Josefína Joštová Vesna se toho zkrátka nebojí. Tato ryze ženská skupina jako jediná v Česku propojuje současný pop s výraznými folklórními prvky, oslavuje ženskost a slovanství. S debutovým albem byla před pěti lety nominována v kategorii Objev roku na Andělech a letos se umístila na 10. místě v soutěži Eurovision s písní My Sister’s Crown.
Skupinu v roce 2016 založila zpěvačka, skladatelka a textařka Patricie Kaňok Fuxová. Vesnu dále tvoří houslistka a vokalistka Bára Juránková, klávesistka Olesia Ochepovskaya, bubenice Markéta Mužátková a baskytaristka Tereza Čepková. Co pro hudebnice znamená slovanství, jak prožívaly vystupování před více než 200 miliony diváků a jaké je jejich nové album Muzika Slavica?
Jste jedna z mála ženských hudebních skupin v Česku. Proč myslíte, že tomu tak je? A klesá popularita skupin obecně nebo právě těch ženských?
Patricie: Z mého pohledu doba nahrává tomu jet sám na sebe. I pro nás je občas těžké koordinovat životy pěti lidí dohromady. Na druhou stranu tvořit společně je něco, co jako lidé i společnost potřebujeme. Potkávat společnou řeč, i když jsme rozdílní. Občas mě napadá, zda za dalších 20 let ještě budou potřeba muzikanti, když teď vznikají různé náhražky umělců pomocí AI. Ale když je na pódiu pět silných osobností, ze kterých jde nějaká energie, tak to za mě nic nenahradí.
Bára: V minulosti mohlo být méně ženských hudebních skupin způsobeno různými faktory, včetně tradičních předsudků vůči ženám v hudbě, obtížností prosadit se na hudební scéně a dalšími sociokulturními faktory. Nicméně, v posledních letech dochází k většímu uznání a podpoře žen v hudbě, za což jsem moc ráda.
Propojení současného popu a slovanství, potažmo folkloru, je docela riskantní krok. Jak vás to napadlo?
Patricie: Řekla bych, že se to vyvíjelo postupně. Nejdřív to začalo, když jsem studovala na Berklee College of Music v zahraničí. Přála jsem si nějak zakořenit, pochopit, kdo jsem. Svět folklorních motivů byl jako zrcadlo, který mi připomínal domov a všechno ryzí, co ve mně je. Pak jsme od folkloru na chvíli odkročily. Měly jsme pocit, že ho lidé vnímají jako něco zbytečného a starého. Na nové desce MUZIKA SLAVICA nás ale napadlo ty dva světy propojit. Odvážně, netradičně, drze. Na někoho je ta kombinace divoká, ale řekla bych, že si na nic nehraje a zrcadlí se tam všechno, co jsme.
Markéta: Myslím, že náš folklór máme všichni tak nějak v krvi, ať chceme nebo ne. U nás v kapele to tak platí na 100 %. Když se někde objeví, zabrnká nám na nějaké osobní niterné struny, a tak nám často pak i písnička přijde známější, možná i více blízká.
A jak to funguje v praxi? Jak toto spojení lidé přijali?
Patricie: Od fanoušků máme skvělé reakce a i další umělci z showbusinessu nám vysekli poklonu. Od zahraničních posluchačů máme zase feedback, že je nejvíce baví právě ty folklorní písničky. U nás doma se občas setkáme s nepochopením. Čím více jste vidět, tak více se objevují i hejtři. Občas je to hejt z hlouposti, občas ze závisti, občas z nepochopení. Ale jsme s tím v pohodě. Nepotřebujeme hladit po srsti a nejsme tady od toho, abychom vytvářely kopii toho, co už bylo. Tomu, co tvoříme, věříme na 100 % a nebojíme se dělat si věci po svém. Ne každý má na takový přístup koule, ale my se podle toho nebudeme měnit.
