Josefína Joštová Cestu ke svému vysněnému povolání vyšlapala úplně od píky. Dnes však pravidelně spolupracuje s nejznámějšími módními magazíny, influencery a celebritami. Jaká je práce v módě, jak je na tom česká scéna a kde se vidí za 10 let? Odpovídá stylistka Barbora Havlíková.
Baru, jak ses k práci stylistky dostala?
Vystudovala jsem naprosto odlišný obor, mílovými kroky vzdálený od módy, a myslela si, že ze mě bude daňová poradkyně (smích). Po škole jsem dva roky dělala kariéru u tabulek v korporátu, a když přišel první posun k vetší kariéře, došlo mi, že to vlastně není ono. Zato módu a vše okolo ní jsem v hlavě měla od mala – všechny moje sestřenky mají asi ještě dnes v paměti rodinné oslavy, kde jsem vždy otevřela babiččinu skříň, vytahala z ní všechny poklady a oblékala je do všeho co šlo.
Takže když jsem dospěla k bodu, že to chce změnu, byl styling přirozená volba. Přihlásila jsem se na kurz stylingu k Alence do Školy stylu, kterou jsem už nějaký čas sledovala. Kurz mě ještě víc utvrdil v tom, že je to něco, co chci minimálně zkusit. Po kurzu jsem dala v práci výpověď s tím, doteď obdivuju svoji tehdejší odvahu.
No a měla jsem štěstí, protože jsem začala jako asistentka právě ve Škole stylu. Dělala jsem všechno možné, ale dostala jsem se hned od začátku k projektům, kde jsem dělala nějaký styling sama a u větších asistovala. Byla to škola života, skok rovnýma nohama rovnou do hloubky, naučilo mě to za pár měsíců víc, než celá vysoká a jsem za to neskutečně vděčná. Později jsem se spojila s Lenkou Kermes, které teď dělám asistentku a která mě zasvětila do tajů high end fashion stylingu, velkých komerčních projektů a každý projekt s ní mě posouvá dál.
Jaké oblasti stylingu se nejvíce věnuješ?
Momentálně se snažím nejvíc věnovat stylingu pro časopisy a komerčnímu focení. To mě naplňuje nejvíce a chci se v tom posouvat dál. Když jsem začínala, převládal ale osobní styling – což je v začátcích vlastně dost přirozené, protože osobní styling můžete začít dělat v podstatě ze dne na den.
Jaký je rozdíl mezi stylingem pro velké focení do časopisu a osobním stylingem?
Při velkém focení do časopisu oblékáte zpravidla modelky s modelkovskou figurou, na styling máte “neomezený budget”, protože máte možnost zapůjčit si oblečení od světových značek nebo od lokálních designérů. S fotografem a celým týmem máte vizi, kam výsledek směřujete. Outfitem vyprávíte příběh, nepoužíváte ale slova a netvoříte věty, vybíráte oblečení a doplňky a tvoříte takové kombinace, aby fotka mluvila beze slov. A samozřejmě je to týmová práce, takže k outfitu ladíte perfektní makeup a účes, řešíte, které póza nejlépe podtrhne celkový look…
Při osobním stylingu oblékáte reálnou ženu na denní reálné situace. Není to jen o tom, že ji vyberete krásné šaty na jeden gala večer. Klientce tvoříte v podstatě celý šatník tak, aby mohla kousky maximálně kombinovat, aby v šatníku měla vše od outfitů do práce, volný čas i společenské události. Je potřeba to vždy napasovat na životní styl klientky, na její osobu, typ postavy. Berete v potaz hodně faktorů, musíte s klientkou vše komunikovat a nejdůležitější je, aby se v tom klientka cítila dobře. Především u ženského osobního stylingu nejste vždy jen stylista, ale občas i terapeut, který se musí popasovat se všemi možnými ženskými mindráky, které asi všechny moc dobře známe. Ženy se vidí dost kriticky a na nás je potřeba ukázat, že stačí znát dobrý střih kalhot nebo šatů a spousta těch mindráků může zmizet. Obléknout reálnou ženu do reálného života je dost často těžší než modelku do časopisu.
