První česká prezidentka. Tou by mohla být právě kandidující Danuše Nerudová (43), bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně, která si v aktuálních průzkumech vede s 11,5 % velmi dobře a obsazuje pomyslné třetí místo.
V minulosti se zabývala především důchodovou reformou, zajímá se o plnění klimatických závazků a chce nabídnout pomoc především lidem v nouzi. Nás ale místo volebních hesel a podrobností v programu zajímá i to, jak potenciální prezidentka tráví svůj volný čas, co si nejraději obléká a co udělá ve funkci jako první. Zkrátka zákulisní detaily.
Kdy vás poprvé napadlo, že byste se chtěla ucházet o post prezidentky?
Bylo to v době covidu, kdy jsme všichni zažívali složité časy, které tehdejší vláda nezvládala. Mnoho lidí usínalo každý večer se strachem, co bude zítra. Chyběl nám hlas, který by s respektem a pokorou uklidnil národ v průběhu jedné z největších krizí za posledních třicet let. S kolegy z různých oborů jsme ale v rámci expertní skupiny Koronerv nabízeli politikům pomoc s tehdejší krizí. Nebrali naše doporučení vážně a naopak byli sami často překážkou pro úspěšná řešení. To byly první momenty, kdy jsem začala přemýšlet, že bych se ucházela o funkci prezidentky republiky.
Jak reagovalo vaše okolí? Odrazoval vás někdo?
Má rodina byla od začátku součástí procesu rozhodování a od začátku mě podporovala. Jako máma dvou dětí vnímám, že naše a předchozí generace žily na jejich úkor. Pokud se něco nezmění, tak jim zanecháme řadu problémů, které dnešní politici odmítají dlouhodobě řešit, například zničenou a vydrancovanou zemi. Chci se jednou podívat zpátky a mít čisté svědomí, že jsem udělala něco pro to, aby nejen mé, ale všechny děti, měly zemi, kde mohou důstojně, bezpečně a svobodně žít a jednou vychovávat i své děti.
Co byste udělala ve funkci jako první?
Pronesla bych po složení prezidentského slibu projev, ve kterém bych velmi ráda promluvila opravdu ke všem občanům naší země. Prezidentova slova mají velkou váhu. Mohou lidi ranit a rozdělovat. Já bych chtěla dělat opak. Chtěla bych dodat naději každému, kdo ji potřebuje. Jako hlava státu bych ráda přispěla ke stabilitě v naší společnosti. Krize by měla hlava státu řešit, nikoliv záměrně vyvolávat. Osobně bych se tak například omluvila vnučce Ferdinanda Peroutky za slova prezidenta Zemana o jejím dědečkovi a také bych požádala policii, aby odstranila zátarasy na Pražském hradě. Musí být co nejvíce přístupný lidem, měl by být kulturní i společenskou křižovatkou, která není omezena přítomností prezidenta. I to je důvod, proč bych na Hradě nebydlela, ale chodila do něj jen jako do úřadu.
Kdybyste jako prezidentka mohla změnit jen jednu věc, která by to byla?
Abychom se všichni chovali s respektem k sobě navzájem i naší zemi a planetě.
Jste připravená této funkci mnohé obětovat?
Když jsem se o kandidatuře rozhodovala, zvážila jsem vše, co mi mé rozhodnutí může v životě dát, i co mi může vzít. Možná soukromí, možná kus vlastní svobody. Je to však jen malá daň za šanci postavit se za lidi, kteří potřebují naději na lepší časy, zastání i pochopení.
Již nyní se v souvislosti se sběrem podpisů potkáváte s mnoha příznivci. Dokázala byste proto popsat, jak vypadá váš budoucí volič?
Potkávám se s lidmi všech věkových kategorií, z různých koutů naší krásné země i z různých stran společenského a politického spektra. Své podporovatele nevnímám jako jedno číslo z výzkumu se specifickými sociodemografickými údaji, ale především jako lidi a občany naší země. Denně si vyslechnu desítky jejich životních příběhů, a proto bych je jen velmi nerada zredukovala na nějakého typické voliče. Vím však, že přeci jenom mají jedno společného. Říkají mi, že touží po změně a rádi by na Hradě viděli ženu, která bude spojovat a bude tu pro ně.
