Valentýna Procházková: Když něco chci, tak si za tím prostě jdu! Času máme všichni stejně

Valentýnu Procházkovou můžete znát pod přezdívkou Aprés-chic, pod kterou již několik let vytváří obsah na téměř všechny sociální sítě – vede svůj Youtube kanál, je aktivní na Instagramu i Tik Toku a tvoří hned dva podcasty (jeden sama a druhý se svou kamarádkou Nelou). Nedávno si splnila sen a k práci full-time youtuberky se stala fitness trenérkou. Založila vlastní tréninkový program Aprés-fit a vede i offline lekce cyclingu ve vinohradské pobočce fitness centra Form Factory.

Teprve dvacetiletá usměvavá Val se s námi podělila nejen o to, jak program Aprés-fit vznikal a kolik za ním stojí úsilí, ale i o to, jak cycling změnil její vztahu ke sportu a jak na její rozhodnutí odejít z vysoké školy a začít podnikat reagovala rodina.

Nedávno jsi spustila svůj vlastní tréninkový program Après-fit, jak dlouho trvaly přípravy?

Celá myšlenka vznikla už loni v létě, kdy jsem podobný online cyclingový program objevila v angličtině. Díky němu jsem celému sportu úplně propadla a říkala jsem si, jak skvělý by bylo mít něco takového v Česku. Aktivně jsem na celém projektu pracovala od konce roku 2020.

Co tě při přípravě programu nejvíce překvapilo?

Musím říct, že zatím je to jenom samé překvapení. Mám-li začít tím negativním, tak je to určitě mnohem náročnější, než jsem si představovala. Jak technicky, tak časově i finančně. Nahrávání online lekcí jsem si opravdu představovala jak Hurvínek válku a zjistila jsem, že to opravdu není jen o tom zapnout kameru a hudbu, ale že to vyžaduje opravdu kvalitní vybavení a spoustu nastavování, programů a věcí, se kterými se pořád teprve učím. Takže je to opravdu velká challenge. Pozitivně mě naopak překvapilo to, jak velký zájem je hlavně o mé offline lekce a jak skvělý zážitek to je! 

Na svém Instagramu a TikToku otevřeně komunikuješ, že spuštění vlastního projektu není nic jednoduchého a provází ho mimojiné i spousta slz. Jak se v takových těžkých chvílích namotivuješ zpět?

Mám obrovské štěstí na lidi kolem sebe, kteří mě skrz spuštění celého projektu neustále drželi nad vodou a pomáhali mi, jak jen mohli. Také jsem hodně tvrdohlavá a když něco chci, tak zatím opravdu jdu bez ohledu na následky, ale nebýt podpory lidí kolem, bylo by to pro mě celé určitě tak stokrát náročnější. 

Komu jsou určeny tvé lekce? Může na ně přijít i úplný začátečník?

Aprés-fit lekce jsou úplně pro každého! Určitě jsou vhodné jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Co ale vždy před každou lekcí zdůrazňuji, je to, že je velmi důležité, aby člověk vždy poslouchal své tělo a nesnažil se být mermomocí lepší než všichni kolem. Pokud člověk začíná, je jasné, že to pro něj bude náročnější a není na tom vůbec nic špatného. Ke každé lekci existují modifikace nebo stačí zpomalit či vynechat nějakou sérii. Člověk si musí uvědomit, že to dělá kvůli sobě a pro sebe. Ne proto, aby něco dokazoval ostatním. 

Možná je na tuto otázku moc brzo, ale užíváš si více tvorbu online hodin, nebo živé lekce? 

Upřímně jsem to vůbec nečekala, ale rozhodně si více užívám živé lekce! Ta energie, kterou dostávám zpět od lidí je úplně neuvěřitelná. Byla bych moc ráda, kdyby se mi jednoho dne podařilo dostat do bodu, kdy bych mohla mít offline lekce častěji.

Jak probíhal trenérský kurz?

