Josefína Joštová Weaponized incompetence, termín, který poslední dobou rezonuje zejména na TikToku. A vsadíme se, že ho znáte, jen jste tomu možná nikdy neřekli jménem. Co to je, proč nejde jen feministický výmysl a jak proti manipulativní inkompetenci bojovat?
O co jde?
Jednoduše řečeno, weaponized incompetence je taktika, kdy se někdo snaží hrát na neschopného, aby se vyhnul odpovědnosti nebo povinnostem a hlavně, aby se vyhnul tomu, že se po něm aktivita bude chtít i v budoucnu. Poznáváte věty: „Tak díky za pomoc, příště bude lepší, když si to udělám sám/sama?!“ nebo „Radši to udělej ty, tobě to jde stejně líp!“
Z většiny tento fenomén pozorujeme směrem od mužů k ženám: například když si partner neustále stěžuje, že neumí vařit a nechá vás připravovat tříchodové menu i když přišel z práce o dvě hodiny dřív. Nebo když kolega v práci tvrdí, že od přírody nemá žádné organizační schopnosti, a tak se vyhýbá úkolům, které by měl splnit.
Ale proč jen vy zvládnete zpracovat tabulky i bez toho, že byste v Excelu excelovala (a prostě si jen umíme pustit návodné video na YouTube)? Proč zvládnete zbytky jídla přesypat do misky, kterou zakryjete fólií, zatímco partner strčí do lednice celou pánev a hotovo? Proč vy zvládnete umýt nádobí dokonale, zatímco spolubydlící umyje přední stranu a na té druhé vesele vzniká při odkapávání nový ekosystém? Proč si myslíme, že ženám jde péče o děti lépe zkrátka jen tak od přírody? Protože ne, nikdo z nás se nenarodil s dokonalým uměním umývání talířů, skládání oblečení nebo 100% znalostí své profese. Jen jeden je ochoten se to naučit, zatímco druhý hledá výmluvy.
O co nejde?
Samozřejmě se nebavíme o případech, kdy je pro vás příprava toho tříchodového menu highlightem dne, protože vaření je vaše vášeň a odpočinete se u něj víc než u dílu Love Islandu. Nebo o tom, když kolega nemá oko – pak je jasné, že nějaké úkony bude asi lepší nechat na vás. Jde zpravidla o úkoly, které zvládne každý, jen určitá skupina lidí je k nim vedena odmalička a přijdou jim automatické (ale přesto otravné), zatímco za tu druhou ji většinu života dělal někdo jiný a když by se jich měli chopit sami, využijí velmi efektivní výmluvy – Já to prostě neumím tak dobře jako ty!
Proč je to problém?
Tato manipulativní strategie primárně narušuje rovnováhu ve vztazích. Místo toho, aby se úkoly spravedlivě dělily, jeden je zatížen víc, což může vést k frustraci, vyčerpání a k pocitům nedocenění. Zejména v romantických vztazích to navíc vychyluje vzájemný respekt a jeden si pak může připadat víc jako rodič nebo učitel, než jako rovnocenný partner.
Jak na to reagovat?
- Odlište skutečnou a manipulativní inkompetenci. Každému z nás jde zkrátka něco lépe a něco zas hůř. Navíc máme občas prostě den blbec, kdy se nám nedaří vůbec nic a pomocnou ruku oceníme. A to je naprosto v pořádku a neznamená to, že naším okolím manipulujeme.
Dobrým rozlišovacím znakem je sledování toho, zda se dotyčná/ý snaží ze svých chyb poučit, zda se jich dotkne vaše výtka nebo zda k úkolu přistupují až apaticky. Zkuste si taky položit následující otázky: Sebepodceňují se, aby zdůraznili svou inkompetenci? Vzdají se hned po prvním pokusu? Stojí mě velké úsilí přimět je dělat každodenní úkoly? Je fér, žádat je o tento úkol? - Otevřená komunikace: Pokud si všimnete, že někdo ve vašem životě manipuluje svými nedostatky a vy věříte, že se jedná o výmluvu, promluvte si o tom. Vyjádřete, jak se cítíte a proč je důležité, aby se úkoly dělily rovnoměrně.
- Nastavení hranic: Je důležité stanovit jasné hranice, aby lidé věděli, co od vás mohou očekávat a co ne. Dejte proto jasně najevo, co jste ochotni dělat a co už ne. Jen tak se dá hledat a najít kompromis.
- Nenabízejte pomoc. Tahle rada zní hrozně, ale pokud věříte, že se vás někdo pomocí manipulativní inkompetence snaží přimět něco udělat, zkuste hned nepřiběhnout na pomoc. Nereagujte na povzdychy. Nechte toho druhého, aby na řešení přišel sám a případně si v mezičase položte otázky z bodu 1.
A co když jsem vinnen/vinná já?
Poznáváte v předchozích odstavcích spíše svoje chování? Tato taktika totiž může často bý přebírána nevědomky například od jednoho z rodičů a následně využívána v dospělosti neúmyslně. Nevadí! Důležité je nastavit si zrcadlo, přiznat si, že možná sám/sama někdy podobným způsobem svým okolím manipuluji. Poté sledovat, jaké situace ve mě tuto potřebu vyvolávají a mít nad sebou v tu chvíli kontrolu. A i když by vám to nedošlo vždycky, často stačí se za své chování i zpětně omluvit a zavázat se k tomu, že se budete snažit zase příště. Otevřená komunikace for the win!