Jaké si dáváte šance na vítězství?
Jdu do kandidatury s cílem uspět – přeci jen, vy byste chtěli někoho, kdo prezidentem být nechce, ke kandidatuře se nechá přemlouvat a kampaň dělá jen tak mimoděk? Dávám do toho maximum a s maximálním nasazením bych vykonávala i samotnou funkci, ke které mám samozřejmě hlubokou pokoru. A vážím si také všech dalších demokratických kandidátů, kteří o tuto funkci usilují.
Výhrou to jen začíná, jste připravená být několik let pod absolutním drobnohledem?
Drobnohled k funkci hlavy státu patří. Je to ovšem jedinečná šance, jak tento drobnohled a pozornost médií využít ve prospěch lidí a upozorňovat na řadu zásadních témat a výzev, kterým dnes čelíme. Ať už to je například situace seniorů, rodičů samoživitelů, rodin s dětmi nebo témata mladé generace, která má často oprávněný pocit, že její názory nikoho z politiků nezajímají.
Jaký by podle vás měl být příští český prezident?
Osobně se mi líbí představa civilního prezidenta, který otevře Hrad i své srdce lidem. Bude aktivně řešit problémy svých spoluobčanů a jezdit za nimi do regionů a malých obcí. Za samozřejmé považuji, že bude ctít ústavu i důstojným způsobem reprezentovat naši zemi doma a v zahraničí. Měl by aktivně napomáhat ke stabilitě ve společnosti, respektovat jiné názory i chápat, že funkce mu byla propůjčena, aby jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v zájmu všeho lidu. A na Hrad by si měl vzít skutečné odborníky, kteří splní vysoké profesní a morální nároky.
Probíhá předvolební kampaň, asi máte nabito. Jak teď vypadá váš běžný den?
Jezdím napříč celou Českou republikou. Jsou dny, kdy máme setkání s voliči klidně i na osmi různých místech. Je to velmi náročné, ale setkání s lidmi v regionech jsou neskutečně inspirativní a nabíjející. Když se za vámi na stánku zastaví malá holčička s kytičkou nebo devadesátiletá paní se slovy, že se těší na svou první prezidentku, dodá vám to sílu i ujištění, že to, co děláte, má opravdu smysl.
U žen se bohužel upírá mnohem větší pozornost především na vzhled a na to, co mají na sobě. Do jaké míry řešíte v předvolební kampani outfity a make-up?
I v 21. století bohužel stále platí, že se u žen často nejprve řeší, jak vypadáme a až v druhé řadě to, co říkáme. Přistupuji k tomu však s ohledem na hodnoty, které mě provází celý život. V mém šatníku tak najdete především udržitelné kousky z dílen talentovaných českých návrhářů. Mám v něm však i kousky z druhé ruky. Dostala se ke mně kritika, že se mi na fotkách často šaty opakují a měla bych investovat do rozšíření šatníku. Tuto radu si ale k srdci vzít neplánuji, protože popírá podstatu udržitelného přístupu k módě a to je mít pár skvělých kousků, které vám sedí, vydrží a po jednom nošení vás nepřestanou bavit a to splňuje prakticky každý z mých outfitů.
V čem se cítíte nejlépe?
Nedám dopustit na své pohodlné a zároveň elegantní tenisky, které se dají nosit i k šatům. Nedokážu si představit, že bych celodenní návštěvy regionů a desítky hodin strávených na petičních stáncích strávila v lodičkách.
Řešíte v souvislosti s tímto i nějaké jiné věci, kterým jste předtím nevěnovala takovou pozornost? Například váš jídelníček nebo obecně zdravý životní styl?
