Josefína Joštová Rap dlouhodobě plní první příčky hitparád, hraje se už i na Evropě 2 a rappeři patří k celebritám, které se pravidelně objevují na titulních stranách magazínů (včetně obálky Forbesu). Přesto první kniha mapující tento žánr v Česku přišla až teď. Nese příznačné jméno Českej rap a na svědomí ji má Ladislav Poeta Zeman.
Ladislav rap mapuje už dlouho, dokonce přes 25 let. Nejen, že sám je fanouškem, ale psal taky pro různé rapové weby, do již zaniklého časopisu Street a vysílá na jediném českém rapovém rádiu Spin.
Právě jeho vzpomínky, postřehy a osobní svědectví vdechují knize autentičnost: „Vždycky jsem si chtěl přečíst knihu o českém rapu, ale žádná nevycházela. Tak jsem si ji napsal sám,” říká autor. Proč to nikdo neudělal už dávno? Jaká byla tvorba díla, které obsahuje přes 25 komplexních rozhovorů? A jaký je recept na úspěch na rapové scéně?
Jak byste třemi slovy popsal českej rap?
V nejlepší kondici.
Zdůrazňujete, že čtete celý život. Myslíte, že to v této sféře není běžná věc?
Obecně mám pocit, že lidé málo čtou. Minimálně knihy, protože dříve bylo častější vidět v MHD někoho začteného do knihy. Dneska všichni koukají do telefonů, možná ve finále přečtou více písmenek, ale to nepovažuju úplně za čtení v klasickém slova smyslu.
Studoval jste někdy psaní?
Nevím, jestli se to tak dá nazvat… Oficiálně jsem chodil rok na Literární akademii Josefa Škvoreckého, reálně jsem tam chodil jen půl roku, protože mě chytla práce na Českém rozlase a psaní o hudbě. Bohužel ten rok neotevřeli seminář o hudební publicistice, takže jsem ve škole psal fejetony o podzimním listí a v práci o věcech, které mě skutečně zajímaly. Takže škola šla stranou. Ale jinak jsem psal celý život, včetně slohových prací pro spolužáky a podobně.
S jakým cílem jste tvořil Českej rap?
Primárním cílem bylo zmapovat posledních více než 30 let, kdy v Česku rap existuje. Zjistil jsem, že na tak velké sousto jedna kniha úplně nestačí, a mám už rozpracovaný druhý díl. Další cíle, o kterých jsem tolik nemluvil, jsou spíše abstraktní. Přál bych si, aby byl u nás rap brán vážněji, aby se starší fanoušci tolik nedistancovali od mladého rapu. Těch fantazií mám hodně, protože jsem ze všeho nejvíce fanoušek.
Fanoušků má tento žánr opravdu požehnaně, jakto, že nikdo předtím o českém rapu knihu nenapsal?
Upřímně nevím. Můžu hádat podle vlastní zkušenosti – není to zrovna snadná cesta. Lidé často odrůstají a rap opouštějí, protože se u nás pořád bere jako hudba mladých. A nepochybně také platí, co už jsem zmínil – starší fanoušci často vůbec neposlouchají a nerespektují tvorbu mladších umělců. Tak proč by o nich psali? To je pár věcí, to mě tak napadá…
„Starší fanoušci často vůbec neposlouchají ani nerespektují tvorbu mladších umělců. Tak proč by o nich psali?“
Je to oficiální počátek profesionalizace tohoto žánru?
Český rap je na profesionální úrovni už několik let, jen se o tom mimo scénu neví.
Netkví ale kouzlo rapu právě v tom, že je “tajemný”?
Určitě, rozhodně. Pro mě to tak bylo, bavilo mě pronikat do všech odstínů, zkoumat kořeny, sledovat vývoj a zasazovat si věci do kontextu. Ze začátku to bylo až detektivní, podobně, jako když jsem začal pracovat na knize a všechno si musel ověřovat. Jen mi přijde, že je tady u nás obecně o rapu strašně málo informací a to rapovou scénu nikam neposouvá. V zahraničí jsem viděl mnohokrát, jak tu scénu kultivují starší chlápci a i dámy (což je u nás taky celkem vzácnost) a prostě rap byl brán jako zajímavá a bohatá kulutra. Ne jen “pro děti”.
