Anička vydává knížku! Co všechno její sen provází?

My jsme tak pyšné! Jedna ze zakladatelek webu V Zákulisí a naše drahá kolegyně a kamarádka Anička Basiková vydává svou vlastní knížku! Když nám to řekla poprvé, měly jsme milion otázek a slzu v oku. Dneska má navíc narozeniny a k uskutečnění jejího snu jí můžete pomoci i vy!

Jak tě napadlo napsat knihu? Snila jsi o tom už od malička?

Vlastně trochu ano. Snila jsem o tom, ale dlouho jsem pro to nic nedělala. Přečetla jsem za svůj život už hodně knížek a vždycky jsem si představovala, jaká by ta moje kniha měla být, jak by měla vypadat a hlavně o čem by byla. A pak se to najednou stalo. Prostě jsem jednoho dne sedla k počítači a začala psát. A po čase jsem tomu dokumentu začala říkat ,,moje knížka”.

Obě jsme redaktorky, takže články píšeme téměř na denním pořádku, v čem se ale tato práce liší od napsání opravdové knihy?

Především v délce textu. Článek můžeš napsat za odpoledne, za den, za týden. U knihy ale musíš sedět mnohem déle. Je to náročnější v tom, že si musíš pamatovat, co jsi psala před měsícem, aby to dávalo smysl. V tomhle to pro mě byla velká škola, protože jsem (jak jsem zjistila) docela netrpělivá a nemám ráda, když se něco děje moc dlouho bez viditelného výsledku. A stále nejsem tak trpělivá, jak bych chtěla nebo měla být, proto není moje kniha žádný román, ale spíš četba na zamyšlení, milá knížka na zamračené odpoledne.

Je k napsání skutečného příběhu podle tebe potřeba více talentu nebo píle?

Myslím, že je úplně jedno, o čem píšeš, jestli je příběh skutečný nebo zcela smyšlený. Ale psaní čehokoliv je dle mého názoru z 50 % talent a z 50 % píle.

Jak dlouho ti vlastně samotné napsání knihy trvalo?

Od prvního řádku do finální editace asi rok. Ale s tím, že někdy jsem psala týden a pak jsem se toho zase dva měsíce nedotkla.

Kolik momentů, kdy bys s tím nejraději sekla, jsi zažila?

Hodně (smích). Ze začátku jsem si vůbec nevěřila, a v průběhu psaní jsem text mnohokrát mazala, upravovala, doplňovala. Několikrát jsem si říkala, že to je totální blbost a nemůžu to nikdy zveřejnit.

Jak bys knihu MRAK představila jejím budoucím čtenářům? O čem bude?

Jsou to čtyři příběhy o čtyřech kamarádkách, každá zažívá jiné starosti a radosti. Jednotlivé příběhy jsou proloženy takovými fejetony a úvahami nad naší generací. Chtěla jsem tou knížkou říct, že ať se děje v životě cokoliv, vždycky všechno dobře dopadne.

Jak složitý proces to je, vydat knihu na vlastní pěst a co všechno k tomu je potřeba?

Úplně původně jsem přemýšlela nad tím, že knihu vydám opravdu na vlastní pěst. Pak jsem ale objevila online nakladatelství Pointa, které funguje na bázi crowdfundingu. Založíte si profil, najdete kolegy, se kterými chcete na knize spolupracovat, vyplníte info o knize, vymyslíte si odměny pro předprodej a ten se následně spustí. Na vybrání celkové částky je pak jeden měsíc.

Co bylo na tomto procesu pro tebe nejtěžší?

Všechno jsme řešili po e-mailu a někdy byla ta komunikace trochu složitější. Také jsem nečekala, že příprava předprodeje bude trvat tak dlouho. Nakonec to zabralo půl roku. Ale nechtěla jsem to dělat ve spěchu, takže to bylo také částečně tím.

S čím ti můžeme pomoci, aby knížka spatřila světlo světa co nejdříve?

Přispět v kampani. Nejpozději do 30. dubna. Přispět můžete tady. Pokud se nevybere celá částka, peníze se všem vrátí.

Těšíš se, až ji budeš vytištěnou držet v ruce?

Někdy strašně moc a jindy vůbec (smích). Je pro mě vlastně trochu zvláštní, že bude někdo číst to, co jsem napsala. A vlastně mi tak nahlédne do duše. A pak to bude třeba hodnotit. Občas si říkám, jestli jsem na to vůbec připravená (smích). Ale už jsem to napsala, takže pokud knížka vyjde, ať si žije svým životem. To je můj cíl.