Anežka Vymětalová Designérka Alena Konečná se letos představila na Designbloku s unikátní inscenací Insideout. Veřejnost i odborníky ale zaujala už dříve – nočním stolkem s fototerapeutickým světlem, které pomáhá s psychickým onemocněním. Proč se rozhodla propojit produktový design se zdravotnictvím a jak vlastně funguje fototerapie?
„Ze začátku byla jen touha pracovat se světlem, ale po zkušenosti s hospitalizací se mi změnila perspektiva. Nejprve jsem chtěla dělat autorské věci – nábytek, porcelán… Ale potom mi začalo dávat obrovský smysl design propojit se zdravotnictvím,“ říká Alena Konečná. Designérku jste mohli letos potkat na prestižní přehlídce Designblok s jejím projektem Insideout.
Cesta k sobě
Letošním tématem festivalu byla cesta, kterou autorka pojala jako cestu k sobě. Vznikla tak intimní inscenace s třemi nočními stolky. Velkou roli zde hrají materiály, ze kterých jsou jednotlivé stolky vyrobeny. Dřevo, onyx a brokisglass navíc představují i různé emoce a témata – kořeny, lásku a bolest. „Každá emoce souvisí s jedním z mých tří tetování” dodává Alena.
Instalaci autorka doplnila texty, které sama napsala a umístila dovnitř instalace. Návštěvník proto musel udělat krok, aby si je mohl přečíst. Rázem se ocitl v intimním prostoru, osvíceném pouze světlem ze stolků. „Nejhezčí moment byl hned první den. Kluk ze střední školy, který v instalaci byl, se vrátil a zeptal, jak je možné, že se v ní cítí tak dobře. To mne dojalo,“ vzpomíná designérka.
Poslední den byla výstava doplněna i performací, při které se pět lidí nechalo potetovat: „Lidé si rezervovali místo předem, ale jeden člověk nám vypadl, a tak se nakonec nechal počmárat i jeden z návštěvníků Designbloku,” doplňuje Alena. Video a fotografie z akce autorka publikovala na svém instagramu.
Světlo na konci studia
Ač byl projekt Insideout pro Alenu krásný zážitek, její cesta však směřuje ke zdravotnickým pomůckám. Designérka odjakživa toužila se světlem pracovat, skrze ateliérové projekty se k němu ale nedostala. Chtěla jím tedy své studium uzavřít. A tak se před rokem a půl rozhodla vyrobit noční stolek se zabudovaným světlem, které léčí. Spojením produktového designu se zdravotnictvím chce zaplnit mezery, které na českém trhu vidí.
Fototerapeutická pomůcka ale nebyla vždy v plánu. Designérka přiznává, že před prací na své diplomce ani netušila, že taková forma terapie existuje. Objevila ji až v Národním ústavu duševního zdraví, kde sama strávila nějaký čas. Když se o tamější fototerapeutickou komoru začala více zajímat, nápad byl na světě.
Pobyt v NÚDZ mladé designérce dal možnost setkat se s odborníky, kteří vědí, jak má taková léčba správně probíhat. Samotné vymýšlení projektu trvalo asi půl roku. Důležité bylo, aby terapie mohla probíhat ihned po ránu, a uživateli tak synchronizovala biorytmus a sekreci určitých hormonů. „Vím sama dobře, že pro lidi trpící depresí nebo sezónní afektivní poruchou je velmi těžké vstát ráno z postele a jít cokoliv dělat,” vysvětluje designérka.
Tvar stolku proto vychází z kruhu a simuluje slunce. Po probuzení si člověk položí světlo do klína a ovládá jej přes aplikaci nebo tlačítko na straně. Půl hodiny se pak dívá přímo do zdroje. Světlo totiž evokuje pocit slunečního záření, kterého je hlavně v podzimních a zimních měsících nedostatek.
Vyzařující světlo je velmi intenzivní a teplota chromatičnosti se pohybuje v blízkosti denní bílé. Aplikace fototerapie bezprostředně po probuzení přispívá přispívá k harmonizaci biorytmu.
Noční stolek je jen začátek
Vznikl tak pastelově růžový kulatý noční stolek, který splňuje vše pro to, aby světlo fungovalo a zároveň je multifunkční – do jeho spodní poličky se dají odkládat věci, a v interiéru navíc působí jako solitérní prvek. A proč růžová? „Bylo to poprvé, co jsem dělala něco ryze ze sebe a mohla jsem si vše od začátku korigovat sama. Bylo to tedy takové moje miminko. A miminka jsou růžová,“ konstatuje.
Hospitalizace designérce pomohla k nalezení odborníků na chronobiologickou a psychiatrickou léčbu, se kterými mohla při realizaci projektu spolupracovat. „V Praze jsem našla malou rodinnou firmu NASLI, která si vyrábí svoje vlastní fototerapeutická svítidla,“ doplňuje Alena Konečná.
Ač na trhu existují i jiné fototerapeutické pomůcky, designérka cítí, že jejich vzhled a jednoúčelné použití brání jejich užívání. I proto se chce dál věnovat vymýšlení a produkci zdravotnických pomůcek. A jejím snem je jejich průmyslová výroba. To je však běh na dlouhou trať – získání certifikátů potřebných k distribuci zdravotnických pomůcek je složitý proces. Alena je ale odhodlaná se do dalších projektů pustit a dál přinášet lidem do života světlo.