Jak práce ovlivňuje tvůj osobní styl?
V pracovním zápřahu ho ovliňuje tak, že mě nejvíce potkáte v džínách, triku, saku a teniskách, protože při nabírání věcí, lítání po obchodech a showroomech prostě potřebuju mít komfort a chci se soustředit na práci. Obecně mě ale moje práce ovlivňuje v tom, že čím dál víc dbám na kvalitu zpracování, materiál a dobrý střih.
Chodíš na týdny módy?
Na ten pražský chodím a moc ráda. Je to možnost poznat nové talenty a nabýt obecný přehled o tom, co se na české módní scéně děje. Mile mě překvapil koncept posledního týdne módy, kdy se kromě českých návrhářů představili i zajímaví zahraniční tvůrci. Zahraniční týdny módy sleduji vždycky online, kromě té klasické čtyřky jsem si do hledáčku přidala i kodaňský, který mě neskutečně baví.
Od jakého českého návrháře vlastníš nejvíce kousků?
Nejvíc toho u mě najdete asi od značky So Far, protože mají minimalistické a krásně kombinovatelné kousky. Ostatní lokální značky jsou u mě v šatně většinou po jednom kousku a prokládají se vintage úlovky značek světových.
Vidíš se ve stejném oboru i za 10 let?
To je moc dobrá otázka, na níž není úplně jednoduchá odpověď. Určitě bych chtěla zůstat u módy a kreativní práce, tenhle obor je pro mě splněný sen. Vím, že mě moje povaha bude nutit se posouvat dál a možná vyzkoušet i jinou pozici nebo se ještě víc zaměřit na konkrétní oblast. Zároveň ale počítám s tím, že přijde doba, kdy budu chtít přizpůsobit pracovní život tomu rodinnému a to se přiznám, že teď nedokážu vůbec říct, jak by to všechno šlo skloubit.
Jaká je tvoje nejvtipnější pracovní příhoda?
Teď se tomu smějeme, ale tehdy to bylo bylo spíš lehké zoufalství, když se na focení asi desetičlenný tým zabouchnul na chodbě rozestavěného bytového komplexu. Čekali jsme na zablokovaný výtah a do toho jedna modelka/violoncellistka začala hrát na své violoncello, druhá modelka/baletka začala kojit své dítě zatímco na sobě měla dost drahé šaty a všichni jsme na sobě měli reflexní vesty a stavební helmy. Když pak přijel výtah a vstoupil pan opravář, chudák si chvilku myslel, že se teleportoval do Bohnic.
Tak na to hned navážu – jak se vypořádáváš se stresovými situacemi?
Většinou pytlíkem gumových medvídků, to je asi nejosvědčenější metoda. (smích) Je pravda, že stresu je v téhle branži celkem dost, je potřeba udělat hluboký nádech a výdech, nezpanikařit a řešit problém krok po kroku. A když už jde hodně do tuhého, tak si umět říct o pomoc. Joa taky mít v placovce ten pytlík gumových medvídků.
Nemůžu se nezeptat, kdo je podle tebe nejlépe oblékaná celebrita v Česku?
Mě hodně baví Zuzka Stráská, ale určitě je tu více jmen. Celkově mi přijde, že se to u nás malými krůčky lepší.
A kdo nejhůře?
Uf, ty dvě poslední otázky jsou dost zákeřné! (smích) Já to souzení nemám úplně v oblibě, ne vždycky máte svůj den a jsme pořád lidi. Ale je pravda, že pokud jste veřejně známá osoba a chodíte na společenské akce, kde se prezentujete, je potřeba se tomu oblékání trochu věnovat. Takže pokud bych to měla hodnotit podle těchto situací, tak mě napadne asi Míša Nosková.