V knize je 25 rozhovorů, říkal jste že jeden trval třeba i pět hodin. Kolik času jste strávil přepisováním?
Tohle jsem asi vytěsnil, to bylo pro mě nejtěžší. Nejen přepisem jsem trávil hodiny, hrubý přepis nejde použít do knihy tak, jak je. Takže další hodiny trvalo upravovat tu přímou řeč do více “literárního” tvaru. Zpětně mi dochází, že to bylo fakt asi strašně moc času…
„U nás je o rapu strašně málo informací. Což scénu nikam neposouvá. „
A jak jste vůbec vybíral, s kým rozhovor uděláte?
Pro mě bylo spíš těžší si poskládat, koho dám do druhého dílu, protože jsem všechny chtěl mít v prvním. Kéž by to bylo možné. A snažil jsem se vybírat lidi, kteří tady rap opravdu budovali, přinášeli do něj něco nového a zanechali nějakou hlubší stopu.
Byli všichni rozhovorům otevření?
Víceméně ano, samozřejmě ne všichni mají rádi rozovory jako takové. V tomhle jsem měl velkou výhodu díky svému pořadu na rádiu Spin, kde jsem skoro všechny rappery minimálně jednou měl. A tak věděli, že mám přehled a nebudu se ptát úplně na ty nejprvoplánovější hlouposti.
Mapoval jste historii rapu a hip-hopu, jak byste vy vývoj toho žánru v rámci Česka zhodnotil?
Musím říct, že na to, jak jsme malá země, tak tu máme neuvěřitelné množství talentů. O spoustě z nich se teprve dozvíme. Od samého začátku českého rapu se tu objevovali výjimečné originální osobnosti a momentálně tu máme výrazného zástupce skoro každého “zvuku”. Někdo dělá tvrdší rap, někdo melodičtější, někdo se víc inspiruje v UK, někdo v Německu, Francii, máme tu horrorcore atd… Mohl bych pokračovat. Chybí nám jen rapperky. Moc se také neví, že mladí čeští producenti mají na svých beatech světové rapové hvězdy.
Vytrackoval jste během studia historie rapu a tolika rozhovorů recept na úspěch?
Svým způsobem ano, ale nikomu se nebude líbit. Prostě pracuj víc než ostatní. Je to samozřejmě i o štěstí, sem tam někdo vystřelí rychle, ale to samo o sobě nestačí. Bez práce to fakt nejde a nevydrží.
„Recept na úspěch? Prostě pracuj víc než ostatní!“
Proč lidi milují rap?
Protože pop nabízí jen naleštěnou verzi reality, rap se nebojí mluvit na rovinu a jazykem svého prostředí.
Jaký byl poslední koncert, který jste navštívil? A na který se teď chystáte?
Na podzim jsem konečně, po covidových výkyvech, opět neustále na koncertech. Miluju to. V poslední době jsem stihl MC Geye, PSH se živou kapelou, báječný dancehall Million Styleze nebo křest 7×3. Chystám se na clipping. a Zebra Katz do MeetFactory.
Ještě mi řekněte: Co si mám určitě přidat do hudební knihovny?
Pořád vychází spousta skvělé hudby. Když sáhnu do posledních pár týdnů a čistě do Česka, tak skvělé desky vydali Prago Union, Robin Zoot, 58 G, Michajlov… Velmi vtipná je Sodoma Gomora a pro fanoušky groove hudby musím doporučit aktuální desku 7×3.
Nastínil jste, že plánujete druhý díl. Má tento plán už nějaké konkrétnější obrysy?
První díl mě poučil, že je lepší mluvit o tom, co už je hotové. Takže odpovím asi tak, že mám opět více nápadů, než je možné zpracovat do jedné knihy, a těch jmen mi pořád zbývá hodně. Takže se to bude klasicky vyvíjet a měnit. A těším se na to.
