Josefína Joštová Neříkejte, že jste se někdy nechtěli projet vzadu na popelářském autě. Jaká ale práce popeláře ve skutečnosti je, co všechno obnáší a co je na ní nejlepší? Odpovídá popelář Roman Hájek z Pražských služeb.
Jak jste se k práci popeláře dostal?
Jako malý kluk jsem popelářem být nechtěl, ale moc jsem toužil řídit kamion. A nakonec to dopadlo tak, že na doporučení kamaráda jsem u Pražských služeb už 29 let.
Které služby jako popeláři nabízíte?
Nabízíme vynášky a zanášky sběrných nádob z domu, ze dvorů, ze sklepu a pak také mimořádné odvozy odpadu.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
V půl třetí ráno vstanu a odjedu autem do Prahy do Košíř. Tam se vydám MHD nebo pěšky na místo určené k vynášce. S kapsami plnými klíčů pomalu připravuji popelnice k odvozu. Jezdíme Prahu 5 a 6, ale naše posádka se nejvíce pohybuje na Smíchově, v Košířích a v Hlubočepích. Denně odvezeme několik stovek popelnic a kontejnerů.
Co je největším benefitem vaší práce?
Asi největším benefitem na pozici popeláře je volnost a samostatnost. Je na každém z nás, jak si venku zorganizuje práci. Pakliže je vše odvezeno a všude čisto.
Jaká je vaše pracovní doba?
Pracovní doba popeláře je různá podle toho, zda je to v týdnu nebo o víkendu nebo zda se jedná o vynáškový program. Ale většinou je pracovní doba od 5:30 do 13:30 hodin. O svátcích a víkendech se jezdí od 7 hodin.
Taková práce je i dost fyzicky náročná, jak se udržujete v kondici?
Skutečně je to fyzicky náročná práce. Popelnice někdy váží opravdu několik desítek kilo a kontejner i přes 100 kilo, ale postupem času si každý z nás vytvoří nějakou fyzičku, aniž by potřeboval chodit do posilovny. Plus na vynášce a zanášce nachodíme několik kilometrů denně.
Co je na vaší práci nejhorší a co naopak nejlepší?
Tak určitě je to rozmanitost počasí. V zimě bývá někdy dost velká zima a hodně sněhu tak, že je člověk po chvíli mokrý, i když má dobré oblečení a kvalitní boty. A v létě je to hlavně teplo a až nepříjemné sluníčko. Ale nejhorší je asi vítr a déšť.
Jaká je vaše nejvtipnější pracovní příhoda?
Těch příhod bylo několik. Tak namátkově sdílím alespoň tři:
– Jednou na Smíchově v Lidické ulici jsme přijeli na tramvajovou zastávku a nakládali kontejner. Za námi stála tramvaj a v momentě nakládky jela okolo starší paní na kole. Po chvilce z toho kontejneru začali skákat krysy a potkani a paní zahodila kolo a vyskočila na oj té tramvaje a řvala jak o život.
– Jednou jsme dostali brigádníka. Hrdina hned od začátku a že prý bude rovnou nakládat. Popelnice byla těžká a on to neodhadl a jak jí na sebe naklonil, tak spadl a popelnice na něj. Pak jsme jen slyšeli: „Pomoc, pomoc, zachraňte mě!“.
– A jednou když jsem nakládal papírové kontejnery a venku byla ještě tma, otevřel jsem jeden pro kontrolu a z něj vyskočil nějaký bezdomovec a začal nadávat: „Sakra, kluci, co mě budíte, takhle po ránu?!“
Jakou nejpodivnější věc kdy kdo vyhodil?
Často najdeme věci, které se ještě dají využít. Někdy jsou dokonce úplně nové a ještě nepoužité. Ať už jde o oblečení nebo elektroniku. Ale nejpodivnější byla rozhodně velká sbírka živých pavouků, kterou někdo k popelnicím vyhodil.
Jak se vypořádáváte se stresovými situacemi?
Za ty roky u podniku člověk trochu otupí během stresových situací. Vadí mi ale, že jsou stále lidé, kteří na nás koukají skrz prsty (samozřejmě jsou i tací, kteří si nás váží). V očích mnoha lidí je popelařina podřadná práce, a podle toho nás taky tak berou. Volají na nás, že se jim pleteme do cesty a nebo že je ráno budíme, ale přitom chtějí mít popelnice vysypané a prázdné a čisté ulice. My to však prostě musíme dát, od toho jsme tady.
[…] Jaké to je být popelářem? […]