Josefína Joštová Kina představují jednu novinku za druhou, na plátna vstupují filmy z festivalů a sály dokonce často hlásí vyprodáno. Co byste si během podzimu neměli nechat ujít ani vy?
Ještě nejsem, kým chci být
„Jak zůstat opravdu autentická v práci i v životě a jak si definovat, kým vůbec v životě chci být?“ ptala se režisérka Klára Tasovská. Ve fotografce Libuši Jarcovjákové našla skvělou postavu pro tato témata. „Její osobní příběh hledání identity, vnitřní svobody a nespoutanosti může být inspirativní pro každého. Stala se pro mne ideální ženskou hrdinkou, jejíž příběh obsahuje spoustu univerzálních témat, která spousta z nás řeší právě teď,“ dodává dokumentaristka.
Film se skládá z více než 3000 tisíc autorčiných fotografií a autentických deníkových zápisů ze všech fází jejího života. „Fascinuje mě kontinuita, s jakou Libuše zaznamenává sebe a svůj každodenní život. Její fotografie jsou v podstatě jako fotoromán. Fotila se po svém prvním sexuálním zážitku, po interrupci, po autonehodě, kdykoliv byla nešťastná nebo šťastná v různých koutech světa,“ vysvětluje režisérka důvod, proč se výjimečnou formu rozhodla. „Jako filmová hrdinka si nepřipadám,“ komentuje svůj osud Libuše Jarcovjáková. „Pořád ještě jsem udivena, jak se vůbec mohlo stát, že jsem tak obsedantně dokumentovala skoro vše, co se kolem a ve mě dělo. Snažím se udržet si nějaký odstup, ale jde to jen částečně,“ glosuje s úsměvem obsáhlost vlastního archivu sama fotografka Libuše Jarcovjáková. Výjimečná žena a legenda.
Amerikánka
Vracíš se na místa. Na místa, kde jsi vyrůstala. Třeseš se. Potíš se. Polykáš. Nemůžeš se vyhnout vzpomínkám. Některý jsou jako pestrý obrazy. Některý jak rány pěstí. Děcák za komunistů. Pěstouni. Pasťák. A pak samet. A svoboda, se kterou nevíš, jak naložit. Stokrát jsi padla. Ale stokrát zase vstala. Nedostali tě. Nebyla jsi na to totiž sama. Měla jsi sebe. A taky naději. Naději, že jednou zdrhneš do Ameriky. Kde na tebe čeká táta.
Artový film Viktora Tauše, filmový příběh o holce, která přestala utíkat, film Amerikánka vyprávějící svůj příběh naprosto neobvyklým způsobem. Nejde totiž jen o příběh holky vzdorující svému osudu, ale emotivní odyseu, která je oslavou nezdolnosti lidského ducha, transformativní síly naděje a touhy po autentickém štěstí bez potřeby ujištění o dobrém konci.
Amerikánku začal režisér Viktor Tauš točit před dvěma lety. Od té doby o ní přemýšlel a připravoval se odvyprávět příběh nejen její, ale i dalších opuštěných dětí. Amerikánku ve filmu ztvárňují tři herečky – Klára Kitto, Julie Šoucová a Pavla Beretová.
Substance
„Snili jste někdy o dokonalejší verzi svého já?“ ptá se odvážná hororová satira francouzské režisérky Coralie Fargeat. Klíčovou roli ve filmu sehrála herecká dvojice Demi Moore a Margaret Qualley, jež ztvárnily dvě verze hlavní hrdinky – stárnoucí hvězdu Elisabeth a její dokonalejší já Sue. „Měla jsem dojem, jako kdybych ihned potkala svou spřízněnou duši,“ říká o prvním setkání s Demi Moore její mladší herecká kolegyně.
Pro Demi Moore se jedná o velmi osobní snímek, který reflektuje její vlastní kariéru plnou rolí smyslných krásek, díky nimž se stala jedním z největších sexsymbolů 90. let. Díky Fargeatině smyslu pro humor jde sama s kůží na trh a sebeironicky ztvárňuje obraz uvadající televizní hvězdy. „Film na mě zapůsobil především svým tématem přijetí sebe sama, což je otázka, kterou si u filmů často pokládám a hledám,“ říká Demi Moore. „V dnešní době vidíme čím dál tím více filmů pro diváky a divačky, kteří byli dříve opomíjení, jako je právě i Substance. Myslím si, že je to skvělá věc,“ dodává hollywoodská legenda.
Až na věky
Marie se snaží skloubit kariéru s péčí o děti a domácnost, zatímco Sigmund je neustále na cestách. Stejně jako mnoho jiných vztahů, i ten jejich začal bezstarostnou zamilovaností. Po letech manželství však přichází vážná krize a Marie musí čelit svým největším obavám. Vztah ale nemůže zachránit, aniž by sama prošla upřímnou sebereflexí.
Křehké drama norské režisérky Liljy Ingolfsdottir sledující láskyplný začátek i následnou krizi jednoho vztahu. Emocionálně silné drama vyniká precizním režijním zpracováním i výjimečným výkonem hlavní ženské představitelky. Snímek, za nímž stojí jeden z producentů norského vztahového hitu Nejhorší člověk na světě, bodoval nejen u diváků, ale i kritiků, a to tuzemských i zahraničních. Magazín The Hollywood Reporter píše o filmu jako o „sérii nezapomenutelných momentů, v nichž Ingolfsdottir ukazuje pronikavý vhled do vzorců našeho chování.“ Magazín Variety vyzdvihuje i herecký výkon Helgy Guren a o filmu mluví jako o „přehlídce jejího brilantního hereckého umění.“
Konec světa
Hlavními hrdiny jsou kluk Tonda a jeho děda, původem ruský šlechtic, amatérský malíř, člověk s noblesou, a především s pestrými a dramatickými životními osudy. Tonda je drobný, brýlatý kluk, nemocný na průdušky. A tak když se rodiče s jeho starším bratrem Jirkou v létě roku 1968 vydávají na výlet do Paříže, má smůlu. Musí zůstat na čerstvém vzduchu na chalupě v Jizerských horách pod dozorem svého dědy, muže s velkou noblesou, který ve svém životě vždy musel čelit velkým dějinám. Jejich prázdninové soužití, o které Tonda rozhodně nestál, však změní noc na 21. srpna.
Děda moc dobře ví, co ruská okupace znamená, má co dělat, aby vyděšeného vnuka uklidnil. Pokouší se ho posílit a navzdory pohnuté době do něj něco ještě dobrého vložit, obohatit jeho duši. Učí ho francouzsky, vybraně stolovat a hlavně se nevzdávat. Film natočil režisér Bohdan Sláma podle scénáře Ivana Arsenjeva, v hlavních rolích dědy a vnuka se představí Miroslav Krobot a Vojtěch Veverka.
