Josefína Joštová Osamělost je podle definice způsobována samotou a tím, že člověk netráví čas s blízkými. Z praxe ale víme, že to tak vždy úplně neplatí. Někdy se člověk cítí osamělý v pokoji plném lidí, jindy osamělost nepociťuje i tehdy, prochází-li se sám městem tisíce kilometrů daleko od svých nejbližších. Jak je to možné?
To jsem nečekala…
Z nových výzkumů vyplývá, že osamělost mnohem více než samota způsobují nenaplněná očekávání. Uvedu příklad: Pakliže si záměrně sama ráno vyrazím pro kávu, osamělost je poslední přívlastek, kterým bych svou ranní procházku sluncem zalitými Vinohrady popsala. Pokud se však domluvím s kamarádkou, která na poslední chvíli sraz zruší, potom mi moje ranní káva přece jen trošku zhořkne.
Tím se dostávám k tomu, proč se člověk často cítí osaměle i mezi lidmi – možná je jen obklopen těmi, kteří ho nechápou. Možná si prostě jen vzájemně nesedly energie nebo měl zkrátka o srazu každý jinou představu, která možná nebyla správně komunikována. Jestliže se tak však cítíte delší dobu, možná je na čase popřemýšlet nad hloubkou vzájemných vztahů.
Zkuste začít u sebe
Pocit osamělosti i mezi přáteli můžeme ale zažívat i z jiného důvodu – možná nejsme spokojeni sami se sebou. Nechci tady lamentovat nad #selflove a citáty o tom, že jako první musíme milovat sebe. Je ale nutné si uvědomit, že příčina osamělosti často pramení z našich vlastních nejistot. Čekáme, až nás ostatní ocení. Až společně strávený čas dá našemu dni smysl. Až ostatní budou mít čas, abychom si mohli zajít do kina na ten film, co chceme už tak dlouho vidět. Čekáme, až nám ostatní dodají odvahu. Až nás budou milovat. A když tam najednou ti ostatní nejsou, naše já pohltí pocit osamění.
Ekvivalentem toho je i čas trávený na sociálních sítích. Tak moc potřebujeme náš mozek zabavit a dodat kuráž sluníčkovým komentářem a virtuálním srdíčkem, že zapomínáme na to naše reálné, které asi něco bolí.
Půjdu se mnou na rande, prosím?
Odpovědí často může být – yes we came the full circle! – právě čas strávený o samotě. Když se totiž naučíme trávit čas sami se sebou a nespoléhat na ocenění a vděk druhých, zjistíme, že ten hnusný pocit osamělosti nás navštěvuje méně a méně.
A je to přece krásné, nesmutnit pořád nad tím, že někdo nemůže, ale vytáhnout sám sebe na rande, na víno, uvařit si večeři nebo si zajít do kina. A právě v momentě, kdy lidi kolem nás nepotřebujeme, ale chceme je v našem životě mít, můžeme naše vztahy prožívat skutečně naplno a zároveň jim nastavovat zdravé hranice.
_
Being alone solves half of your problems. Because half of your problems stem from that of others.
Zain Abdul Nassir
_
A jak se to naučit? Cvikem, jako (bohužel) všechno. Pokud vůbec nejste zvyklí trávit čas sami, nemusíte si hned zabookovat hotel pro jednoho a strávit celou dovolenou o samotě. Stačí na to jít pomalu, třeba právě ranní procházkou pro kávu. A sami uvidíte, že zanedlouho se z ní stane i obědová pauza, výlet do přírody, večerní rande… a o to hezčí pak ty společně strávené chvíli s někým dalším budou, to mi věřte!
