Rebeka Bielik Jedno z témat nové české vlády je digitalizace. Podle Pirátů je Česká republika v digitalizaci zastaralá. Podle mého zcela neprofesionálního a zaujatého názoru je Německo oproti Česku v digitalizaci přibližně tak sto let za opicema.
Text: Rebeka Bielik
Možná vás to zaráží stejně, jako to zarazilo mě, když jsem se sem přestěhovala. Obecně totiž převládá povědomí, že Německo je supermoderní a vyspělá země, vše tady běží jako na drátkách, a prostě Alles in Ordnung. I já jsem si to myslela. Ale jen do chvíle, než jsem se zklamala hned při první zkušenosti s místním úřadem.
Rozmazlená holka z Prahy
Když jsem žila v Praze, byla jsem rozmazlená tím, jak tady všechno funguje. Když jsem si například chtěla nechat do bytu zapojit internet, zavolala jsem na T-mobile, druhý den přišel týpek s krabičkou a nějakejma kabelama a za 10 minut mi ukázal heslo k wifině.
Tady? Volám, nikdo mi to nebere. Píšu e-maily, na které nikdo neodepisuje. Nakonec musím jít osobně na pobočku, kde mi pokládají milion otázek, které neumím zodpovědět, protože prostě nevím, jaké mám doma kabely, kolik bitů potřebuju, a nikdo neakceptuje moje odpovědi typu: “Chci si občas pustit film a prostě surfovat.”
Po měsíci přijde k nám domů týpek podívá se do nějaký podivný zásuvky a řekne: “Tady to nepůjde”, a už se nikdy nikdo neozve.
Nebo když mi chlap jako hora přinesl do pražského bytu balík, automaticky se zeptal, jestli ho chci pomoct odnést do bytu. Tady? Běžně se mi ztrácí balíčky, když už ale nějakej chlap jako hora přijde, a já ho poprosím, jestli by mi ho odnesl nahoru do bytu? “Nein!”
A německé úřady jsou jenom špička ledovce.
QR kódy jsou nová černá
Žiju v Norimberku už čtyři roky, a nedávno jsem si musela koupit police na skladování dopisové komunikace, kterou vedu se všemi úřady. Běžně totiž není jiný způsob, jak s úřady komunikovat.
Nepřeháním, když tvrdím, že některé úřady ani nemají webové stránky (když nepočítám Google maps). Pokud nějaké webovky mají, nenajdete na nich nic jiného než adresu a telefonní číslo, na kterém vám řeknou, ať jim napíšete dopis. Neexistují online formuláře, online registrace, online komunikace, prostě nic.
Abych ale nebyla nespravedlivá, je pravda, že s příchodem Koronaviru najednou jakoby Německo v digitalizaci dohnalo svět. Můžete si udělat online termín na očkování, a potom co ho dostanete, vám dokonce dají váš osobní QR kód.
S QR kódy jakoby se tu teď roztrhl pytel. Mám jich najednou tolik, že mi zabírají celou složku screenshotů v telefonu.
Obálková královna
Dopisy jsem ale psát nepřestala. Všechny úřady jsou kvůli pandemii zavřené, nebo otevřené jen pro lidi s termínem, a proto si dál vylepšuju umění dopisování. V nových policích mám jeden regál obálek různých velikostí a tvarů.
Nakoupila jsem si zásobu známek a už konečně vím, jak je správně používat a lepit. Naučila jsem se tisknout a skládat papíry tak, že adresa přesně prosvítá fóliovým okénkem na obálce. A dokonce jsem si pořídila štítek PRIORITY, o kterém ještě tedy nevím, jak přesně používat a k čemu slouží, ale lepím ho na ty nejdůležitější dopisy, aby působily co nejvíc profi.
A tak nevkládejme naději v budoucí vládu a v to, že skončí byrokracie a začne být ve věcech pořádek. Nýbrž začněme pomalými krůčky každý sám u sebe. Kupme si štítkovač a barevné lepicí organizační papírky. A svět bude v rovnováze.
Autorkou textu je Rebeka Bielik žijící čtyři roky v Norimberku. Vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky a po škole pracovala pro Hospodářské noviny. Momentálně je na mateřské dovolené, ale stále miluje pivo a divokou zábavu.
