Anna Basiková Magdaléna Ševčík patří mezi nejvýraznější představitelky mladé české abstraktní malby. Ve své tvorbě se zabývá skrytými možnostmi a či nedostatky lidského mozku, pamětí, sebeovládáním a vyšším já. Vystavovala v Česku, na Slovensku, v Holandsku a Velké Británii a Německu. Jak těžké je se na trhu prosadit a stýská se jí po prodaných obrazech?
Co děláte, když chcete malovat, ale inspirace nepřichází?
Každé dílo má svůj čas, ve který dozrává. Myslím, že součástí umělecké práce je i pochopení toho, kdy to ještě jde a nejde. Jinými slovy toho, kdy se touha malovat (ne)setkává s úspěchem. Osvědčilo se mi na sebe netlačit a nechat k sobě inspiraci jen tak mimoděk přijít. Například ji najít během přítomného okamžiku, když si ho dovolím plně prožít.
Jak vypadá váš běžný den?
Můj den není nikdy běžným. Mám ráda variabilitu. Některé dny jsou tak plné malování v ateliéru, jiné pak práce na počítači. Dá se ale říci, že ve studiu vždy praktikuji určité rituály. Dopoledne je často vyhrazeno natahování pláten, zkoušení barevných kombinací a přemýšlení nad dalšími možnostmi rozšíření výtvarného jazyka. Odpoledne a večery jsou pak plné kreativní práce. Ráda pracuji hned na několika projektech zároveň, tudíž nadšeně poběhávám mezi jednotlivými plátny a experimentuji, hraji si, maluji… A poslouchám u toho nahlas hudbu.
Kdy jste si řekla, že byste se malováním mohla a chtěla živit?
Takřka před pěti lety. Pracovala jsem tou dobou shodou okolností v korporátu, a když jsem zjistila, že mi umění vydělává stejně jako práce, kterou jsem dělala z donucení, nebylo co řešit. Vrhla jsem se s vervou do toho.
Dokážete poslat do světa všechny své obrazy? Nemáte k některým z nich bližší vztah?
Mám a takové kousky si mnohdy i léta držím. Nicméně se mi již několikrát stalo, že poté, co jsem je náhodou uvolila k prodeji, tak mi z ateliéru zmizely do týdne. Myslím, že čím osobnější vztah k dílu mám, tím intenzivněji ke sběratelům a divákům promlouvá. Ale ano, občas si po nich zastesknu. V malbách mám totiž ukrytý kus své duše, životního času, svého příběhu…
Je těžké se v dnešní době proslavit?
Myslím, že je dnes mnohem těžší získat plošné uznání. Nejen na umělecké scéně – tím spíš, je-li člověk samorost, ale i u sběratelů a dalších milovníků umění. Nakonec ale vše začíná a končí u vlastní definice úspěchu. Pro mě je jím zejména fakt, že moji sběratelé jsou z mých maleb nadšení, že s nimi opravdu žijí, že s nimi jejich děti vyrůstají a že si často kupují po první malbě i další kousky.
Cítíte, že máte silnou konkurenci? A jak s tím pracujete?
Nad ostatními umělci přemýšlím spíše jako nad inspirativními „kolegy”. Věřím totiž, že všichni sdílíme určité radosti i strasti na cestě za profesním úspěchem. Někdo k němu dospěje dříve a snadněji, má-li již cestu tak trochu vydlážděnou, jiný později. Když už se tak stane, tak jim úspěch ze srdce přeji. Zejména pak dalším ženám umělkyním. Nevnímám je jako konkurenci. Vždyť každé dílo je naprostým unikátem.
Potřebujete agenta, nebo se dokážete prosadit na trhu sama?
Agenta aktuálně nemám, ale s myšlenkou mít ho silně koketuji. Vnímám, že by mi mohl být při dalším prosazování velkou výhodou. Ačkoliv mě velmi baví být svou vlastní paní.
Potřebuje malíř k práci jen talent, nebo jde o soubor více aspektů?
Rozhodně se jedná o kombinaci několika faktorů – talentu, píle a fénixovské vlastnosti povstat znovu z popela. Plus je nutná také neustálá práce na sobě a vlastní sebereflexi, ať už se jedná o výběr témat, která zpracovává anebo jejich výtvarného provedení.
Musíte se ve své práci nějak zlepšovat či vzdělávat?
Myslím, že to vyplývá zcela přirozeně. Čím více času a úsilí člověk do umění vkládá, tím více se během tvůrčího procesu ve svých schopnostech zdokonaluje. Samozřejmě, má-li zdravou sebereflexi ke své tvorbě. Osobně ráda zdolávám výzvy. S každou další sérií nebo tématem, které řeším, chci být v malbě lepší.
Své obrazy prodáváte i online přes e-shop. To není u malířů zcela běžné. Proč to tak máte?
Přijde mi to transparentní vůči sběratelům i vůči mě. Všechny strany totiž již od začátku vědí, jaká je aktuální hodnota mého díla. Někomu role „umělce-prodejce” nesedí, a raději se tak z procesu prodeje vědomě vyjímá a pracuje pouze s galeriemi. Ale mně to dělá radost. Dá se u toho mnohé naučit.
Jaký je proces vaší tvorby?
Živelný, uvolněný, intuitivní i promyšlený. Mám ráda kombinaci různých přístupů. Někdy sleduji jedno téma dlouhodobě, měsíce ho analyzuji ze všech stran a zkoumám možnosti barevných kombinací. Jindy vyjadřuji bezprostřední emoci, která je často tak akutní, že musí během odpoledne na plátno. Obecně ale platí, že se ráda na pozadí díla vzdávám přehnané kontroly a pracuji s barevnými náhodami. Nechávám se jeho konečnou podobou vždy tak trochu překvapit. Uvědomění toho, jestli je obraz hotov, pak přichází automaticky. Použiji tady anglické: „It just feels right.”
Na čem teď pracujete a co plánujete do budoucna?
Aktuálně jsem začala novou rozsáhlejší sérii maleb, kterou bych ráda veřejnosti představila během tohoto či příštího roku. Zároveň se raduji z nového zastoupení berlínskou galerií Haze a připravuji další kousky speciálně pro ni. Do budoucna bych se pak ráda zaměřila i na zajímavé spolupráce s jinými umělci v rámci skupinových výstav. Můj nedávný rezidenční pobyt v Berlíně mě v tomto záměru zcela utvrdil. Hledám nové výzvy a výzvy si nacházejí mě.
