Redakce Toužíte psát veřejně a ne jen k sobě do šuplíku? Ale nevíte, jak takový článek pojmout, co by měl, nebo neměl obsahovat? Vítejte v zákulisní akademii.
Anička a Klárka vystudovaly mediální školy a taky díky práci v médiích mají se psaním článků bohaté zkušenosti. O které se teď s vámi rády podělí. Pojďme na to!
Co je to vlastně článek?
Jde o literární žánr, který dělíme na odborný nebo publicistický. Odborný článek stručně a jasně informuje o nějaké problematice či aktualitě.
Naopak publicistický článek bývá delší a obsahuje věcné a srozumitelné vyjádření myšlenky nebo popis události. Autor hledá souvislosti, příčiny, pokládá si otázky, na které hledá odpovědi, analyzuje, třídí a vyvozuje závěry – pokud to jde.
Co udělat, než začnete psát
Příprava = půlka úspěchu. A troufáme si říct, že je to tak u všeho, co chcete dělat pořádně. Pokud máte vymyšlené téma článku, je potřeba ho rozebrat hlouběji. Nechceme přece další z textů o ničem, které po zadání klíčového slova vyskočí jako první na googlu. Na škole nám říkali, že každý text se nejdřív musí „odmyslet“ v hlavě.
Podívejte se na téma z jiného úhlu pohledu. Jak byste téma vysvětlili babičce? Jaký je kontext celé věci? A co o tom ještě nikdy nikdo nenapsal? Objevily se nové informace? Existují k dané věci vyjádření odborníků, citace známých osobností nebo se vztahuje k lidem, kteří nejsou vidět? Dejte jim prostor!
Na co myslet?
Článkem odpovídejte na otázky typu: V čem? Proč? Jak? Jen tak nebudete klouzat pouze po povrchu. Dobré je si též promyslet strukturu a nebát se ještě před psaním napsat krátkou osnovu. Nezapomenete tak na nic důležitého a myšlenky budou mít hlavu a patu.
Kromě obsahu článku a jeho formy myslete i na čtenáře, kterému svůj text věnujete. Znát svou cílovku musíte dokonaleji než cokoliv jiného! Uzpůsobte tomu nejen řeč, ale i obsah, který zužte na to nejzajímavější pro čtenáře. Vždyť článek nepíšete sobě do šuplíku, ale pro ně.
Titulek
U titulku hodně záleží na tom, pro jaké médium píšete. Jde o článek na váš soukromý blog? Píšete na web, nebo do printu? Jde o lifestylový časopis pro ženy, nebo online magazín pro generaci Z?
U webových titulků potřebujete, aby lidi na článek klikli. Proto platí, že čím kontroverznější, tím lepší. Ale nemusíte ze svého textu dělat za každou cenu bulvár. Dobře fungují číslovky nebo slova jako rady a tipy.
Naopak co se týče těch printových, tady si můžete víc vyhrát. Čtenář už si časopis koupil, proto ho nemusíte zaujmout na první dobrou pouze titulkem (funguje i grafika a fotografie). Můžete si dovolit metafory, pohrát si s délkou nebo použít nadtitulek (případně podtitulek).
Co je to perex
První odstavec celého textu. V něm máte čtenáře na článek nalákat, nastínit mu, o čem píšete a co se v článku dozví – zkrátka takové shrnutí. Ale neprozrazovat konec! Často se v perexu používají otázky, na které autor hledá odpovědi.
Další odstavec textu nenavazuje na perex. Začínáte opět znovu – ale jinak.
Obrácená pyramida: ano, nebo ne?
Pokud jste si do Googlu zadali heslo „Jak napsat článek”, pravděpodobně jste se setkali s radou psát článek ve stylu obrácené pyramidy (co, kdo, kdy, kde, jak, proč). Tak jednoduché to ale není. Tímto způsobem se totiž píše hlavně ve zpravodajství, kde opravdu potřebujete to nejdůležitější dát hned na začátek a pokračovat zajímavostmi a souvislostmi. Na úplný konec textu pak píšete to nejméně důležité.
