Josefína Joštová Každý milovník dlouhých a obsáhlých rozhovorů určitě zná projekt Real Talk, za kterým stojí talentovaná Lili Mikhnevich. Nebojí se jít do hloubky a pokládat otázky, které jsou často tabu. Zpovídala třeba video makera Martina Mikysku, kolegy podcastery Patrika Fialu a Martina Klesnila nebo účastníky reality show Like House. Lili s námi sdílela zákulisí své práce a prozradila nám, kolik hodin za jednotlivými rozhovory opravdu je.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Má dvě verze. Ta klidnější je, když se připravuji na rozhovor a dělám rešerši. To jsem většinou několik dní s noťasem v posteli a čas od času jdu zkontrolovat obsah ledničky, abych doplnila energii pro mozkové buňky. U přípravy mě napadají témata pro rozhovor, takže dělám poznámky a nebo rovnou píšu otázky. Samotný natáčecí den pak vypadá tak, že mě doma vyzvedne kameramanka Yvon, dáme si kávu a pokec, pak naložíme techniku a jedeme na plac, kde se potkáváme s dalšími kolegy. Na místě se vymýšlí, jak budou vypadat záběry, a podle toho se připravuje technický set up. K příchodu hosta už je všechno ready na první klapku. Samotný rozhovor trvá dvě až tři hodinky. Pak už se jenom sbalí technika a jede se domu.
Jak jste se k rozhovorům dostala?
Jako kulturní redaktorka ČT jezdila točit reportáže. Denně jsem se potkávala s respondenty, které jsem musela vyzpovídat. Sice to nebyly dvouhodinové rozhovory, ale i tak to byla dobrá škola, kde se člověk naučil základy. A odtud už byl jen kousek k vlastnímu projektu.
Co vás přimělo spustit vlastní projekt Real Talk?
Ráda jsem sledovala podobné zahraniční formáty a obdivovala skills zkušených novinářů. Video je můj obor, poněvadž jsem studovala filmovou školu, a dělat rozhovory se zajímavými a inspirativními lidmi mě v rámci reportáží vždy bavilo. Když jsem se rozhodla odejít z ČT, chtěla jsem zkusit zrealizovat vlastní projekt a přišlo mi, že nejlepší bude zůstat u toho, čemu dobře rozumím. Zároveň jsem se chtěla naučit to, co vůbec neumím, ale mám hodně ráda – dlouhé sofistikované rozhovory. Byla to pro mě velká výzva, protože stát před kamerou byla moje noční můra. Stejně tak jsem se bála češtiny, protože to není můj rodný jazyk. Strach byl tehdy zřejmě nejlepší motivací.
Co je na vaší práci nejhorší a co naopak nejlepší?
Když jsme u té češtiny, tak hodně nepříjemné je, když mi během rozhovoru vypadne nějaké slovo. Znáte ten pocit, když formulujete dlouhou větu a jedno slovo, na které zrovna nemůžete zaboha přijít, vám prostě vypadne a vy ho musíte nahradit méně vhodným slovem. To přímo nesnáším. A nejlepší je, když po rozhovoru host řekne, že to byl jeho nejlepší rozhovor.
Jak vybíráte hosty?
Dělám dva typy rozhovorů, osobnostní a tematické. Když zvu osobnost, tak to musí být „fresh“ člověk. Někdo aktuální, progresivní, s otevřenou myslí. Když má rozhovor dané téma, zvu odborníka, který o něm ví nejvíc a zároveň je schopný ho jednoduše vysvětlit divákům.
Jak dlouho vám zabere rešerše na jeden díl?
Když jde o složité téma, například CRISPR neboli genetické nůžky, tak jsem schopná týden v kuse vstřebávat články a rozhovory, které se tématu týkají, a pak to přetransformovat do zajímavé diskuze s hostem. Když dělám rozhovor s hudebníkem, kterého dobře znám a sleduji jeho tvorbu, tak se přípravě věnuji třeba čtyři dny.
Kolik hodin práce zabere jedna epizoda Real Talku?
To nejde moc dobře spočítat. Na place mám tři kolegy, zvukaře a kameramany. Zbytek, až na mix zvuku, dělám sama. Někdy mi stačí na střih a postprodukci čtyři dny a někdy i týden, poněvadž u toho jaksi prokrastinuju…
Jaká je vaše nejvtipnější pracovní příhoda?
Já jsem hodně zodpovědný člověk, takže vtipným příhodám se snažím vyhýbat. Spíš se čas od času stane nějaký fuck up, který je spojený s technickými problémy při natáčení. Buď nefunguje mikrofon, zaspí kameraman, nebo nepřijde host. To je potom tak zoufalý, že se tomu všichni hystericky smějeme.
Vzpomenete si na nejvíc inspirativní pracovní setkání?
Asi nezvládnu říct jedno NEJ. Každý host, se kterým natáčím, mi dává nové podněty k přemýšlení a za to jsem velice vděčná.
Jak se vypořádáváte se stresovými situacemi?
Vzhledem k tomu, že jsem sáma sobě šéfem a jedu tempem, který si sama zvolím, tak moc stresové situace nevytvářím. Když se přeci jen nějaká stresová situace nečekaně objeví, řídím se heslem: když nejde o život, nejde o nic.
Bude existovat Real Talk i za 10 let?
Určitě ne. Real Talk už všechny stanovené cíle splnil, teď už má jediný cíl, udržet renomé nejkvalitnější talk show na YouTube. Když jsem začínala, na YouTube nebyly téměř žádné rozhovorové formáty. Teď už je nabídka mnohem větší než poptávka. Já už jsem vlastně senior, a jak říká Milan Knížák, všechno musí zemřít!