Miluji pobyt v přírodě, takže když mohu, vyrážím buď s rodinou, nebo sama se psem a s košíkem na houby do lesa. Tak se udržuji v kondici fyzické i psychické. Co se týče jídla, přiznám se, že ho nijak zvlášť neřeším. Jediné, co mě trochu trápí, je nekonečné množství různých baget, bagelů a housek, které je jako jídlo na cesty nejpraktičtější, ale občas od rána do večera nejím nic jiného a pak už žádné pečivo nechci ani vidět. Nedávno mi tak tým uvařil celý hrnec výborného kuskusu, který nám vystačil na celý Ústecký kraj. Cesty si ráda zpestřím zastávkami na stálých petičních místech, které jsou zároveň kavárnami či restauracemi, a spojím tak příjemné s užitečným.
A co focení, rozhovory? Jak jste se připravovala na tuto část vaší kampaně?
Před oznámením kandidatury jsem říkala, že si každý kandidát musí udělat domácí úkoly a připravit se na samotnou kampaň a její průběh. Troufám si říci, že jsme s týmem přípravu nepodcenili, a jsem velmi ráda, že se každým dnem učíme, zlepšujeme a posouváme dál.
Stresují vás už teď předvolební debaty s ostatními kandidáty?
Naopak se na televizní vystoupení i další kandidáty velmi těším. Je to jedinečná možnost, jak lidem představit svůj program, vizi pro tuto zemi a diskutovat vzájemně nad klíčovými tématy dnešní doby.
Čím se naopak odreagováváte?
S rodinou a v přírodě. Jak jsem říkala, jsem vášnivou houbařkou, což ale zbytek rodiny příliš necení a když jdeme do lesa, tak mi stále připomínají, že na procházce se nehoubaří. S čímž ale zásadně nesouhlasím, nicméně to respektuji, a na houby proto vyrážím jen sama s naším psem Billym, který na mě kvůli zastávce u každého pařezu neštěká. Také ráda rybařím. Je to výborný čas na přemýšlení, zen zkombinovaný s neskutečným adrenalinem, který cítíte u každého pohybu vlasce.
Je podle vás málo žen v politice?
Ano, patříme k evropským zemím, které mají nejmenší zastoupení žen v politických funkcích. Nikdy jsme neměli prezidentku ani premiérku, přestože nás je ve společnosti 51 %. Řada žen musí i dnes volit mezi svou kariérou a rodinou. To platí i o političkách. Vezměte si, jak složité to někdy mají. Jedná se často do noci. Jste v permanentním stresu a často čelíte i urážlivým výrokům mnohem drsnějším než mužští kolegové. Ráda bych se zasadila o to, aby se tento stav změnil. Drtivá většina zákonů se týká i nás žen a bohužel náš hlas při jejich tvorbě není dostatečně slyšet.
Kdo je váš největší vzor?
Inspirují mě prakticky všichni lidé, které při svých cestách po naší zemi potkávám. Je až neuvěřitelné, s jak složitým osudem se řada z nich úspěšně pere. Tito lidé v sobě mají dechberoucí sílu a odvahu čelit velkým překážkám. Řada z nich i přes řadu nepříjemností navíc nevzdala zájem o dění v jejich obci, městě a zemi. Zaslouží si naši velkou úctu a já před nimi smekám.
Čeho se bojíte?
Strach k životu občas patří. Zásadní podle mě je hlavně své strachy překonávat a to dělám dnes a denně. Cesta za úspěchem je totiž složená z překážek a neúspěchu.
Jaké to je, když si sebe samu představíte v roli prezidentky? Nebo například na poštovních známkách?
Mým cílem není viset zarámovaná ve školních třídách, ani mít portrét na známkách. Mým cílem je přispět k tomu, aby se v naší zemi lidem opět dařilo. Moc dobře si uvědomuji, že každý není svého štěstí strůjce, i když to říká přísloví. Řada lidí zažívá mimořádně těžké situace, za které sami nemohou. O to s větším respektem přistupuji ke své kandidatuře. Dostávám totiž jedinečnou šanci ovlivnit budoucnost naší země. A to je pro někoho, kdo tuhle zemi miluje, skutečně velký závazek.