Redakce Pro každého to může být něco jiného – sloupkař ve Vogue, hlavní architekt nebo třeba manager luxusní restaurace. Zkrátka dreamjob, za kterým se ženete třeba celý život. Co ale dělat, když cíle dosáhnete a ono to není tak, jak jste si představovali? Vyvracíme mýty o dokonalém jobu!
„Vysněnou práci musím přijmout, i když už to tak necítím.“
I když z nás často mluví strach, nervozita nebo nejistota, někdy ten hlásek v naší hlavě má jméno Intuice. A někdy se taky sakra vyplatí ho poslouchat. Jako zvířata cítí zemětřesení dlouho předtím, než se doopravdy stane, i my lidé jsme vybaveni tou úžasnou vlastností, která nás odrazuje od průserů.
I když si myslíte, že ta práce je skvělá, prestižní a ve vašem CVčku se bude fakt skvěle vyjímat, ale někde v podvědomí víte, že to možná není úplně nejlepší nápad, je fajn to neignorovat. Zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet se, odkud se ty nepříjemné pocity berou. Třeba je to hodně práce za málo peněz. Nebo vás čekají pravidelné meetingy v angličtině, kde si ale vůbec nejste jistí. Nebo poznáte, že s danou firmou nakonec úplně nesouzníte…
Ať je to jakkoliv, nepříjemné pocity a hlásek ve vaší hlavě rozhodně neignorujte. A nebojte se s vašimi obavami někomu svěřit. Klidně budoucímu šéfovi. A pokud dojdete k závěru, že ta práce nakonec nebude nic pro vás, nebojte se říct, že jste si to rozmysleli a jiný kandidát bude určitě lepší.
„Z vysněné práce nemůžu odejít moc brzy.“
A proč ne? Bojíte se, že bude vypadat jako looser? Že si budou všichni ve firmě říkat, že jste to nezvládli? Že si u těch lidí neškrtnete nejenom v tomhle, ale i v příštím životě? My vás uklidníme. Za prvé odejít můžete kdykoliv, klidně i po týdnu. Nebude to nejspíš nic příjemného, ale nikdo vás za to nezabije. Ne pro nic za nic se tomu říká zkušební doba.
A za druhé, pokud své důvody vysvětlíte šéfovi jasně a srozumitelně, řeknete mu všechny vaše obavy, nejistoty nebo zkrátka přiznáte, že jste očekávali něco jiného, nebude vás nesnášet. Pokud je inteligentní a férový, naopak ocení vaši upřímnost. Navíc tím nebudete ztrácet ani svůj, ani jeho čas při zbytečném zaučování, stejně jako mu dáte více času na hledání nového kandidáta.
A ne, když to víte hned první den, fakt nemá cenu si říct, že to teda ty tři měsíce dáte a odejdete až den před koncem zkušebky, aby to nebylo tak trapný. Akorát si znechutíte jak firmu, tak její zaměstnance, projevíte se jako neupřímný/á a věřte, že se z toho další měsíc budete zberchávat.
„Selhal/a jsem, jsem slaboch.“
Získat vysněnou pracovní pozici určitě vyžaduje spoustu úsilí. Odmítnout jí, když víte, že štěstí na vás čeká jinde, a to i přesto, že to třeba nikdo nebude chápat („Vždyť to byl přece tvůj sen odmala!“) vyžaduje ale sílu a odhodlání mnohem větší. A na světě nejste proto, abyste museli někomu něco dokazovat, ale proto, abyste byli šťastní. A hledání štěstí, ať už je kdekoliv, je zatraceně drsňácký a rozhodně ne slabošský!
„Nic lepšího už nenajdu.“
Příjemná odvrácená strana mince při odchodu z práce je fakt, že jste zase o krůček blíž k tomu, abyste našli to, co vás opravdu baví. A možná to nakonec nemusí být opředeno pozlátkem a být prací, pro kterou by miliony holek vraždily. Možná právě tím, že si to na chvíli zkusíte, získáte klid a jistotu v dalších rozhodnutích. A zjistíte, že od práce přece jen chcete spíš než závist ostatních hlavně pracovní klid, příjemné kolegy, nadšení a férovost.
I my jsme se během pracovních životů musely rozhodnout a od něčeho odejít, i když to zdánlivě byla dokonalá příležitost. Takže víme, o čem mluvíme, a víme, jak je to náročné. Avšak věřte nám, že to stálo za to! Ale o tom třeba příště…
[…] O tom, že dream job není vždy ta správná cesta, jsme psaly tady. […]