Jsem certifikovaná instruktorka spinningu a byl to víkendový kurz společně s navazujícím samostudiem a závěrečným testem. Bylo to hodně náročné, protože se jednalo jen o pár dní a opravdu hodně informací. Jelikož se o cvičení zajímám sama už několik let, tak mě to ale moc bavilo, a zjistila jsem konečně pořádně, co všechno tvorba lekcí obnáší a jak je dělat správně. Aktuálně si ještě dodělávám kurz osobního trenéra, abych se mohla do celého fitness světa ponořit ještě hlouběji. 

Kolik lidí ti s Après-fit pomáhá?

Zatím jsem na všechno sama. Nebudu lhát, je to opravdu náročné a už jsem se pěkných pár měsíců nevyspala. Beru to ale jako typický náročný začátek a doufám, že do budoucna se Aprés-fit rozroste natolik, abych si mohla najít na určité věci zaměstnance a dopřát si víc volného času.

Proč právě cycling? Byl to právě tento sport, který ti pomohl vymotat se z bludného kruhu PPP?

Nemyslím si, že by mi cycling nějak pomohl z PPP, nicméně je to určitě sport, který úplně změnil můj vztah ke sportu. Nikdy předtím jsem totiž nenarazila na cvičení, které by mě upřímně bavilo a které bych chtěla dělat i za předpokladu, že by se jím nepálily žádné kalorie, dokud jsem neobjevila právě rhythm cycling. Hrozně mě na tom baví propojení hudby se samotným cvičením a ten fakt, že je to takový tanec na kole. V tanci jsem nikdy dobrá nebyla, tak je to pro mě taková druhá šance! 

Co bys poradila někomu, kdo svou cestu ven z onoho bludného kruhu stále hledá?

Určitě se nebát najít si odbornou pomoc – já to neudělala a dodnes toho lituji, protože věřím, že bych se ze všeho dostala mnohem rychleji. Na druhou stranu jsem ale přesvědčená, že je to celé jen o vás samotných a o práci s vlastními myšlenkami. Proto je důležité nespoléhat jen na pomoc ostatních, ale snažit se přenastavit vlastní mindset. Je to hrozně těžké a chce to neuvěřitelnou sílu. Proto si myslím, že pomoc profesionála je něco, co tu práci dokáže velmi usnadnit.

Jak vnímáš své tělo a vztah ke sportu dnes?

Naučila jsem se mít se ráda taková, jaká jsem, bez ohledu na to, jak vypadám. Samozřejmě že jsou věci, které bych na svém těle ráda změnila. Už ale vím, že to neznamená, že se nemůžu mít ráda už teď. Musím říct, že je to neskutečně osvobozující pocit. Paradoxně, když jsem na sebe hodná, mám pak mnohem větší chuť se o sebe starat, úplně ve všech smyslech včetně správného jídelníčku a cvičení. Sport jsem začala brát hlavně jako zábavu a ne jako trest. Snažím se poslouchat své tělo a dělat to, co mě baví nejvíc, což je cycling.

Jak ses cítila, když ses rozhodla jít nekonvenční životní cestou – opustit vysokou školu a začít podnikat? Jak vnímáš toto své rozhodnutí s odstupem?

Já jsem vlastně podnikala už rok předtím než jsem na vysokou vůbec nastoupila, takže to pro mě bylo trochu víc bezpečné než třeba pro lidi, co teprve začínají. Věděla jsem, že jsem schopná se o sebe postarat a co všechno to obnáší. Každopádně to pro mě určitě bylo těžší, než jsem si myslela. Musím ale říct, že zatím nepřišel den, kdybych opuštění VŠ litovala. Minimálně jsem mnohem šťastnější a mám více času na práci. Nelituju ale ani toho, že jsem to zkusila, protože teď alespoň vím, jaké to je, a i za ten krátký čas jsem poznala spoustu lidí, kteří mi jsou pořád velmi blízcí. 

A jak na to rozhodnutí reagovala rodina? Podporují tě?

