Anna Basiková Dnešní doba je zrychlená, o tom se asi nemusíme vůbec bavit. A tak pořád potřebujeme nové podněty, chceme neustále zkoušet něco nového, učit se, růst, být lepší, zkušenější, víc cestovat… A ta honba za novými věcmi nás někdy hodně a zbytečně stresuje. Mě teda rozhodně.
Miluju výzvy a nové zkušenosti, miluju objevovat a poznávat a zkoušet… Na dovolené už vymýšlím, kam pojedu příště, na nočním stolku mám připraveno dvacet nových knížek a v mobilu uložený seznam ještě novějších, které jsem ještě nestihla koupit. Složku uloženo na IG mám plnou krásných míst z celého světa, nových kaváren a božsky vypadajících jídel, které musím uvařit.
Jasně, je super mít plány, ale všechny tyhle moje plány mě někdy neuvěřitelně stresují a vyčerpávají. Mám totiž pořád pocit, že nic nestíhám. Že je život strašně krátký, a i když se postavím na hlavu, tak tohle všechno nemůžu v životě stihnout. Procestovat svět, vyzkoušet všechny super restaurace a bistra a kavárny, které doporučuje Hejlík, naučit se italsky a taky švédsky a ještě znakovku. Vyzkoušet všechny recepty z těch krásných kuchařek, které doma mám… Panebože!! Všichni tady umřeme!
Pořád dokola…
Jasně, minimálně co se týče cestování, tak nás covid trochu vrátil nohama na zem a my jsme se aspoň na chvilku uklidnili. Ale hádejte co udělalo moje cestovatelské já, když nemohlo za hranice? Začalo objevovat krásy Česka. A když už, tak pořádně. Protože proč se zase za něčím nehonit, že jo.
Naplánovala jsem nám s klukem super týdenní road trip po Česku – od Broumova přes Brno až po Budějovice. Bylo to krásný, ale bylo to sakra náročný. Každý den nás čekal několikahodinový přejezd a na daném místě maraton po kavárnách, památkách a přírodě. A já si říkám proč…
Relax. Take it easy!
Celé mi to došlo na konci října v Budapešti. Narozeninový dárek pro mého kluka, protože tam ještě nebyl, zatímco já už dvakrát. Zázrak! Jela jsem na místo, kde jsem už byla! A ne jenom jednou! A víte co? Bylo to skvělý!
Jeli jsme tam absolutně bez plánu. Nikdo z nás neřešil, kde budeme jíst, co budeme dělat a co všechno chceme stihnout. Jeli jsme si to tam prostě jenom užít. A opravdu jsme si to užívali. Nikam jsme se nehonili, prostě jsme jen tak byli. Courali jsme po městě, když se nám líbila nějaká kavárna, tak jsme do ní vlezli, ráno jsme si přispali… Prostě krásná dovolená.
Zažít pár dní v cizím městě, kde už to ale trošku znáte, je strašně fajn pocit. Vybavují se vám staré vzpomínky, ale zároveň pořád objevujete něco nového. Je to vlastně taková klidná verze dovolený. Bez stresu a strachu, že nestihnete všechno, co jste chtěli, nebo že v té super populární kavárně bude narváno a vy budete muset změnit plán. Nemusíte nic a to je na tom to nejlepší.
Takže i když objevování nových věcí rozšiřuje obzory a celkově nás hodně obohacuje, někdy je strašně příjemné dát si pauzu. Třeba jet na výlet někam, kde už jste byli, sáhnout po knížce, kterou jste už kdysi četli, pustit si film, který jste viděli stokrát nebo uvařit už zase to stejné jídlo. Je to jako vrátit se tam, kde vás mají rádi. Jako vrátit se domů.
