Zamilovanost, láska a monogamie. Jak to vlastně všechno funguje? 

Pleteme si pojmy s dojmy. Zaměňujeme zamilovanost za lásku a ve vztazích si navzájem ubližujeme. Dalo by se říct, že jsme každý byli maximálně úspěšní sotva v jednom vztahu — v tom současném. Jakou roli ve všem hraje chemie, jak funguje příroda a jsme vůbec schopni  budovat monogamní vztah? 

Zamilovanost není láska, ale závislost 

Láska na první pohled je mýtus. Berlička romantických komedií, která naznačuje, že stačí jen jeden pohled a budete šťastní až navěky. Reálně a taky hormonálně se spíš jedná o nadrženost na první pohled. Když vám poletují motýlci v břiše, pracují totiž mnohem více hormony (konkrétně fentylethylamin) než zdravý rozum.

Jak říká proslulý, horoskopy kritizující Jan Vojtko, pokud si dokola ujíždíte na téhle počáteční fázi, jste pouze feťáci zamilovanosti. Není to daleko od pravdy, protože fentylethylamin je příbuzný našemu perníku. (Tím nemyslím ten z Pardubic, ale spíš ten z Ústí.) 

Ta opravdu pravá láska, která přichází až po počátečním ohňostroji emocí, je naopak docela klidná  a pohodlná. V téhle pokročilejší fázi místo fenylethylaminu nastupuje totiž na trůn hormon důvěry a lásky, oxytocin. 

Bohužel, tohle mylné zaměňování impulzivní zamilovanosti za hlubokou lásku mívá za následek, že  mnoho lidí tzv. nemůže najít tu pravou lásku. A tak jako Katka (z dokumentu Třeštíkový) stále hledá novou drogu, která by dorovnala původní high. 

Fáze intoxikující a opojné počáteční zamilovanosti vždy nekompromisně odezní. Standartně se  udává období šesti měsíců až tří let. Ideální doba na to, abyste rozšířili svou genetickou informaci a posunuli se o dům dál. 

Soul mate? Nope. Alespoň ne na první pohled. Ta pravá kompatibilita se ukazuje až o něco později. Přírodo, fakt díky, že nám ty vztahy ulehčuješ! 

Monogamie v přírodě aneb mami, kdo je táta? 

Fenomén přecházející zamilovanosti je v přírodě známý také jako “Coolidgův efekt”. Příběh se má  tak, že americký prezident Calvin Coolidge byl onehdy na obchůzce kuří farmy se svou manželkou. Ta zaznamenala nezvykle vysokou kopulativní aktivitu u jednoho kura, načež nechala vzkázat svému muži, aby se ráčil inspirovat. Ten však opáčil slovy: “No jo, ale to není vše s tou stejnou kvočnou.” A měl pravdu. 

Všechno má pod palcem dopamin, kterým příroda samce odměňuje za šíření genetické stopy. Pokud  třeba beranovi přidáte do ohrady čerstvou beranici, i přes předešlé vyčerpání z ostatních samic v sobě náhle objeví dávno vyprahlou energii. 

Stejný efekt má na svědomí návykovost pornografie. Pokud pustíte mužům neokoukaný videjko, narůstá v nich výrazně hladina vylučovaného dopaminu. Nejen, že vyvrcholí rychleji, ale ke všemu ještě vyloučí plodnější extrakt. Díky jednoduchosti klikání toho lze navíc stihnout výrazně více ve  srovnání s beranem v ohradě. 

Monogamie je tak spíše romantická představa Holywoodu než realita zvířecí říše. Ukazuje se, že ze  4000 druhů savců je 97 % těžce polyamorních. Že by snad bobři, vydry, giboni a nyní i lidé byli jedinými zástupci monogamních savců? Spíš ne. 

Nejen samčí záležitost 

Výzkumy ukazují, že  Coolidgův efekt a tzv. novelty seeking, není vzdálen ani něžnému pohlaví. Pokud tomu nevěříte,  prokázala to třeba studie s křeččicemi, která by se jednoduše dala shrnout tak, že neokoukaným džungarákem v klícce samičky nepohrdly. 

Nelze tedy tvrdit, že chuť okusit nepoznané ovoce je pouze záležitostí mužů. Studie dokazují i ženskou touhu při hledání nových dobrodružství. Ženy sice chtějí, aby se partner postaral o dítě v těžkých časech, ale diverzifikace genetického kódu je pro jejich bezpečí a přežití nakonec taky přínosnější. Co kdyby jejich partner byl třeba neplodný? Navíc není evolučně na škodu, když se o  vás finančně, emočně a sexuálně stará čtyři až pět dominantních alfasamců. 

A ani v lidské historii muži skutečně moc monogamní nebyli. Dodneška je muž s mnoha zkušenostmi  společností nazírán jako kanec, kdežto žena pak paradoxně považována za vy víte co. Místo, aby muži ve vyspělé společnosti povolili uzdu také ženám, uvrtali sami sebe do monogamie.

Odsouzeni k neúspěchu, aneb přírodu nepřepereš? 

Co to tedy znamená? Jiskra odezní. Strávíte-li se Šeherezádou přes 1000 nocí začne vás dost  možná zajímat její ségra. Jenže tohle vám v Popelce zatajili. Tam to končí tím, že aniž by ji princ fyzicky rozpoznal, nasadí nebohé holce botu a zůstanou šťastní až navěky. A to chudák holka ani nevěděla, že princ ve volném čase uvádí Do-re-mi. 

Biologie zaúřadovala. Rozhodla se, že pro přežití našeho druhu bude nejefektivnější chovat se jako  Čingischán, a pojistit tak svou genetickou informaci na věčné časy. Anebo ne? 

Nejsme přeci zvířata 

Ano, to nejsme. Jsme totiž v mnoha ohledech o dost horší. Ale vážně, jsme vědomá stvoření a tedy se můžeme vědomě rozhodnout pro monogamní vztah. Je potřeba podotknout, že se jedná o  volbu vědomou, nikoliv nutně podloženou biologicky.

Klidná láska a pevný vztah má určitě své četné výhody — důvěra, hloubka, intimita a partnerství. Něco, co nám krátký povrchní vztah fungující na bázi pomíjivé zamilovanosti a náruživé  kopulaci jen stěží poskytne. Můžete s někým, s kým vám to vydrží dva měsíce zažít romantiku prvního výročí vztahu? To asi těžko. 

Pokud chcete onu lásku kultivovat, vybírejte si ideálně partnera, se kterým vás pojí více než to, že jste jako dvě veverky v hnízdečku — hledejte spojení na úrovni hodnot, společných cílů a respektu. 

Sledujte Karla na Instagramu!