Klára Dedková Pozvání do našeho zákulisního podcastu přijal i hudební producent, saxofonista a flétnista Radim Výchopeň alias Radimo. Bavili jsme se nejen o jeho spolupráci se zpěvačkou Annet X, ale i o fenoménu doprovázení rapperů živou kapelou nebo o rozdílech v přístupu pořádání koncertů u nás a v zahraničí.
Radimo kromě vlastní kapely Champion Sound spolupracoval například s Prago Union, americkými tvůrci Diamond D, Smif N Wessun nebo Black Moon a jako producent se zasloužil například o poslední alba zpěvačky Annet X. Pracuje taky jako tour manažer, DJ, příležitostný rapper a stojí za unikátními projekty, jako je například glo orchestra.
Jak se z tvého pohledu k umělcům chovají pořadatelé v zahraničí? Jsou nějaké rozdíly oproti Česku například v tom, jak se o ně starají, jak vypadá backstage, jaké je finanční ohodnocení nebo jaké je plnění riderů (požadavků umělce vůči pořadateli)?
Myslím si, že je to úplně stejné. Dřív jsem byl součástí projektu Global connection, ke kterému jsem se dostal díky Štěpánovi Tůmovi z kapely Liquid Harmony, a tam bylo několik pódií, každé mělo reprezentovat jinou zemi. Tenkrát jsem se poprvé setkal z interprety ze zahraničí, konkrétně třeba i z Kapského města, a samozřejmě jsem měl idealizované představy o tom, jak vše funguje, že oni nemají potíže jako my, ale byli to naprosto stejný lidi jako my. Podmínky jsou ve všech klubech téměř stejné, mění se jen kulisy. Je jedno, jestli přijedete do jižní Ameriky, Kanady nebo do malého evropského města, některá místa jsou punková a nic tam nefunguje, promotér nikdy nepořádal žádnou akci, nemá techniku, zvukaře, jsou s ním těžké rozpravy, chybí základní věci, jako jsou ručníky, v backstagi jsou lidi, nemáme se jak dostat na pódium… A pak jsou koncerty, kdy nás vyzvedne krásné auto, dostaneme večeři od nejlepších místních kuchařů a zacházejí s námi jako s těmi nejváženějšími hosty. A přesně tak je to i tady, někde se o nás starají a někde nás čeká místní nevrlý zvukař, kterého obtěžuje cokoliv řeknete. Je to všude stejný, lidi jsou všude stejný.
Máš i ty osobně nějaké speciální požadavky, co bys rád před koncertem, nebo během něj, měl?
Jediné, co chci, je, aby věci fungovaly. A pokud se bavíme o nějakých konkrétních materiálních věcech, tak potřebuji vodu, ručník a láhev Hennesy. Mám rád, když je čas na zvukovku, potřebuji, aby byla technika v pořádku a aby to, jak vše postavíme, zůstalo až do koncertu, protože se často stává, že před námi hrajou ještě předkapely, to mě trápí, když to rozhází. Je taky fajn, když máme v zákulisí Vincentku.
Máš nějaký rituál před hraním nebo po něm?
Se Smif-N-Wessun máme takový rituál, který si lze představit jako modlitbu spojenou s hudbou a pokřikem podobnému tomu před sportovním utkáním. Je to důležitá věc, jedná se o synchronizační prvek předtím, než jdeme na stage. Potom celkem často dělám věc, kterou jsem pochytil od rappera Blacka Thoughta z The Roots. Na pódium vcházím například v bundě, hraju první tři písničky v bundě, a až pak si ji sundám. Na začátku si díky tomu držím odstup od lidí a pak jak se rozehřeju, tak ukazuju lidem, že se s nimi cítím dobře. U trička to ale končí, rozhodně nesvlékám víc než jednu vrstvu. (smích)
Když jsme u toho oblečení, jak je důležitá estetická hodnota celé věci?
Určitě velmi, lidi, co chodí na koncerty, hodnotí celkovou performance, včetně oblečení, a tak bych na pódium rozhodně nešel v oblečení, ve kterém chodím venčit psa. Člověk by měl nějak vypadat, celé by to mělo nějak vypadat. Vizuálno je součást výrazových prostředků celé hry, a proto nejsem fanoušek například hraní v kraťasech nebo aby měl někdo pověšený mobil na pásku.
Jak ses dostal k produkování hudby?
Když o tom tak přemýšlím, tak vlastně nevím. Asi to bylo u již zmíněného Štěpána Tůmy v roce 2000, já začínal hrát na nástroje a poprvé jsem přičichnul i k tomu, co producent dělá, a koukal jsem Štěpánovi pod ruce. Naučil jsem se úplné základy a z toho to pak vyrostlo. Na produkci lze pohlížet i z širšího kontextu, to znamená, že ji lze vnímat jako realizaci celé hudební vize, a to jak na pódiu, tak ve studiu. Právě tomuto se teď věnuji nejvíc.
Jak bys tedy popsal to, co vůbec produkce hudby je?
Je to právě o té vizi, kterou člověk má, a to jak interpret, tak producent. Někdy mě hudebník osloví s tím, že chce s vytvořením vize pomoct a produkce pak znamená to všechno, co je mezi vizí a realizací. Je potřeba přemýšlet i nad tím, jak budou vypadat koncerty, co se týče hudební stránky projektu, tak produkuji muziku ve studiu, vyrábím beaty. Zároveň dělám i tzv. executive producenta, který mluví do toho, jak by se ty věci měly nahrávat, jaká by měla být estetika výsledné muziky. Je důležité mít vizi, kudy by to mělo jít, protože když člověk napíše písničku, tak ta se dá hrát jak s kytarou u táboráku, tak s velkým orchestrem nebo velkým množstvím elektroniky. A tady přichází hlavní moment a role producenta, to on tento směr vybírá. Musím umět popsat vizi, udržet její směr, najít reference, celé to kočíruji a držím pohromadě.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v audioverzi našeho Zákulisního podcastu!
Dozvíte se v něm mimo jiné:
Jak se liší dobrý producent od toho průměrného nebo špatného? Nevadilo Radimovi někdy, že byl “pouze” doprovázeč, ale nikdy víc nevyniknul sám o sobě? Jak probíhala spolupráce s Annet X a co chystají do budoucna? Na jaký koncert by nikdy nešel a proč pověsil kariéru malíře na hřebík?
Celý podcast si můžete poslechnout jak na Apple Podcast a Spotify, tak na Youtube a bonusovou část podcastu, kde Radimo předává cenné rady, najdete na našem Hero Hero.
