Kateřina Kadlec Co si představíte pod pojmem digitální nomád? Tipnu si, že spoustu z nás napadne pohled na vysmáté mladé lidi v plavkách u bazénu (ideálně na Bali) s MacBookem na klíně a koktejlem v ruce. Ale je taková i realita?
V létě loňského roku jsem se rozhodla podniknout svou první nomádskou cestu. Cítila jsem, že potřebuju změnu, a proto jsem komfort svého amsterdamského bytu vyměnila za život sbalený do jednoho kufru, s kamarádkou po boku. A naše první kroky směřovaly… kam jinam než na Bali (basic, I know).
Měsíce, které jsme nomádstvím strávily, byly skvělé, ale i náročné. Během šesti měsíců jsme procestovaly Bali, Malajsii, Singapur a Thajsko. K tomu jsem si ještě střihla mini sólo trip do Jakarty. Ve všech zmíněných destinacích jsem už předtím byla o pět let dříve jako backpacker, ale nomádský zážitek je přece jen úplně jiný. Proto přináším pár svých poznatků pro ty, koho podobné dobrodružství taky láká.
Společnost
Pokud se chystáte vyjet sami, je třeba zamyslet se nad tím, jak to máte s mezilidskými vztahy. Obecně bych řekla, že seznámit se s like-minded nomády je docela easy, ale přece jen pokud jste introvert level extrém, bude to trochu krok mimo komfortní zónu. Rozhodně nezahazujte ani možnost seznámit se s místními – v jihovýchodní Asii je většina lidí neskutečně friendly a čiší pohostinností. Třeba náš AirBnb hostitel v Kuala Lumpur nás vzal několikrát na večeři, do baru a dokonce i na denní výlet k moři.
A pokud pojedete s někým, určitě si předem vyjasněte očekávání. Přece jen na sebe asi budete minimálně ze začátku docela závislí a být s někým prakticky nonstop není lehké. Doporučila bych rozhodně nastavit si pravidla nebo se ujistit, že spolu můžete komunikovat naprosto otevřeně a nikdo se neurazí, když ten druhý bude potřebovat trochu času pro sebe.
Práce
Je důležité zvážit, jestli je vaši práci možné skloubit s časovým posunem. Osobně nejsem moc dobrá v nastavování hranic jak v osobním, tak v pracovním životě, a proto jsem část doby, co jsem byla v Asii, pracovala v podstatě evropského času 9-to-5, ale s 5-7hodinovým časovým posunem. A meetingy o půlnoci nebyly úplně sranda.
Asi největší highlight ale bylo to, když se mi během Zoom meetingu začal třepat celý barák, protože zrovna nastalo menší zemětřesení. Na druhou stranu, co se týče místní připravenosti, jsem se nikdy nesetkala s problémem. Každé ubytování, kavárna nebo nákupní centrum má slušnou Wi-Fi a kultura pracování z kaváren rozhodně jede i v jihovýchodní Asii. A jo, párkrát jsem fakt pracovala i od infinity bazénu na Bali. Ale pláž na přímém slunci moc nedoporučuju – fakt na tom displeji nic neuvidíte!
Destinace
Pokud se chystáte mimo Schengen, pravděpodobně vás čeká research vízové situace. Konkrétně v jihovýchodní Asii dostanete ve většině zemí vízum “on arrival” na 1 až 3 měsíce. Jak to tedy udělat, když hodláte v jedné destinaci trávit delší dobu?
Běžnou praxí jsou takzvané “visa runs”, neboli velmi krátké výlety do zahraničí a následný návrat do vaší preferované destinace a obdržení nového víza na další 1-3 měsíce. Ve většině případů jsou tyhle “visa runs” místními úřady tolerovány, ale když jsem počtvrté během dvou měsíců vstupovala do Malajsie, už si mě celníci proklepli důkladněji než ostatní.
Kulturní šok
I když jsem ho sama úplně nezažila v plné síle, rozhodně je to věc, se kterou je třeba počítat. Je dobré si předem zjistit co nejvíce o životě ve zvolené destinaci a co nejvíce se připravit na to, co je v dané zemi jinak než u nás. Taky je dobré být k sobě upřímný a nevystavovat se situacím, které nezvládnete.
Například pokud máte fobii z hmyzu, úplně bych nedoporučovala pobyt v polootevřené vile v džungli. I zkušenému a otrlému cestovateli se ale občas může stát, že je toho prostě najednou tak nějak moc. Stačí trocha splínu nebo PMS a najednou se přistihnete, jak brečíte uprostřed nákupního centra v Bangkoku, protože nemůžete sehnat vegetariánský jídlo (yep, to se mi stalo). V takovém případě to ale většinou stačí rozdýchat a dopřát si něco “známého” – třeba večer u Netflixu nebo kafe ve Starbucks.
Záchranná brzda
Asi nic člověka nedokáže připravit na to, že se doma něco stane. Že jednoho dne zazvoní telefon s jednou z nejhorších možných zpráv. A to se bohužel stalo mně. A nikomu bych nepřála zažít tu bezmoc, když se v rodině něco děje a vy na druhé straně světa přemýšlíte, jestli skočit na první letadlo domů.
V každém případě bych doporučila nenechat se až moc unést koktejly v beachklubu a na účtu vždycky nechat dostatek peněz na nějakou emergency letenku domů – ale to je snad selský rozum.
Pokud máte možnost a chuť, zkusit si nomádství bych vám rozhodně doporučila. I když to nebylo vždycky růžové, vzpomínám na to jen v dobrém a už se nemůžu dočkat, až zase někam vyrazím.
