Karel Procházka Že nejsme od přírody nastavení spíš na monogamii jsme si už vysvětlili. Co ale dělat pro to, když patříte do týmu věrňáků? Protože dřív nebo později se ve vztahu začnete nudit…
Chcete intimní vztah, ale pořád tam hapruje ta biologie? Jak mám kultivovat dlouhodobý hodnotový vztah, zatímco nám biologie nadělila tolik chemických překážek? Jak je možné, že můžeme někoho hluboce milovat, ale i tak pokukovat po nových příležitostech? Je náš vztah opravdu pevný, aby vydržel nástrahy života nebo ho dokáže rozbít nová dávka perníku?
Není divu, že v tom jako generace tápeme. Kde máme také čerpat inspiraci k úspěšným celoživotním monogamním vztahům? U starší generace s mizernou komunikací, neschopností starat se o svou mentální hygienu a projevit zranitelnost? Asi těžko.
Důkazem naší “schopnosti” budovat vztahy může být třeba míra rozvodovosti. Věděli jste, že v roce 2020 vystřelila třeba rozvodovost v Portugalsku na neuvěřitelných 91,5 %? Nevím, možná to má spojitost s tím, že tam jsou všichni enormě hot a chodí celoročně v bikinách. Na Sibiři třeba takový problém s Coolidgovým efektem nebude. Dobře, jmenoval jsem možná dva extrémy, ale i u nás data ukazují na úctyhodných 45 – 50 %. Pohoda.
Řešení lepší a horší
Co je tedy řešením? Ve zemích kulturně vyžadujících monogamii je nasnadě nevěra. Ač biologicky pochopitelná, pro vztah je naprosto decimující. V dospělém partnerském vztahu se nelze ohánět tím, že jsme vyslechli volání divočiny.
Má to za následek poškozenou důvěru a především zlomená srdce, což mimochodem není pouze metafora, nýbrž skutečná diagnóza, která má dokonce fyzické projevy. Ti, kdo zlomené srdce zažili, ví, že to bolí jak čert.
Mono nebo poly?
Pokud hledáme externí řešení, dnešní doba nabízí fenomény, jako je swinging, otevřený vztah nebo třeba polyamorii. Všechny umožňují uchovat primární vztah, zatímco se přidávají vztahy externího charakteru.
Otevřený vztah umožňuje nové erotické prožitky, s tím že nastaví určité mantinely tak, aby nebyl poškozen primární vztah.
Polyamorie nabízí dokonce možnost kultivovat více rovnocenných vztahů zároveň. Zajímavé je jak polyamorici pracující i s onou fázi zamilovanosti, kterou označují za NRE (New relationship energy). Jsou si vědomi faktu, že čerstvý vztah může vzbuzovat silné prožitky, a proto než jejich intenzita odezní, je kladen důraz na to, aby partner v opojení zamilovanosti příliš neupozaďoval původního partnera. Jsou si však plně vědomi pomíjivosti rané fáze zamilovanosti, a můžou tak alespoň vědomě bojovat s případnou žárlivostí.
Vždyť i v běžném monogamním vztahu se může stát, že pokud jeden opustí druhého právě kvůli silným pocitům zamilovanosti u nového partnera, může mu po čase dojít, že to byla pouze chemická fatamorgána. Ejhle, nový partner má taky problém s dáváním ponožek do koše na prádlo.
Kultivace stávajícího vztahu
Konečně řešením téhle zpropadené chemické zápletky je nezlenivění a vnesení novosti do vlastního vztahu. Nikým si totiž nemůžete být vztahem nikdy jistí. Vztah není samozřejmost. Dvoření a randění v našem vztahu je nikdy nekončící proces.
Vraťte do svého vztahu trochu toho dopaminu. Navštivte nová místa, vyražte do společnosti, zažijte nové zážitky. Inovujte, objevujte skryté touhy, experimentujte. Nemyslím tím, že máte navštívit Erotic city a oblíknout se jako policajt a sestřička — i když vlastně proč ne.
Taky nezapomeňte neustále pracovat i sami na sobě. To, že jste ulovili samičku neznamená, že můžete vyměnit své životní ambice za ovladač na playstation. Buďte raději jak ta největší korba v Podolí a mějte tah na branku. Když zůstanete společensky atraktivní vašemu partnerovi to neujde.
Vztah je dovednost a klíčem je komunikace
Co z toho všeho plyne? Pilování vztahů je dovednost, kterou je potřeba rozvíjet. Přestože žijeme ve spokojeném láskyplném vztahu, tak se nám prostě někdo jiný líbit může. Je to přirozené. Nemějme od sebe a druhých nerealistická očekávání. Přijměme biologický úděl jako fakt a nebuďme na sebe tak přísní. Stejně se v tom totiž všichni plácáme jak kapr ve vaně.
Přestože nejsme přímo biologicky nakódováni k monogamním vztahům, nevěra taky není zrovna ideálním řešením. Máme se na druhou stranu, ale cítit provinile za to jak nás příroda stvořila? Místo shamingu a protěžování společenského konstruktu monogamie se pojďme raději snažit naši biologii lépe pochopit, budovat vztahy vědomě a naše potřeby lépe komunikovat.
Jednoduše si připusťme, že nejsme zrovna ti nejvzornější savci. Bobři to jsou jiní machři.
Sledujte Karla na Instagramu!
