec nic. Oblečení vyfotíte, nahrajete, vyplníte informace, určíte si cenu a už jen čekáte, až se někdo ozve. No a tady právě začíná to pravé peklo. Měla jsem asi štěstí začátečníka, protože první dva týdny se ozývaly jen milé slečny, ženy a dívky a jednání s nimi bylo naprosto bezproblémové. Jenže pak to šlo od desíti k pěti. Níže výčet těch nejdivnějších věcí a důvod, proč se z Vintedu zase brzy odhlásím. A všechno oblečení daruju na charitu. Díky čau.

Obvykle to na Vintedu funguje tak, že se vám paní ozve, že má zájem o váš kousek. Pak se domluvíte na zaslání peněz a předání. Když byla paní z Prahy, nabízela jsem osobní setkání, jinak jsem posílala přes Zásilkovnu. No, musím říct, že tolik divných žen jsem už dlouho nepotkala. A proč že jsou tak divné?

Řeší každou korunu. I sleva 10 korun je dokázala pobídnout k přihození ještě dalších šatů. A naopak žádná sleva je odradila od koupě i věci, která stála 40 korun.

Neumějí se chovat. Když jsem po jedné slečně požadovala platbu předem na účet, i když jsme se měly potkat v Praze, nenapsala slušně něco ve stylu, že by mi to raději dala osobně, když se přeci jen uvidíme. Na mou žádost odepsala: Prosim? Dám ti je osobně.

Jsou zákeřné. Když se jedné slečně vyměnila zásilka, aniž by zjišťovala, co se stalo, dala mi negativní hodnocení (jo, to se tady taky hodně řeší). Teprve potom mi napsala zprávu, že hodnocení smaže, když se problém vyřeší.

Řeší nesmysly. Několikrát se mě ptaly, kolik měřím, vážím atd., aby si dokázaly představit, zda jim ty šaty nebo košile budou sedět. Jasně, to chápu, ale proboha, ty šaty stojí 50 korun a mně je navíc úplně jedno, jestli ti budou, nebo ne. Buď si je kup, nebo mi nepiš. Jedna mi dokonce vynadala, že jí sako nesedí a prodává ho dál. A nebyl to jediný můj kousek, který jsem ve věcech na prodej našla. Tahle mi to aspoň řekla.

Samozřejmě ne všechny jsou takové. Narazila jsem na několik opravdu milých a slušných. Některé ženské vlastnosti mě ale opravdu zarážejí. Jo, sorry, není to úplně závěr ve stylu #girlpower, ale je mi jasný, že chlap by se takhle prostě nechoval.

A pokud vás zajímá, jak jednoduše a efektivně vytřídit šatník, přečtěte si tento článek.