„Vyspím se až v hrobě“ aneb Fenomén hustle culture

Ocitli jste se někdy mezi partou lidí, která se předhání v počtu napracovaných hodin za uplynulý týden? Chlubí se jednociferným počtem naspaných hodin? Ptají se vás, kdy a jak si vaším hobby konečně začnete vydělávat? Seznamte se s pojmem hustleculture.

Ráno vstát po 4 hodinách spánku. Už při čištění zubů odpovídat na e-maily. Místo snídaně si koupit cold brew na cestě do práce, která bude po dalších 10 hodin vaším domovem, samozřejmě bez pauzy na oběd, protože práce nepočká! Jedinou pauzou, kterou je povoleno si dopřát, je výměna náplně do elektronické cigarety. Rychlý telefonát partnerovi, aby nebyl naštvaný, že na něj nemáte vůbec čas. Odmítnutí srazu s přáteli, po práci radši rychle domů k notebooku dodělat resty. K večeři objednávka fast foodu. Tento koloběh opakovat až do víkendu, kdy jedinou změnou je vynechání cesty do práce, kterou nahrazuje víkendový home-office.

Pokud se v předcházejícím odstavci poznáváte, máme špatnou zprávu – nejspíše i vás postihl novodobý trend hustleculture, neboli potřeba se zavděčit všem a dosahovat vytyčených cílů. Většinou jde o práci, může se ale jednat i o potřebu zavděčit se rodině nebo přátelům. Vychází z předpokladu, že čím více pracujete, tím jste úspěšnější a oblíbenější. A tento pocit je pro vás důležitější než spánek, relax či teplé jídlo. Vše, co negeneruje okamžitou pozornost nebo zisk vám najednou připadá jako ztracený čas, a to i tak důležité složky našeho zdravého bytí, jako je čtení, procházky nebo věnování se našim koníčkům.

To vše ale bohužel vede k dlouhodobé únavě, v horším případě úplnému vyhoření. Přesto je „hustlení“ v očích mnoha zejména mladých lidí stále viděno jako heroické a obdivuhodné. Hustleři bohužel stále nejsou primárně vnímáni jako lidé zadělávající si na dlouhodobé zdravotní problémy – deprese, úzkosti a insomnii. Přepracování navíc vede k horším pracovním výsledkům, ztrátě motivace a kreativního myšlení. Velkou daň si hustleculture vybírá i na mezilidských vztazích. Jak rodinné, přátelské, tak milostné vztahy trpí nedostatkem společně stráveného času. V případě, že si jedinec přeci jen na společně strávené chvíle čas udělá, je roztržitý, nervózní a cítí se provinile.

Cože? Tobě to nevydělává?

Tato stejná mentalita je často uplatňována v nahlížení na naše hobby a koníčky. Jediný odklon od práce, který hustleculture dovoluje, je takzvaný „side-hustle„. Což je v podstatě brigáda, kterou zaplňujete čas mimo práci. Ta by vás ideálně měla bavit, hlavním kritériem je však možnost její monetizace. Dle množství vydělaných peněz je pak posuzována vaše úspěšnost. Při vykonávání našeho hobby se tak namísto radosti a uvolnění dostavuje stres a strach z toho, jak na nás ostatní budou nahlížet.

Často lidé okolo nás posuzují kvalitu vyplnění našeho volného času jen dle čísel a je jedno, zda se jedná o výdělek nebo počet zhlédnutí. Jako by naše generace zapomínala, že si můžeme užívat i věci, ve kterých nejsme nejlepší nebo nám nevydělávají peníze. Určitě máte ve svém okolí kamaráda, který pro radost například nahrával hudbu, nebo fotil a ostatní nad ním kroutili hlavou, že jen ztrácí čas. To ale jen do doby, než si začal svým koníčkem vydělávat, v tu chvíli se pro ně stal vzorem a motivací.

Hustler vs. workoholik

V některých aspektech jsou si tyto dva fenomény opravdu velmi podobné – jejich vznik zapříčinil technologický vývoj, který téměř smazal linku mezi pracovním a osobním životem. Díky chytrým telefonům se očekává, že jste k zastihnutí téměř nonstop a e-maily jsou v dnešní době používány spíše s frekvencí SMS zpráv.

Zatímco workoholismus byl pojmenován už na začátku 70. let minulého století, fenomén hustleculture vznikl teprve nedávno a na jeho popularitě se podílí právě sociální média. Například Twitter nebo Instagram je přímo sídlem glorifikace pracovní morálky, často vidíme lidi pracovat i v nočním hodinách, ne výjimečně narážíme na příspěvky, kde lidé nadávají na víkend a sdílí svou radost z přicházejícího pondělí a z tří naspaných hodin.

Jmenovat můžeme například Elona Muska, který svým 55 milionům sledujících na Twitteru pravidelně radí, ať pracují minimálně 80 hodin týdně. Naopak Marissa Mayer (bývalá CEO společnosti Yahoo) tvrdí, že k úspěchu byste měli pracovat minimálně 18 hodin denně, a to včetně víkendu.

Základním rozdílem mezi workoholismem a hustleculture je tedy fakt, že zatímco workoholismus je interní potřeba neustále pracovat, díky hustleculture se stáváte členem „společenství“ stejně smýšlejících a vzájemně se podporujcíích lidí. A jak už víme díky samotnému Maslowovi, pro člověka je jen málo lákavějších věcí, než někam patřit a zapadat…

Co teď?

Před tím, než jsme zjistili, že cigarety a alkohol jsou příčinou rakoviny a infarktů, reklamy na tyto látky byly ke zhlédnutí téměř ve všech médiích. Nebo si vzpomeňme na nezdravou obsesi s LSD v dobách The Beatles. To, že dnes glorifikujeme přepracovanost a přehlížíme její důsledky na naše psychické a fyzické zdraví ještě neznamená, že si za pár let další generace nebudou nad našimi akcemi klepat na čelo – hned potom, co si po jejich osmihodinovém spánku dají teplou snídani a zacvičí si jógu.

Nenechte trendy a tlak sociálních sítí (obzvláště zesílený v období karantény a lockdownu, kdy se každý tvářil, že čte minimálně dvě knihy týdně, začíná se učit nový jazyk a cvičit s Pamelou), aby vás dostaly natolik, že to začne ovlivňovat vaše zdraví či vztahy s blízkými. Nebojte se přiznat, že po večerech pletete šálu, a to i přes to, že vám to nevydělává peníze. Nebojte se pochlubit kvalitním spánkem nebo relaxací. Nebojte se po práci vypnout upozornění a neodpovídat na e-maily. Život není jen o práci a dosažených pracovních úspěších. Naopak. Tak si ho běžte, zvláště s přicházejícím létem, pořádně užít!