Emma Tomanová Představte si, že přijdete po dlouhém dni domu, uvelebíte se na gauči a k dobrému jídlu nebo pití, ideálně obojímu, si pustíte film. Pohoda! No, i v tomto případě může u některých z nás přijít pracovní deformace a začneme si všímat věcí, které by člověka mimo obor ani nenapadly. I takový může být život filmařů.
Asi to zná každý z nás – začali jsme pracovat v určitém průmyslu a najednou už na něj nedokážeme pohlížet laickým okem. Přemýšlíme, jak probíhaly přípravy v zákulisí, než se do světa pustil finální produkt, uvažujeme nad technikáliemi, všímáme si chyb, obdivujeme provedení. No a jelikož audiovizuální obsah konzumujeme na denní bázi, pro filmaře je toto riziko povolání denní chleba.
Občas se nám může stát, že si všimneme, že herec drží hrneček v jiné ruce než v předešlém záběru, kniha ze stolu záhadně zmizela, hlavní hrdina během dvou vteřin přestal krvácet. Nepovedené návaznosti si může všimnou i běžný divák, natož filmař, pro kterého je eliminace těchto přešlapů běžná součást pracovního dne. I mistr tesař se však někdy utne.
Filmařské oko víc vidí
Tyto malé, někdy i velké, nesrovnalosti mezi záběry jsou asi nejčastější vroubek, kterého si všímá i laik a zmiňuje ho každý, kdo má s filmovým placem zkušenost. Pro filmařské oko je to však jen začátek. Filmový štáb má několik složek, které se starají o jednotlivé části výroby filmu – najdete zde režii, kameramany, herce, ale také střihače, produkci nebo osvětlovače. Je tedy jasné, že každý ze štábu si bude nejvíce všímat své profese.
Zatím jsme mluvili jen o vizuálních aspektech, kterých si divák od filmu všímá. To však ale netvoří celý snímek. Velkým faktorem je i zvuk. Ať už se jedná o kvalitu zvuku jednotlivých replik, či ozvučení různých efektů nebo samotnou hudbu. Možná jste někdy narazili na videa upravených filmových scén, z kterých byla hudba buď úplně vyjmuta anebo vyměněna za jinou. To se najednou jednalo o jiný film!
Tohoto aspektu filmu si všimne především zvukař, ale jsou i takové pozice, které trápí nejen skriptové chyby v návaznosti, ale i ten zvuk. A vůbec tak nějak úplně všechno, jelikož se starají o finální podobu snímku, která vzniká ve střižně. Střihači zajišťují, že jsou scény tak akorát dlouhé nebo krátké, že diváka udrží v pozoru, a že když se na film koukáte, máte pocit, že přirozeně plyne.
Někdy koukáme na film a jsme jím ohromení. Nedokážeme přímo přijít na to, čím to je. Jak to, že nás zrovna tenhle snímek tak oslovil. Nejen to může dělat styl vyprávění a obecný způsob, jakým nám je celý příběh předáván. A samozřejmě herecké výkony.
Určitě jste někdy koukali na repliky ve filmech a lidově řečeno jste žrali každé slovo! Člověk někdy dokáže zapomenout, že za tím monologem není ona smyšlená postava, ale herec. No, ale někdy jsou tohle přesně ty důvody, které celý dojem filmu zkazí.
Produkční = hvězda každého filmu
Nejen tohle jsou aspekty filmu, kterých si filmaři všímají. Střih, zvuk, kostýmy, masky, návaznosti… Je toho spoustu! Tím však nekončíme. Máme zde totiž ještě jednu složku štábu, bez které by se nikdy žádný film či seriál nenatočili. A tou je produkce. Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se sehnal ten kůň nebo luxusní sporťák? Produkce. Jak to, že se film mohl natáčet zrovna pod Eiffelovkou a nejsou tam žádní turisti? Produkce. Jak se všichni dozvěděli, od kolika a kde se daný den natáčí? Odpověď už znáte – produkce.
Produkční tým zajišťuje chod celého natáčení od zajištění cateringu, práce s budgetem, přes zařízení transportu, vytvoření zázemí, kde se například připravují herci, až po povolení k natáčení nebo zajištění premiéry. Zkrátka v čemkoli, co vás napadne, má pravděpodobně prsty produkce. Troufám si říct, že se jedná o nejkomplexnější a nejvíc stresující pozici, kterou u filmu můžete zastupovat, ale zároveň jednu z nejdůležitějších a nejzajímavějších.
Ale i z této pracovní deformace se dá něco vytěžit. Pokud totiž koukáte na nějaký snímek s filmařem, poměrně jednoduše rozpoznáte jeho kvalitu. V případě, že je kousek natolik kvalitní, zábavný a dokáže vtáhnout svým příběhem a zpracováním i člověka od filmu, víte, že pravděpodobně nekoukáte na úplnou blbost. Můžou zde být ale i výjimky snímků třeba z dětství, u kterých i filmař dokáže takzvaně vypnout. A jak všichni víme, u těch je kvalita irelevantní hodnotou, protože tam jde zkrátka o srdcovky.
A čeho si filmaři a filmařky všímají, když koukají na filmy?
„Je pro mě velmi těžké u filmů vypnout a nepřemýšlet nad nimi očima mé profese. Zas ale vím, kdy poznám dobrý film – nenajdu nic nebo se nad tím ani jednou nezamyslím, prostě je to tak dobře udělané, že mě k tomu nic nenapadne. A pak také často ráda vypínám u mých srdcových filmů, které sleduji stále dokola a miluju je už od malička, tam si nad tím nedovolím přemýšlet.“
Barbora Michnová, producentka & asistentka režie
„Já si všímám rozhodně masek, vlásků, kostýmů, jestli se povedla návaznost anebo jestli jsou ve filmu skriptové chyby. Manžel je kluk od kamery a ten si zas nejvíc všímá osvětlení a rozostření. Obecně se ale na film už nedíváme jako dřív.“
Petra Šmelková, maskérka
„Obecně, dle mého názoru, platí, že filmaři víc šmejdí očima po obrazovce – tím mám na mysli, že hledají v jednotlivých scénách detaily, které by běžnému divákovi mohly uniknout, a proto si častěji všimnou, když je špatně kontinuita scén. Za sebe můžu říct, že z pozice produkce ve mě vždy hrkne, když vidím nějakou davovou scénu. Hned si představím, jak velký musí být štáb, kolik záchodů museli objednat, kolik jídla se muselo sníst a v hlavě začnu počítat, kolik jeden takový den mohl stát. Hned druhým spouštěčem je, když vidím ve filmu zvířata nebo malé děti, neb práce s nimi je na pováženou náročná, haha.“
Michaela Suková, produkční
„Pro mě je to vždy nejvíc herecký projev a pak způsob vyprávění. Ale ve zkratce mě hlavně zajímá to, jak moc se mě dokáže daná postava dotknout.“
Valeria Recman, režisérka
„Od doby, co jsem se filmu začala věnovat, tak jsem prakticky neschopná nevidět zákulisní přípravy či chyby. Jsem střihačka, takže si všímám střihové skladby, jak daný střihač film stříhá, proč je nějaký záběr delší než druhý. Toto jsou ojedinělé momenty, ale stanou se mi v kině třeba 2-3x. Čeho si ale všímám vždy je zvuk. Jestli jsou repliky reálné nebo udělané postprodukčně. A pak klasicky zdali herci stojí na stejných místech jako v předchozím záběru, jestli mají stejné rekvizity, vlasy, make-up. To je denní chleba a někdy bych si přála to vůbec nevidět, haha.“
Adéla Václavíková, střihačka
