Kateřina Kadlec Práce na dálku je super, ale může se stát, že to občas prostě nějak nejde. Co dělat, když doma jen koukáte do zdi, nebo uklidíte celý byt, ale e-maily i práce se hromadí? Vyzkoušeno za vás.
Koronavirová pandemie rozdělila společnost v mnoha aspektech a jedním z nich je i postoj k práci z domova versus z kanceláře. A i přes to, že v době ‘po-covidové’ se spoustu z nás vrátilo k práci z (minimálně převážně) z kanceláře, home office je prozhodně menší tabu než před rokem 2020.
Ale co když patříte do té skupiny, která po pandemii neměla kancelář, kam se vrátit? Ze mě se například v roce 2020 po letech práce výhradně z kanceláře stal freelancer pracující na dálku, a už to tak zůstalo. Má to své nesporné výhody a pět dní v týdnu už bych v kanceláři trávit nechtěla, ale občas to má i své nevýhody.
Produktivita při práci z domova je dost individuální záležitost. Někdo toho stihne víc, než v kanceláři, protože mu odpadne klábosení s kolegy. Někdo naopak vypere tři pračky a umyje všechno nádobí, ale práce stojí. A vzhledem k tomu, že já bohužel dost často spadám do druhé skupiny, rozhodla jsem se hledat řešení.
Hlavní roli hrají rutiny
Ať už jste typ člověka, co má dvouhodinový ranní rituál, nebo se jen horko těžko vykoulíte z postele a běžíte na tramvaj, samotné docházení do kanceláře představuje určitou rutinu. To docházení nebo dojíždění je vlastně takový spínač mezi režimy ‘doma’ a ‘v práci’. A při stoprocentní práci z domova se může stát, že se tyhle dva režimy spojí a produktivita utrpí.
Je celkem logické, že nebudete moc produktivní, když víte, že budete celý den koukat do počítače a večer ho zase zaklapnete a půjdete spát, a to bez ohledu na to, kolik toho reálně uděláte. Proto je klíčové si i doma nastavit režim “v práci”. Jak to uděláte záleží na vás. Ideální je však mít doma speciální místo jen na práci, a vyhnout se laptopu v posteli nebo na jídelním stole. Tyhle prostory by měly být výhradně pro režim “doma”. Protože pro mě nebylo možné vyhradit si doma speciální prostor na práci, rozhodla jsem se vyzkoušet alternativy.
Práce z kavárny
Perfektní možnost, když pracujete jen pár hodin denně a nemáte moc meetingů. Navíc můžete kavárny střídat, takže pokud potřebujete měnit prostředí, je to ideálka. Nikdy však nevíte, kdo další v kavárně bude. Zažila jsem prakticky všechno, od křičících dětí až po pána, který sledoval film v plné hlasitosti, samozřejmě bez sluchátek.
Doporučuji tedy pořídit sluchátka, která blokují okolní hluk. A taky vybrat kavárnu s dobrou Wi-Fi. Osobně se necítím moc dobře, když několik hodin zabírám místo v lokální kavárničce, co má sotva pár stolků, a proto většinou pracuji z franšízových kaváren. Kavárna za mě není moc ideální možnost, když chcete pracovat celý den. Už jen co se jídla týče, jste závislí na nabídce, která většinou nebývá nejzdravější, a navíc se to může dost prodražit.
Coworking
Pokud pracujete hodně, coworking pro vás nejspíš bude vhodnější variantou. V Praze a dalších větších městech jich najdete spoustu. Většina nabízí den na zkoušku zdarma, nebo za zvýhodněnou cenu. Můžete si jich tak pár projít, než se rozhodnete nějakému ‘upsat’.
Členství v coworkingu samozřejmě něco stojí – v Praze průměrně okolo 5000 Kč. Doporučila bych ho tedy primárně freelancerům, kteří jsou placení od hodiny a věří, že kancelářské prostředí jim pomůže odpracovat (a naúčtovat!) víc hodin a investice se jim vyplatí. To byl přesně můj případ, a proto jsem se po vyzkoušení 3 různých kanceláří rozhodla pro karlínský Scott.Weber.
A musím říct, že pro mě to opravdu fungovalo – domů jsem odcházela s prázdným to-do listem a průměrně jsem toho každý den odpracovala víc. Na můj vkus tam však bylo přece jen stále trochu hlučno, vzhledem k tomu, že spoustu lidí telefonuje v open space, takže protihluková sluchátka využijete i zde.
Time blocking
A pokud žijete na menším městě (jako teď i já) a tyto možnosti nemáte, nebo prostě chcete zůstat doma, zkuste na to jít přes kalendář. Místo chaotického přeskakování od jednoho úkolu k druhému a prokrastinování jsem si spočítala, kolik průměrně na čem trávím týdně hodin a udělala si v kalendáři orientační bloky. V daném bloku se pak 100% soustředím jen na tu konkrétní věc. Je to běh na dlouhou trať, ale už po týdnu tohoto systému cítím, že je to minimálně správný směr.
Nezapomínejte na to, že je také důležité dávat si realistické cíle. Pokud víte, že zvládnete soustředěně pracovat hodinu v kuse, nemá cenu snažit se to pushovat na dvě. Dát si pauzu může v tu chvíli vypadat jako zdržení, ale v dlouhodobém měřítku vám to pomůže být daleko produktivnější. A nezapomínejte, že pracujeme pro to, abychom mohli žít – nežijeme pro to, abychom pracovali.