Během svého života jsem udělala už několik velkých, na první pohled iracionálních, rozhodnutí, od kterých mě hodně lidí odrazovalo a vždycky se mi vyplatily. Moje rodina s tím ze začátku vůbec nesouhlasila a to, že mě v tom nepodporovali, pro mě bylo hodně psychicky náročné. Teď už je to ale mezi námi v pohodě, za těch několik měsíců asi pochopili, že jsem to neudělala proto, abych se mohla válet doma u televize, ale abych něco dokázala. Musím říct, že hlavně můj taťka, který sám podniká, mě vždycky ve všem podporuje, a i když má třeba jiný názor, vždycky je tu pro mě. Bez něj by moje neorganizovaný a zmatený já vůbec nic nezvládlo. Takže i když má rodina ne vždy se vším, co v životě udělám, souhlasí, vždycky mě nakonec podpoří a jsou tu pro mě. Toho si neskutečně vážím, protože vím, že to není samozřejmost. 

Kdo je tvou inspirací?

Fíha, tohle je vždycky děsně záludná otázka, na kterou nevím, jak odpovědět. Asi nemám jednoho jediného člověka, který by mě inspiroval něčím konrétním. Sleduju spoustu cyclingových studií v USA i v Evropě, jako je třeba SoulCycle nebo v Berlíně BECYCLE, a mým snem je vlastnit jedno takové své tady v Praze. Inspiruje mě v podstatě každý člověk, který má nějaký sen a jde si za ním. I když to tak nemusí vypadat, je to podle mě pořád děsně výjimečná věc a trávit čas s lidmi, kteří to mají takhle v hlavě nastavené, je pro mě neskutečně obohacující. 

Vedeš úspěšný Youtube kanál, máš vlastní podcasty, jsi aktivní na téměř všech sociálních sítích, máš tréninkový kurz, vedeš offline lekce, máš vlastní byt a staráš se o pejska… Jak se to dá stíhat?

Ráda bych dala nějaký skvělý life-changing tip, ale bohužel žádný nemám. Je to hodně náročné a prakticky žádný den není bez práce, což se hodně podepisuje na mém zdraví. Jak jsem ale už říkala, beru to jako období a rozhodně bych takhle nechtěla fungovat do konce života. Věřím, že slovní spojení nemám čas prostě není pravda a že čas máme úplně všichni, vše je o prioritách. Aktuálně je mou prioritou číslo jedna Aprés-fit, v létě to třeba zase bylo vyloženě jen užívat života. Za pár měsíců to třeba bude něco úplně jiného, kdo ví! Každopádně snažím se mít ve svých prioritách jasno. Občas si dělám srandu, že trpím roztroušenou sklerózou, protože to, co si nenapíšu, do pěti minut nevím. Takže můj tip je rozhodně psát si to-do listy. Vždycky mám po ruce poznámky a cokoliv mě napadne, si tam připíšu. Jednou denně si každou poznámku odškrtnu, a cítím se tak mnohem víc v obraze. Tip, který se mi hrozně osvědčil poslední dobou, je vždy udělat ten nejtěžší, nejdelší a nejhorší úkol, do kterého se mi opravdu nechce, jako první věc hned ráno. Člověk to má hned za sebou a zbytek dne se mu o něco lépe dýchá!

A jak odpočíváš?

Je pro mě velmi důležité trávit čas s kamarády, kteří jsou pro mě taková má pražská rodina, to je pro mě asi ten nejlepší odpočinek. Člověk se celý den směje a vůbec nemyslí na povinnosti, které ho čekají doma. Miluju výlety, úplně kamkoliv, vyrazit do přírody, ale jsem taky hodně líný člověk a naprosto miluju se klidně celý víkend jen válet u Netflixu nebo knížky. 

Josefína Joštová

Mám ráda lidi plný barevných myšlenek a černý kafe a humor. Učím se španělsky, protože plánuju důchod strávit na prosluněný španělský pláži se sangríou v ruce. Do tý doby toho ale chci ještě hodně stihnout a po cestě se toho ještě spoustu naučit. A alespoň část z toho tady s váma sdílet.

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.