Anna Basiková Vztahy na pracovišti jsou v pohodě – dokud se s dotyčným nerozejdete. Jenže jak to zvládnout, když spolu postel už nesdílíte, ale kancelář stále ano? Jak spolu jednat v klidu a ideálně bez emocí?
Začíná to nenápadnými úsměvy na poradách, pak tokáním v kuchyňce, pokračuje to společnými obědy až spolu nakonec začnete chodit. Nejdřív si o tom kolegové jenom šuškají, aby vás o pár týdnů později začali brát jako hotovou věc. A tak spolu několik dlouhých měsíců nebo dokonce let chodíte, žijete, máte možná i svatbu nebo dokonce dítě. Ale pak přijde rozchod.
Na tom by nebylo nic divného, to se bohužel / bohudík stává běžně. Jenže. Vy to nemáte tak jednoduché. Z partnerů a milenců jste se překvalifikovali do kategorie ex. Ale kolegové jste pořád. A to už taková sranda není, co?
Tenhle proces má obvykle několik fází – od vzájemného se ignorování, přes rozdělení si přátel až po výčitky a nevyřešené křivdy. Tak si je pojďme projít pěkně jednu po druhé.
Fáze 1: Popírání
„To zvládnu. Bude to v pohodě,“ říkáte si první týden a snažíte se tvářit profesionálně. Odborník na pracovní psychologii, Dr. James Dowling z britského Institute of Workplace Relations, přirovnává tuto fázi k „bublině pozitivní iluze.“ Podle jeho slov jde o krátkodobý mechanismus, kdy se snažíme odtrhnout realitu od svých emocí – neboli zkrátka děláme, že se nic nestalo. Tohle období ale trvá přibližně do chvíle, než na pracovišti vidíte ex-partnera smát se s kolegyní z marketingu.
V této fázi je klíčové zavést si jasnou mentální hranici mezi osobním a pracovním životem. Dejte si ráno pár minut na krátkou meditaci nebo procházku před prací, kde se mentálně připravíte na den a připomenete si, že se v kanceláři budete soustředit na své úkoly, ne na vztahové otázky. „Krátké zamyšlení nad tím, co chcete ten den dokázat v práci, může snížit emoční stres z přítomnosti bývalého partnera,“ doporučuje psycholog Richard Martens.
Fáze 2: Náraz reality
Jakmile první bublina praskne, přichází tvrdý náraz reality. Když ho potkáte u kávovaru, v hlavě běží smršť emocí. „Rozpad vztahu na pracovišti může mít dlouhodobý dopad na obě strany, zvlášť pokud nebyl uzavřen způsobem, který oběma dává prostor k respektujícímu odstupu,“ vysvětluje psycholožka Margo Greene.
V tuto chvíli je důležité najít si „bezpečného parťáka“ mimo pracoviště – tedy někoho, komu se můžete svěřit, aniž by váš příběh koloval kanceláří. Kamarád nebo terapeut vám pomůže ventilovat pocity mimo práci a zvládnout emoční otřesy bez nutnosti zatahovat kolegy do osobních problémů.
Fáze 3: Pasivní agrese
Ve fázi pasivní agrese se můžete přistihnout, jak nevinné pracovní poznámky najednou dostávají nový nádech. On poslal e-mail všem v týmu kromě vás? A vy jste se zapomněli zmínit o důležitém meetingu? Toto období je o tom, jak se vypořádat s bolestí a zlomeným srdcem způsobem, který bohužel málokdy pomůže. Podle odborníků je tato fáze ale zcela běžná – pracoviště z nás totiž často dostává to horší.
Pokud cítíte, že vás láká reagovat agresivně, zkuste si představit důsledky, které by vaše reakce měla na celkovou atmosféru v práci. „Sepsání vlastních emocí může přinést určitý vnitřní klid a pomoci vyvarovat se okamžitých impulzivních reakcí,“ doporučuje americká psycholožka Grace Thompson. Stačí papír a tužka, na něž si vybijete pocity dříve, než se promítnou do vaší práce.
Fáze 4: Tichá uzávěrka
Naštěstí se tato pasivní agrese obvykle vyvine ve fázi „tiché uzávěrky.“ Pracovní psycholog Richard May doporučuje „nehledat emocionální podporu v kolezích, aby nedošlo k tomu, že pracoviště přeroste v bitevní pole“. V této fázi se většinou každý vrátí ke své práci a vzniká tichý respekt. Ostatní kolegové si s úlevou všimnou, že válka skončila a oba aktéři teď zvládnou pracovat vedle sebe bez očního souboje.
Tohle je ideální doba k tomu, abyste začali pracovat na vzájemném respektu. Nastavte si pravidlo „zdvořilé neviditelnosti“ – pozdravte, když se potkáte, ale nevyhledávejte si vzájemně pozornost. Psycholožka Alice Brown zdůrazňuje, že „jasná a konzistentní pravidla interakce po rozchodu pomohou obnovit důvěru a snížit napětí“. Držte se tedy stručných a věcných interakcí, aby prostor pro nepříjemné situace byl co nejmenší.
Fáze 5: Stádium „přežíváme“
Po několika týdnech nebo měsících se věci dostanou do relativního klidu. Podle odborníků je to ideální fáze pro obnovení efektivní pracovní spolupráce. Držte se jednoduchého pravidla: co můžete vyřešit e-mailem, neřešte osobně. Získáte tím odstup a vyhnete se nepříjemným osobním interakcím.
Psycholožka Caroline Michaels doporučuje vytyčit si „pracovní hranice“ – tedy vyjasnit si, o čem jste ochotni komunikovat a co se snažit držet mimo rozhovory. „Pokud se budete soustředit na pracovní záležitosti a minimalizujete osobní komunikaci, zvyšujete šanci na vzájemné respektování prostoru,“ říká Michaels.