Článek se ale píše spíš jako slohovka, tedy klasika: úvod, stať a závěr. Nejprve musíte čtenáře nalákat, uvést ho do problematiky, nastínit mu souvislosti. Potom následuje to hlavní gró, kde se čtenář dozví odpovědi na otázky, jež jste si položili v úvodu. V této části zmiňujete rady odborníků nebo osobní zkušenosti. A nakonec závěr – nabídnete čtenáři řešení či rozuzlení, případně opět pokračujete otázkami, na které jste odpovědi ještě nenašli. Čím delší článek, tím propracovanější nebo jasnější závěr musí být.
Kouzlo první a poslední věty
Celý text by měl začínat nějakou bombou. Něčím, co čtenář určitě něví, co ho naláká, aby pokračoval dál, s čím se ztotožní (nebo naopak vůbec ne). Použijte klidně aktualitu, historickou souvislost, nebo obligátní otázku: Věděli jste, že…
Poslední věta textu může být vtipná, smutná, sarkastická nebo kontroverzní. Váš text by měl (v ideálním případě) rezonovat se čtenářem ještě dlouho po přečtení a právě poslední věta vám v tom může hodně pomoci.
Schválně, kupte si pár časopisů, nebo otevřete internet, a všímejte si toho. Který text vás nalákal a který naopak vůbec? Který závěr je odfláknutý a který vás pobavil nebo zaujal?
Spolupráce se zdroji
Aby měl článek vypovídající hodnotu a nevypadal jen jako váš zápis do deníčku, budete potřebovat zdroje. A to ideálně odborníky na danou problematiku nebo lidi, kteří mají s tématem, o němž píšete, osobní zkušenost.
Právě takový člověk vám vaši teorii buď potvrdí, nebo vyvrátí, nabídne jiný úhel pohledu, dodá souvislosti a fakta a nabídne další otázky k diskuzi.
Kontrola aneb editor na scénu
Až text dopíšete, nejprve si jej po sobě celý přečtěte. Potom jej předejte editorovi. Ten se na text podívá nezaujatě, zhodnotí, zda jsou v něm všechny informace, které tam mají být a jestli jsou uvedeny správně. Zkontroluje, zda na sebe všechny odstavce dobře navazují a nebo se některé informace (nebo témata článku) neopakují. Pak text putuje na korekturu.
Pokud nemáte editora, nezoufejte. Skvěle vám pro kontrolní účely poslouží i kamarádka, partner nebo rodiče. Víc očí víc vidí. Na kontrolu gramatiky se nám též osvědčila poučka čtení odzadu, kde si text po sobě nečtete chronologicky, ale od konce nahoru. Slova tak vnímáte jednotlivě a na chyby přijdete daleko snadněji.
5 tipů, jak (ne)uspět
- Klišé. Nikdo nechce číst ustálená spojení, která se používala již za dob Husitů a jejich informační hodnota se rovná nule. Pokud vám chybí pár slov do seminárky, tak klidně, ale tady soutěžíte o čtenářovu pozornost!
- Opakování slov. Dávejte si pozor, abyste nejen v jedné větě, ale i v celém odstavci neměli některá slova stejná. Působí to pak neprofesionálně a vypovídá to o vaší nepříliš velké slovní zásobě. A to nechceme.
- Trpný rod. Jasně, možná si nevzpomínáte, co přesně v češtině trpný rod znamená, a proto ho nepoužívejte ani v článku. Nebo snad mluvíte stylem: večeře byla uvařena, úkoly byly napsány a dárek byl věnován?
- Číslovky slovy. Věděli jste, že správně by se číslovky do deseti měly v článku psát slovy? Pokud však mluvíme o číslech vyšších, píšeme je klasicky číslovkou, tedy 11, 23 i 121.
- Příliš dlouhé věty. I v tištěných médiích, kde si můžeme dovolit se s rozsahem trošku více rozvášnit, platí, že méně je více. Pište raději jednoduché věty, kterým čtenář porozumí a nezamotá se do všech těch vsuvek, přístavků a několikanásobných podmětů. Zvlášť pro nováčky platí, že věta by neměla být delší než jeden řádek.
Rada na závěr: Pokud s tím budete mít ze začátku problémy, buďte v klidu. Nejvíc se naučíte praxí a čím více článků napíšete, tím lepší budou. Tak pište!
