Kde začíná queerbaiting a proč se z inkluze stal marketingový nástroj?

V posledních dnech sociálními sítěmi rezonoval pojem queerbaiting trochu hlasitěji než normálně. Co tenhle anglicismus vlastně znamená? A proč je důležité jeho význam znát?

Začít musíme vysvětlením samotného slova queer. Právě queer je schováno pod písmenem Q ve zkratce LGBTQ+. Zjednodušeně by se queer dalo označit jako identita a/nebo orientace, která není v souladu s heteronormativním očekáváním, a zastřešuje tak každého, kdo se od tohoto společenského předsudku odchyluje. Slovo bait je v doslovném překladu z angličtiny návnada. Už tušíte odkud vítr vane?

Co je tou návnadou?

Leo Herrera v rozhovoru pro magazín Rolling Stone definuje termín queerbaiting následovně: „O queerbaiting se jedná, pakliže celebrita nebo veřejná osobnost využívá podezření, že by mohla být romanticky zapletená s jinou osobou stejného pohlaví za účelem publicity, propagace nebo zisku.“

S queerbaitingem se setkáváme nejčastěji ve filmech a seriálech, výjimkou ale nejsou ani knihy, hudební klipy nebo jiné mediální výstupy. Prostřednictvím zápletek, postav, textů, či fotografií tvůrce přitáhne LGBTQ+ publikum s příslibem, že queer komunita dostane prostor být viděna, slyšena a pozitivně reprezentována. To se však ve výsledku nestane.

Ať žije marketing

Jedná se o jednu z nekalých marketingových praktik, jež queernes naznačuje, nikdy ji však plně nezobrazí. Často ji také portrétuje na (mnohdy cisgender heterosexuálních) osobách, které se podpoře LGBTQ+ v minulosti jinak nikdy otevřeně nevěnovali. A to všechno zpravidla za účelem (welcome to capitalism!) zvýšení zisku.

Seriály? Víc stažení! Knihy? Víc prodejů! Instagram? Víc followers! TikTok? Víc zhlédnutí!

Queerbating může vést až ke stigmatizaci LGBTQ+ komunity, protože brání společnosti vidět členy LGBTQ+ jako úplně normální lidi. Zkrátka nezobrazuje realitu neheterosexuálních lidí, jejich prožitků a vztahů stejným upřímným způsobem jako u heteresexuálních jedinců.

Takže ačkoliv to zní paradoxně, fotka líbajících se heterosexuálních mužů vytvořená se záměrem být kontroverzní a sexy může fungovat jako další ostrakizující prvek pro členy LGBTQ+ komunity.

Uvedu na příkladu: malý chlapec je sám ze své sexuality zmatený. Ví, že ho přitahují muži, ale bojí se toho. Najednou vidí ve filmu dva své oblíbené hrdiny držet se za ruce a líbat se. Zalije ho pocit porozumění a sounáležitosti. Cítí se viděn, pochopen a na chvíli je schopen sám sebe přijmout, protože vidí, že někdo zažívá to samé. Pakliže se jedná o queerbaiting, pravděpodobně se z postav nakonec vykloubou nejlepší kamrádi, kteří jen „dělají opileckou blbost”, případně jsou zobrazovány heterosexuálními herci. Pochopení a sounáležitost tedy nahrazuje zmatek a nevalidace pocitů chlapce. Proto queerbaiting stojí inkluzi v opozici a znehodnocuje ji.

„Tady aby se člověk bál už udělat úplně cokoliv!”

Ne, není potřeba říkat tyhle typicky otřepané fráze a ohánět se over-korektnostní generace Z. Ono to totiž fakt to není taková věda. Cílem upozorňování na fenomén queerbaitingu je rovná reprezentace lidí (ať už se rádi líbaj s kýmkoliv, nebo třeba s nikým, říkají si jakkoliv a oblékají si cokoliv) napříč mediálním prostorem.

Queer role by ve filmech a seriálech měli ztvárňovat queer herci. Queer vztahy by měly být vyobrazeny stejně komplexně jako ty heterosexuální (Gossipko, myslím na tebe a totálně promlčenou dějovou linku Erica van der Woodsena!). Vztah nebo interakce by neměla být kontroverzní a o to víc sexy jen proto, že probíhá mezi lidmi stejného pohlaví (že jo, Freescoote z Like House 2?).

Zákulisní tip: krásným příkladem, že to jde dělat dobře, jsou Netflixové seriály Sex Education a Atypical.

Kdo dostal za uši?

Z queerbaitingu byla loni nařknuta třeba zpěvačka Billie Eilish kvůli klipu k písni Lost Cause. To samé zažila i Ariana Grande nebo Rita Ora. Stejnému obvinění čelil i seriál How to Get Away With Murder kvůli zajímavému vztahu dvou hlavních protagonistek Bonnie a Annalise. A momentálně se tento pojem často skloňuje v souvislosti s magazínem Esquire. Právem?
(edit: Jakubovo vyjádření najdete na jeho Instagramu.)

Kde podle vás leží (bezpochyb dost rozmazaná) hranice mezi vtipem, kontroverzí a nejen nekalou marketingovou praktikou, ale hlavně praktikou zraňující členy už tak omezované skupiny?