Emma Tomanová Od lásky k umění a kreslení až na filmový plac. Před jedenácti lety vstoupila Petra Šmelková do světa kinematografie a začala uplatňovat své umělecké schopnosti jakožto filmová maskérka. Od té doby byla součástí nespočtu projektů a nasbírala mnoho zkušeností a zajímavých zážitků. A ačkoliv se může zdát filmová maskeřina jako jemná a snadná práce, není všechno zlato, co se třpytí.
Jak ses dostala k maskeřině?
Od dětství mě silně přitahovalo umění, nejraději ze všeho jsem si kreslila. Ale nevěděla jsem, jak přesně bych pojmenovala práci, kterou jsem si představovala. Fascinovalo mě natáčení, přemýšlela jsem, jak to asi probíha, jak se vyrábí paruky, různé masky nebo třeba jak se tvoří účesy. Nakonec jsem vystudovala obchodku. Ale pak jsem si šla po svém a měla jsem velké štěstí na lidi, kteří mě nasměrovali a dostali k filmu.
Pamatuješ si, na svou první pracovní zkušenost z placu?
Myslím, že to byla reklama. Pamatuju si, že jsem byla na jednu stranu oslněná, ale taky šíleně zmatená a vyděšená. Strach už za ty roky zmizel, ale moc dobře si to pamatuji a když je na place někdo nový, snažím se mu říct, že to je naprosto normální. Hlavní je ten strach přemoct a šlápnout do toho.
Kdy jsi poprvé zastoupila roli hlavní maskérky?
Hlavní maskérku jsem začala dělat přibližně po pěti letech. Byl to pro mě hodně srdcový projekt, jmenoval se Světlu vstříc. Tehdy jsem poprvé potkala svého manžela a přestože to byl projekt velmi náročný, ráda na něj vzpomínám. Do té doby jsem vždy byla v roli výpomoci, maximálně hlavní maskérky na reklamách, a tohle pro mě byla velká výzva. A jako benefit jsem se do roka vdala za toho kluka od kamery.
Na který projekt vzpomínáš nejraději?
Do nedávna to byl právě tenhle projekt Světlu vstříc, asi i díky těm okolnostem. Ale letos v létě jsem točila úžasný projekt Adikts se skvělou partou lidí a byl to pro mě i takový comeback po mateřské. Hlavní maskérkou tam byla Kačka Šulcová a byla skvělá šéfka a všichni z týmu byli moc fajn.
Vybavíš si naopak projekt, kde se něco fakt pokazilo?
Jooo, těch bylo! Ale jeden pro mě byl velký pád na zem. Myslím, že jsem ještě neměla dost zkušeností a zralé ego. Nechala jsem si do práce kecat od lidí, kteří tomu nerozuměli a nějak se to vše sypalo jak domeček z karet. Nerada o tom projektu mluvím a nerada říkám, že v něm mám prsty. Bylo to ale velké ponaučení.
Jak probíhá takový typický pracovní den maskérky?
To je hodně individuální a záleží na fázi, v které se projekt nachází. Nejdřív si čteš scénáře, děláš poznámky, máš milion nápadů, kterým dáváš podobu s výtvarníkem a režií. To je taková fáze příprav. Pak přijdou zkoušky a tam hledáš finální podobu. No a pak už se konečně natáčí.
Pro maskéra ten den většinou začíná dřív, než pro ostatní. Ráno připravíš jako první herce a běžíš s nimi na plac, kde hlídáš, že je vše v pořádku na kameru. V průběhu dne je popřípadě předěláváš na jiné scény anebo připravuješ další herce. Většinou se totiž nestává, že by se jeden den točil jeden díl seriálu, ale různě se to prolíná a musíš si držet návaznosti a klidně i několikrát za den herce přelíčit. Směny trvají kolem šestnácti hodin a někdy i déle. Člověk to hold musí milovat.
Je v tomto oboru náročné najít a získat pracovní nabídku? Oslovují tě produkce nebo musíš sama projekty vyhledávat?
Začátky jsou těžké a člověk musí nasbírat hlavně zkušenosti a kontakty. Dnes už je to pro mě trošku jiné a práce většinou přichází sama. Ze začátku jsem musela být aktivnější, ale to neznamená dravá. To je potom pro konkurenci nebezpečné a tak jako všude, i tady je důležité s lidmi vycházet. To ti dá ty nejlepší kontakty, potažmo práci.
Co všechno vlastně pod maskeřinu u filmu spadá?
Maskeřina u filmu v Česku je rozsáhlejší než třeba v zahraničí, kde jsou různé sekce téhle složky rozdělené. Tady musíš umět v podstatě všechno – vlasy, makeup, speciální efekty… Osobně si ale myslím, že není od věci zavolat si specialistu, pakliže v něčem úplně nevynikám. Chci odevzdat perfektní produkt a naše práce je vesměs hlavně týmová. Nikdy to není o jednom člověku, a přestože je prima umět tak nějak všechno, je lepší se zaměřit hlavně na to, v čem vynikáme.
Je to pěkně komplexní povolání, jak a kde se učíš novým technikám?
Moji největší učitelé jsou moji kolegové. Ať už ti hodně zkušení s třicetiletou praxí nebo ti mladší než já. Je krásný, jaké skvělé lidi v životě mám.
Práce u filmu není nic jednoduchého, je těžké skloubit pracovní a osobní život?
Je to na té práci to nejnáročnější. Jak už jsem zmiňovala, manžel také dělá u filmu a zorganizovat děti, domácnost, nebo i třeba jen nás dva s prací je šílené náročné. Někdy na to hodně narážíme, ale snažíme se to brát tak, jak to je. Těžké je třeba to, že s pracovním dnem má směna nekončí. Přijdu domů a začíná moje práce jako máma. Naštěstí nám dost pomáhají babičky a my máme možnost nejen vydělat peníze, ale i třeba jít naproti našim profesním snům.
Co tě na maskeřině baví nejvíc?
Baví mě to prostředí, baví mě moje skvělá parta, se kterou můžu pracovat, baví mě česat, tvořit. Baví mě zkrátka být součástí toho všeho a neměnila bych.