Tereza: Ja osobne vnímam veľmi pozitívny feedback na novú tvorbu. Teším sa z toho, že hrajeme presne to, čo nás baví, naplňuje a že to z nás ľudia cítia, užívajú si to s nami. Vďaka modernejšiemu zvuku sme si získali aj mladších fanúšikov, čoho si veľmi vážime. Zároveň ale aj skalní poslucháči Vesny oceňujú to, že nestagnujeme a podporujú nás na našej ceste.
Minulý rok jste se zúčastnily Eurovize – jaký měla účast dopad na vaši popularitu? Narostla čísla na sociálních sítích, streamovacích platformách…?
Patricie: Určitě. Byl to boost našeho působení na scéně, byla to šance, ale taky to nebylo zadarmo. Prošly jsme si mediální kritikou i obrovskou vyčerpaností. Celý ten rok jsme prošly bez manažera a dost často jsme si připadaly na věci samy. Naštěstí při nás stála Česká televize, naši sponzoři Karel a Lilia Janečkovi a také naše rodiny a partneři. Byly ale i chvíle, kdy jsme přemýšlely, jestli se na to celé nevykašlat.
Tereza: Eurovízia nam zdvihla čísla a vďaka nej sme na chvíľku boli vidieť aj v zahraničí. U takýchto príležitostí je ale ešte dôležitejšie to, ako s tým človek naloží a čo má v rukáve potom. Fanúšikovia si pozrú jeden finálový večer a za niekoľko mesiacov už sledujú finalistov ďalšej sezóny. My sme si nazbierali fanúšikov aj v cudzine a spoločne s novým managementom by sme radi vycestovali aj za hranice. Nad týmto krokom by sme bez Eurovízie pravdepodobne nepremýšľali.
Jak účast hodnotíte s odstupem vy?
Patricie: Vím, že jsme do toho daly všechno a jsem na nás neuvěřitelně pyšná. Postavily jsme se za hodnoty, které nám připadají správné, a tuhle myšlenku jsme si ustály před celým světem. Vylézt na pódium, na kterém každý váš krok sleduje 220 miliónů lidí, chce fakt velkou dávku odvahy a myslím, že už nic intenzivnějšího nikdy nezažijeme. Byla to obrovská škola, díky které jsme vyrostly. Dnes bychom samozřejmě nějaké věci udělaly lépe, jinak, ale v tu chvíli jsme udělaly maximum, co jsme dokázaly.
Markéta: Byl to obrovský zážitek, veliká a hodnotná zkušenost.
Zvolily jste krásné růžové outfity od českého návrháře Jana Smejkala. Jak důležitá je pro vás právě ta součást vystupování, která není o hudbě?
Bára: Myslím, že se snažíme udržet rovnováhu mezi vizuálními prvky a samotnou hudbou, tak aby se obě stránky podporovaly a doplňovaly. Měly jsme to tak od samého začátku kapely nastavené – možná proto, že jsme ženy, možná proto, že i vizuální stránka je pro nás klíčem, jak přenést emoce a atmosféru, které chceme v naší hudbě komunikovat. Je to identita naší kapely, rozpoznatelnost a zapamatovatelnost.
Jaké to bylo, vidět se v rámci ambasadorství celosvětové iniciativy EQUAL od platformy Spotify na billboardu na Times Square?
Patricie: Na Times Square jsem byla jako malá holka, když jsme se s rodinou stěhovali do Ameriky a vždycky mi to tam přišlo overwhelming. Spousta světýlek, lidí, co chtějí něco dokázat, peníze, ambice. Měla jsem pocit, že do toho světa nepatřím. Byla jsem pak moc ráda, že bez toho, aniž bych na sobě cokoliv měnila, jsem se s Vesnou na Times Square objevila. Byl to pro mě posilující pocit.
