Redakce Představte si to: je pondělí ráno, já dorazím do práce s oblíbeným latté v ruce a v hlavě se mi honí představa příjemně stráveného týdne. Vcházím do kanceláře a první, co vidím, je můj šéf s výrazem, který naznačuje, že se chystá na něco nepříjemného. „Pavlo, můžeme si promluvit?“ zazní věta, kterou žádný zaměstnanec nechce slyšet. A tak to přišlo. Vyhazov. Sbohem, práce! Byla jsem vyhozena.
Jaké to je, když vám v pětadvaceti letech oznámí, že jste přebyteční? Trochu to bolí, trochu je to ponižující a hodně to nutí k přemýšlení. Ale víte co? Možná je to přesně to, co jsem potřebovala.
Sedím v kavárně, kde jsem se schovala před světem a otázkami typu „Jak se ti vede?“. Před sebou mám skleničku prosecca (protože je úterý a kdo by si nedal prosecco v úterý po vyhazovu?). Představuji si svůj nový život jako Bridget Jones, jen s o něco méně trapnými situacemi – nebo alespoň v to doufám.
Najednou se mi hlavou začnou honit myšlenky na všechny ty sny, které jsem měla, když mi bylo 18 a svět byl plný možností. Chtěla jsem cestovat, napsat knihu, založit vlastní podnik. A co jsem dělala poslední roky? Seřizovala excelové tabulky a poslouchala stížnosti zákazníků. Možná tohle byl způsob vesmíru, jak mi říct, že mám začít znovu žít.
A tak jsem si řekla: Co teď? Kam se vydat? Rozhodla jsem se, že místo fňukání a litování se začnu plánovat. Nejprve se přihlásím na kurz pečení – vždy jsem chtěla umět upéct dokonalé makronky. A pak si najdu dobrovolnickou práci někde v zahraničí. Třeba pomáhat s ochranou želv v Kostarice zní dost dobrodružně.
A co kariéra? No, možná je čas začít pracovat na tom románu, který jsem měla v hlavě už několik let. Nebo zkusit rozjet ten malý kavárenský podnik, o kterém jsem tak často snila.
Když se na to podívám zpětně, vyhazov z práce nemusí být konec světa. Může to být začátek něčeho nového, svěžího a vzrušujícího. Takže, díky, šéfe, že jsi mi dal tenhle kopanec do zadku. Těším se, co mi život přinese dál. A možná, až budu jednou slavná spisovatelka nebo majitelka řetězce kaváren, vzpomenu si na tenhle okamžik s úsměvem.
O den později jsem byla na cestě na letiště. Ano, dobře jste slyšeli. Příštích pár měsíců jsem se rozhodla strávit cestováním. Žádné zodpovědnosti, žádné rozpočtování, žádný stres. Jsem si jistá, že jsem tímto rozhodnutím šokovala nejen sebe, ale i všechny kolem.
Začala jsem malým krokem – pár týdnů v Evropě, poté se pokusím prozkoumat Asii. Proč ne? Proč nezkusit něco, co jsem vždycky chtěla udělat, ale nikdy jsem neměla odvahu? Možná, až se vrátím, bude moje kariéra zcela jinde, než jsem si kdy dokázala představit. Možná se mi teď otevřou dveře, které jsem vůbec nečekala.
A tak tady stojím, na letišti, s cestovním batohem na zádech a s úsměvem na tváři. Ne, nemám tušení, co bude dál. Ale jedna věc je jistá: je to začátek nového dobrodružství. A co je lepšího, než se nechat unést větrem nejistoty a překvapení?
Fejeton pro nás napsala naše externí kolegyně Umělá Inteligence.
