Karel Procházka Máte svého zubaře, terapeuta, kadeřníka, trenéra a teď byste měli přidat ještě kouče? Jak vám to ale obohatí život? Přece vám nebude nějaký mladý kluk na Tikťaku říkat, jak máte žít svůj život. Tak jednoduché (a špatné) to ale není. A tak vám jeden takový kouč prozradí, proč byste tohle povolání neměli zatracovat.
S radami má koučování pramálo společného. Je to běžná mýlka, která kouče škatulkuje do role samozvaných mistrů světa amoleta. Zároveň je to pochopitelné, kouči jsou spíše záležitostí západního světa, kde jich je jako žížal po dešti. U nás se tak pevným postavením zatím nepyšní. V dobách nekonečných možností, plodících rozhodovací paralýzu ovšem mají své opodstatnění.
Každý je dneska kouč
“Ale vždyť na vztahy máme mámu Štikovou a na “kritický” myšlení Markuse Revoltu.” No jo, jenže ani jeden z nich není opravdový kouč, protože to by vám neradili, co máte dělat. A v tom je ten háček. Lidem nevadí kouči. Vadí jim samozvaní mentoři, co rozdávají jalový rozumy a vydávají se za kouče.
Asi jako politik, který dělá, že ví všechno nejlíp. Nebo rodič, který vám radí, co se životem. Stejně tak jakýsi rádoby „kouč“ údajně ví, co je pro vás nejlepší. Tenhle patent na pravdu nás štve. Rady nechceme. Ale pleteme si pojmy s dojmy.
Co tedy dělá skutečný kouč?
V základu je důležité pochopit, že mezi mentory, kouči a dalšími příbuznými profesemi jako lektory nebo psychology, je jednoduše rozdíl. Je to jako s typem doktorů, každý je na něco jiného. Nepůjdete za kardiologem, protože vás bolí koleno.
Mentor je zpravidla (ne nutně) starší, zkušenější hráč v oboru. Měl by za sebou mít úspěchy (ne jako máma Štika) a jak by řekli studenti vysoké školy života, má tzv. odžito. Výhodou je, že vám může říct, co a jak máte dělat a poučit se z chyb a zkušeností, které nasbíral. Bohužel, ale jejich cesta vedla jinými okolnostmi. Neznají vás a neví, co je pro vás nejlepší. Zkušenost se nedá vždy předat. Musíte si ji udělat sami.
Na druhou stranu, v koučování hrají klíčovou roli empatie, aktivní naslouchání a kladení silných otázek. Kouč vás nechává si nezávisle přijít na vlastní cestu, pochopit její smysl, uvědomit si své hodnoty a nastavit realistické cíle, které můžete rovnou implementovat. Dodá potřebnou podporu a výzvu.
Konečně někdo, kdo se vás ptá, kým chcete být? Jak vypadá váš sen? A nesoudí vás za to. Otázka, kterou vám od učitelky ve školce nikdo nepoložil.
Ale neporadí vám. Není to mentor. Není to nutně milionář, co má letité zkušenosti s vrcholovým managementem a exitováním start-upů. Tahle nezaujatost ve světě, kde každý ví, co má druhý dělat, je ale vlastně velmi příjemný refresh.
Proč vyhledat kouče?
Kouč disponuje mnoha osvědčenými metodami. Témat, která se dají koučovat, je několik. S koučem dává smysl spolupracovat například když:
- Rádi byste si ujasnili svoji celoživotní vizi, cíle, sny a směřování.
- Chcete nadefinovat konkrétní akční plán, který vám pomůže tuto vizi ihned naplňovat.
- Rádi byste objevili svoje silné stránky a začali na nich stavět.
- Hledáte hlubší smysl v tom, co děláte.
- Existuje nějaká činnost, kterou byste hrozně rádi dělali, ale zatím ji neděláte.
- Hledáte ten pravý kariérní krok.
- Chcete vylepšit svůj work-life balance a pracovní efektivitu.
Pokud vás jedno z výše uvedených tvrzení vystihuje, koučování je pro vás. Statisticky se to hodí alespoň na 99 % populace.
Ale já si pomůžu sám
Jasně, můžete si zkusit na hodinu doma sednout před zrcadlo a povídat si o životě. Jenže pokud nemáte interaktivní zrcadlo jak macecha od Sněhurky, dlouho vás to bavit nebude. Navíc se buď zpochybníte příliš, nebo naopak vůbec.
To samé platí, když říkáte, že kouče nahradí pokec s kamarádem nebo mámou. Jenže kamarád vám akorát vypráví, co dělal v pátek v Dlouhý nebo, co ho štve v práci. Ve finále odcházíte zahlceni nejen svými problémy, ale i těmi jeho.
Jak ale poznám, že to není kouč z Wishe?
Hodně lidí nevnímá roli kouče moc legitimně a bere to tak, že v pátek odjel na víkend a v pondělí je kouč.
Jedna z nejjednodušších cest, jak nekoupit zajíce v pytli, je mezinárodní koučovací titul ACC, PCC nebo MCC. Značí úroveň koučovy certifikace, kterou uděluje Mezinárodní koučovací federace. Pro její splnění musí kouč splnit několik předpokladů jako stovky hodin praxe, dozorovaná praktika, kredity a finální zkoušku. Čím pak lepší kouč, tím méně radí.
Co si z toho vzít?
Až budete v dnešní změti Moniky Štikový a Vlastů Plamínků hledat pravého kouče, vyberte si někoho, kdo buď tu certifikaci má nebo se usilovně vzdělává v akreditovaném výcviku.
V koučování je ohromná síla a může vás to skvěle nasměrovat. Někdy se nám sice může zdát jednodušší, když nám někdo svoje klíče k životu rovnou předá. Kouzlo, ale může právě spočívat v hledání vlastních klíčů.
Chcete si koučování vyzkoušet? Klidně se na mě obraťte.
Sledujte Karla na Instagramu!