Svůj zlomový rok jste završili releasem nového alba MUZIKA SLAVICA, které je dle vašich slov “jakousi slovanskou epopejí propojenou hlasem současné generace i povahou ženských zbraní”. Co si pod tím máme představit?
Patricie: To si nepředstavujte, to si musíte poslechnout. 🙂
Tereza: Určite je najlepšie si dosku vypočuť, to je jasná vec! Každopádne kto už mal možnosť pustiť si naše novšie singly, vie si predstaviť, akým smerom sa posúvame. Folklórne prvky si v našej hudbe stále držíme a nevzdávame sa ich, zároveň však v skladbách využívame modernejší zvuk a produkciu. Spolupracujeme s veľmi talentovanými producentmi z “Production lovers” a nebojíme sa spoločne s nimi experimentovať.
Chystáte se s deskou na turné? Popřípadě kam a kdy?
Patricie: Ano, v dubnu vyrážíme na turné se třemi zastávkami v pražském Roxy, brněnské Flédě a ostravském Barráku. Bude to první příležitost zahrát písničky z nové desky a jelikož milujeme i vizuální stránku, chceme si vyhrát i s tím, jaká bude scéna či naše kostýmy.
Co pro vás znamená slovanství? Jak vnímáte naši vlast vy samy osobně?
Patricie: Je to hlavně úcta k našim kořenům, předkům a všem lidem, kteří v minulosti bojovali za to, abychom dnes byli tam, kde jsme teď. Já osobně vnímám, že je u nás nespočet opravdu talentovaných lidí, kteří mají dobrou vizi. Na to, jak jsme malá země, je až neuvěřitelné, kam všude se naši vědci, sportovci nebo umělci dokážou dostat. I díky těmto pár lidem se silnou vůlí jsme byli schopni stát se svébytnou zemí s kulturní historií a bohatstvím. Jediné, co mě mrzí, že je zde i masa, která takové odvážné vize nebo touhu něco prosadit, podráží.
Bára: K naší zemi pociťuji hluboký respekt. Cítím se spojena s naší historií a kořeny. Zároveň ale vnímám náš pocit malosti, který nám občas brání vyčnívat nebo ušlapává ty, kteří se o to pokouší. Přála bych si, abychom si mezi sebou více drželi palce a fandili si. Jsme krásný národ, plný velmi schopných a inspirativních lidí. Nebojme se si to říkat a psát. Kritika a hate je bohužel víc vidět, než chvála a uznání.
Jak jste slavily jeden z nejdůležitějších slovanských svátků – Vánoce?
Patricie: Odpočinkem 🙂 Ale došlo i na rituály.
Bára: Doma, s rodinou, u krbu, zpívali jsme a hráli. Máme tradici světových koled, né jen těch českých. Ty už máme za ty roky ohrané. Každým rokem se přiučíme nějaké nové, ať už bulharské, lotyšské nebo estonské. Každý rok táta přijde s novou výzvou.
Markéta: U nás je zásadní několikachodová štědrovečerní večeře, kde kombinujeme české a moravské tradiční pokrmy. Nejvíc se vždycky těším na oplatku s medem a přemrzlým šípkem, která symbolizuje zdraví a houževnatost.
A na co se od Vesny můžete v blízké budoucnosti těšit?
Bára: Přiznám se, že po tomto intenzivním roce stále nedošlo na odpočinek a myšlenka na to, co nás čeká a co zase bláznivého vyvedeme, mě děsí víc a víc. (smích) Každopádně, v následujícím roce nás čeká tvorba videoklipu k písni Běžela jsem lesem, v dubnu odjedeme naše turné s novou deskou Muzika Slavica. Opakování je matka moudrosti, takže Praha Roxy, Ostrava Barrák, Brno Fléda! V létě se objevíme na mnoha krásných festivalech a už teď vím, že Patricie má v šuplíku další nádherné písně, na které se těším jak malá. Takže i na nové singly dojde. No nechme se všichni překvapit.
