Rebeka v Německu: Zatkněte mě, prosím!

Když jsem se přestěhovala do Německa, velkej game changer pro mě byla tolerance alkoholu za volantem. Německo má totiž oproti Česku toleranci 0,5 promile. Takže jestli se chystáte přejíždět hranice, říká se, že si v klidu můžete dát jedno pivko. Jenže háček je v tom, že – jak jsem zjistila – to jedno pivo neplatí pro každého…

Nechci se tady ale rozepisovat o závislosti tělesné hmotnosti na rychlosti spalování alkoholu. Takže k pointě příběhu…

To jsem si takhle na lačný žaludek dala velký pivo a pak, aniž bych si to uvědomila, jsem vyjela za kamarádkou. Jenže kvůli covidu byly zavřený hranice a já jsem se s českou espézetkou podezřele projížděla v ulicích Norimberku. 

Zastavila mě policejní hlídka. Už se stmívalo, a červený světlo STOP se mi ve zpětným zrcátku odráželo do obličeje. Popadla mě panika a polil studený pot, jako kdybych opravdu něco udělala. Zastavím, a snažím se si vzpomenout, kde mám doklady.

Klepání na okýnko, vymýšlím nějakou výmluvu, jenže nevím na co, nic jsem přece neudělala. Hluboce dýchám, policajti jsou určitě vycvičený pozorovat, jestli se nechováte podezřele. Stáhnu okénko, a v ten moment si už zase uvědomuju, co na Německu miluju ze všeho nejvíc! A sice, že všichni chlapi v uniformách jsou tady příšerně sexy! Úplně jak z porno filmů. Policajti, doktoři, vojáci… přísahám, že jsem tady potkala i popeláře k nakousnutí.

Právě se ale dívám na dva nejhezčí policajty, co jsem kdy viděla. Zčervenám, a koketně se ptám, co jsem udělala? Pane strážníku.. Ježiši, uklidni se, a jsi vůbec namalovaná?!

Vypadá to, že je všechno v pořádku, zajímá je hlavně, proč jsem v Německu. Ukazuji doklady, trvalý pobyt v Norimberku, a říkám, že jen jedu za kamarádkou … Proboha, můžeme se vůbec teď během pandemie stýkat s lidmi mimo jednu domácnost? Já nevím!

“Všechno je v pořádku”, směje se na mě. Určitě poznal, že se mi líbí… 

S úsměvem mě už už chce poslat pryč, ale pohled jakoby mu sjel do kufru, kde si vezu poloprázdnou basu Plzní. 

“Požila jste alkohol?” Nééé… Ježiši, vlastně jo! 

A tak jsem frajerka nadýchala. A protože jsem nadýchala těsně nad hranicí, musela jsem nasednout k pánům policistům do auta, a jet na policejní stanici, abych dýchla znovu do přístroje, který měří přesněji. 

Vešla jsem do budovy a kráčím za těmi svými fešáky do kanceláře. Jak procházíme chodbou, nakukuju do ostatních kanceláří. V první kanceláři nalevo – sexy polda si ohrnuje rukávy, v další napravo – sexy polda se naklání nad psacím stolem, v další – sexy polda si čistí zbraň… Sexy polda, sexy polda, sexy polda…

“Mohla bych si odskočit?,” ptám se.

“Až po výsledku testu!”

“Proč?”

“Kdybyste se na toaletách napila vody, mohlo by to změnit výsledek.”

Ježiši, já se chci jenom přepudrovat, a přetřít si pusu rtěnkou!

No, a to je celý příběh o tom, jak mě zatkli dva strážci zákona, a hrozili mi pokutou a měsíčním zákazem řízení. A ponaučení pro příště? Kdyby vás náhodou v Německu někdy taky zastavili policisti, naličte se před tím, než stáhnete okénko!

Autorkou textu je Rebeka Bielik žijící čtyři roky v Norimberku. Vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky a po škole pracovala pro Hospodářské noviny. Momentálně je na mateřské dovolené, ale stále miluje pivo a divokou zábavu.