Josefína Joštová Halloween je jednou z mála příležitostí, kdy si lidé nasazují masky zcela vědomě, záměrně a nikoho nepřesvědčují o opaku. S radostí se na konci října měníme v někoho jiného – v monstra, hrdiny nebo nadpřirozené bytosti. Ale co kdybychom vám řekli, že podle nás masky zdaleka nenosíme jenom jednou za rok, ale většina z nás si jednu takovou nasazuje dost možná i každý den?
Halloween nám symbolicky ukazuje, že nasazení masky je zábava, umožňuje nám zahodit své pravé já i se všemi jeho problémy a užívat si svobodu s tím spojenou.
„In Girl World, Halloween is the one night a year when a girl can dress like a total slut and no other girls can say anything about it.“
Pojďme si ale místo tipů na to, za koho se převléct letos, připomenout, jak důležité je čas od času masku sundat. Protože život bez masek je sice zranitelnější, ale také opravdovější. A vnitřní svoboda, která přichází s autenticitou, je nesrovnatelně cennější, než zdánlivá svoboda a bezpečí poskytované maskami každodenními – a mnohem méně nápadnými než jsou ty na Halloween. Maskami, které nejsou z látek nebo plastu, ale z našich vlastních emocí, postojů a chování.
Proč nechci ukázat kdo jsem?
Jedním z hlavních důvodů, proč si masku nasazujeme je strach. Možná se bojíme odmítnutí, zklamání nebo odsouzení, pokud bychom odhalili své pravé pocity. Skrýváme tak své pochyby a úzkosti pod maskou sebevědomí – nechceme být považováni za slabé, trapné nebo nedostatečně kompetentní.
V osobních vztazích zase často oblékáme masky, abychom udrželi mír. Třeba si hrajeme na to, že je vše v pořádku, i když nás něco trápí (nebo bychom protějšek nejradši poslali někam). Často i skrýváme svou zranitelnost za humor či cynismus.
Ukaž se!
Ale i když taková maska nic neváží, její každodenní nošení může být nesmírně vyčerpávající. Neustálé předstírání, že jsme úplně v pohodě nebo že dokonce jsme někdo úplně jiný, vede k vnitřnímu konfliktu – tlak na to, abychom se chovali podle očekávání druhých nás odcizuje od vlastního já a postupně ztrácíme kontakt s tím, kdo jsme doopravdy.
Takové každodenní masky totiž často dokážou šálit i nás samotné. Dost možná už ani sami nevíme, co se za nimi skrývá, nasazujeme-li si je každý den. Odraz přecijen zrcadlí pouze vnější realitu.
Přitom nás ti okolo nás mají rádi právě proto kým jsme, proto, že jsme jiní a „nedokonalí“ a vůbec by jim nevadilo, kdybychom se jim ukázali častěji. Častěji jim řekli, co cítíme, i když to pro ně může být zraňující. Je totiž těžké jít naproti někomu, kdo neukáže, že o to stojí nebo nás nenavede kudy.
Když druhým své skutečné já, své skutečné pocity, touhy a šrámy ukazovat nebudete, vztahy se stanou povrchními a nenaplňujícími pro obě strany. Autentické, živé bytosti s jejich vlastními názory i hranicemi jsou pro zdravé a sebědomé okolí mnohem cennější než prázdné skořápky, které se jen pravidelně plní očekáváním druhých.
A jak si masku sundat?
Prvním krokem je sebereflexe. Au. Ale je důležité uvědomit si, že každá maska, kterou nosíme, má svůj důvod. I ty na Halloween si berete podle toho, kým byste chtěli být – ten, kdo touží po síle, jde za Hulka, kde chce být sexy, jde za Harley Quinn. Takže se postavte tváří v tvář strachům a položte si otázky – Jsem vždycky bezproblémový protože mi opravdu nic nevadí, nebo se jen bojím, že moje hranice nebude akceptována? Směju se sám sobě, protože jsem se sebou opravdu srovnaný, nebo je to jednodušší, než přiznat, že mě na sobě něco trápí? Proč se v této situaci necítím bezpečně ukázat své pravé pocity? A co se stane, když to udělám? Nedám náhodou okolí příležitost být mi blíž a vytvořit vazby mnohem hlubší?
Druhým krokem je akce. Stačí začít malými kroky – třeba příště na otázku, jak se máte odpovědět pravdivě „Jo kámo, hele, dneska je to fakt na nic.“ namísto klasického rozjařeného „Dobrý!“. Nebo co takhle občas říct prostě „Nevím.“?! Uvídíte, že vaše hodnota v očích ostatních nejklesne jen proto, že nejste všeználek, co má na všechno odpověď.
Třetím krokem je bezpečí a hloubka. Hledejte vztahy, ve kterých se cítíte bezpečně, nebojíte se otevřít a vymezit se i v důležitějších věcech, než v tom, jaký je váš den. Vztahy, u kterých uvěříte, že vás ten druhý neopustí jen proto, že mu něco vytknete nebo mu řeknete, že vás nečím zranil a poprosili ho, ať to příště nedělá. Dost možná totiž ten druhý jen nevěděl, že vám ubližuje a bude vděčný, že může udělat něco, díky čemu si budete jistější a vzájemně blíž. A uvidíte, že právě v takových vztazích budou všechny vaše masky brzy všechny pohromadě ležet zaprášené na dně skříně.
