Josefína Joštová Pět let natáčení, rok ve střižně, 350 hodin materiálu a 1 hlavní cena – příběh Zuzany Čaputové, bývalé slovenské prezidentky, vstupuje do kin. Proč byste na něj měli zajít, i když vás třeba politika tolik nezajímá?
Zákulisní film Marka Šulíka mapuje 5 let působení Zuzany Čaputové (nar. 1973) v čele krizí zmítaného Slovenského státu. Pět let ji zblízka sledoval filmový štáb i v situacích, kam jiné kamery nemohly. Zaznamenával politická i osobní dramata, setkání se světovými vůdci, Covidovou krizi, začátek invaze i velké osobní ztráty Zuzany Čaputové: „V tom je dokument Marka Šulíka nejcennější. V záběrech, jako jsou ty z papežovy návštěvy, který se setkává nejen s prezidentkou, ale i její rodinou, pouští diváky za bránu oficiálního protokolu, kdy lze sledovat, jak probíhá i jeho neformální část,” píše filmový kritik Marek Čech.
„Možná jsme si mysleli, že slušnost v politice začíná být známkou slabosti. A dnes vidíme, že může být i naší silnou stránkou. Máme co napravovat a za co se postavit.“ – Zuzana čaputová
Podle nás je na filmu nejsilnější to, že ukazuje ženu v muži tak dominovaném prostředí, jak si je schopná přes všechny urážky a dezinformace stále udržet tvář, hájit práva i svobodu a nevzdávat se. Navzdory tomu, že čelí osobním problémům, vztyčí hlavu a s grácií vejde do sálu jednat s opozicí, jimž její úroveň nesahá ani po kotníky. Ukazuje, že je normální nevědět, zkoušet a chybovat, ale že nejdůležitější je neustále hledat způsoby, jak být lepší a jak si chránit své morální hodnoty i v prostředí, kde jejich překračování je často vnímáno jako výhoda.
A které aspekty její osobnosti nebo politické práce považuje za nejrelevantnější pro současnou společenskou debatu tvůrce filmu Marek Šulík? „Oceňuji její mimořádnou odpovědnost a důslednost, s jakou přistupovala ke svým rozhodnutím a výrokům. Dále se snažila naslouchat těm, kteří jsou ve společnosti marginalizováni. S tím jde ruku v ruce její empatie,“ říká Šulík a zdůrazňuje, že ačkoliv o tom nikdy výslovně nemluvila, jako základ jejího jednání a myšlení vnímal právě etiku. „Myslím, že je to téma, které se na chvíli vynořilo někdy po revoluci a pak jsme na něj ve stínu parodií a zrůdností našich politiků zase zapomněli.“
„Buďme pozorní k lidem okolo nás, ale i k sobě. Kam nás to táhne, kam nás to přitahuje, co nás motivuje. Buďme velmi pozorní ke svému egu, k čemu nás svádí. Buďme možná optimističtí, že věci mají šanci se změnit k lepšímu. Pokud se nevzdáme, mohou být lepší právě díky našemu úsilí. A převezměme odpovědnost za sebe, za svůj život i za svou zemi.“ – Zuzana Čaputová
Jako největší výzvu popisuje režisér trpělivost, se kterou takový snímek je potřeba tvořit: „Točím a nevím, jak to skončí, ani kam se film bude ubírat. Rozhoduji se intuitivně a nesmím propadnout panice, že mi něco uniká. Ve střižně se navíc několikrát ukázalo, že ve scéně, kterou jsem nepovažoval za důležitou, zaznělo něco silného a hodného zobrazení,“ říká Šulík, který považuje to, že mu Zuzana umožnila volný pohyb s kamerou v prostorách Prezidentského paláce za neuvěřitelně velkorysý postoj.
