Zkaženej den za stovku aneb 3 podniky s nejhorší obsluhou

Praha je plná krásných podniků na krásných místech s ještě krásnější nabídkou. K dokonalosti jim chybí jen taková maličkost jako milá obsluha. Nebo alespoň neutrální obsluha.

Máloco mi umí rozproudit krev v žilách tak, jako když mi k objednávce (pohybující se okolo minimálně dvou stovek = americano a voda na Vinohradech) obsluha přidá ještě něco: uštěpačenou poznámku, kyselej obličej a protočený oči (líp, než jsem to uměla já v pubertě). A kéž by to bylo alespoň zdarma!

Za tento dodatek často očekává ještě tučné dýško, které když neobdrží, dostanete ještě nášup v podobě tak zvučného třísknutí terminálu, že ho slyší i moje babička v Českých Budějovicích. Nejedná-li se o ojedinělý případ (všichni můžeme mít občas blbej den, jasně že jo), jde moje zdánlivě nezlomná láska k roztomilým zahrádkám a ice-matcha-soya-latte stranou.

A ačkoliv mě to mrzí, do podniku se nevrátím.

(edit: Vrátím, protože jsem husa pitomá a přibližně po třech měsících si začnu říkat, že jsem jim křivdila a že se určitě všechno změnilo. Zpravidla se nezmění nic a já jsem kromě obsluhy naštvaná i na sebe. Tuto taktiku praktikuji nejen s podniky. Bohužel)

Tady je seznam podniků, které přesto, že jsou opravdu nádherné, dokázaly nás svou opakovanou ne-vřelostí od pravidelných návštěv dokonale odradit.

Cafefin

Čestné první místo na tomto seznamu nemůže patřit nikomu jinému. Toto nabídkou bohaté a velmi instagram-worthy místo přímo na náměstí Jiřího z Poděbrad jeho pověst už i předchází a hejt na jeho obsluhu by klidně mohl být otvíracím tématem na prvním Tinder rande. Plusem je, že často si vás obsluha ani nevšimne. Třeba když stojíte u dveří. 15 minut. Vedle cedulky „s usazením vyčkejte na obsluhu“.

SmetanaQ

Smetana je na seznamu nováčkem, přesto si posledními třemi návštěvami zaslouží čestné druhé místo. Třeba proto, když jsme potom, co jsme si kulišácky udělaly rezervaci, zjistily, že na stůl musíme i tak 20 minut čekat. Což by ale nebyl takový problém, kdybychom zároveň nezjistily i to, že už hodinu po nás má na náš stůl rezervaci další dvojice.

Což by taky s přimhouřenýma (nebo zavřenýma) očima nemusel být problém, kdybychom ale na jídlo nečekaly 55 minut (ano, stopovala jsem to. Karen Joštová, těší mě). A vůbec nejhorší bylo, když po tom, co jsem pracně vyhádala prodloužení našich návštěvních hodin alespoň na dobu potřebnou ke snězení jídla, jsem to jídlo ochutnala a vůbec mi nechutnalo. Malé, přesto výnamné plus je skvělá mimosa. Dala jsem si během čekání na tu hnusnou snídani hned tři.

Coffee Corner Bakery

Tohle je fakt krásná a útulná kavárna, kterou i přes to, že je na seznamu, občas navštívím. Vždy se ale musím obrnit notnou dávkou trpělivosti – obsluha za vámi přijde circa po 30 minutách a mezi tím, než vám objednávku donese, tak si ji třeba čtyřikrát přijde ověřit.

Byla to limonáda, že? Ne, americano s mandlovým mlékem.

Pardon, omlouvám se, bylo to mandlové latte, že? Ne, americano s mandlovým mlékem.

Promiňte mi, k tomu americanu jste chtěla mléko normální nebo nějaké rostlinné? Chtěla jsem normální mandlové, děkuji.

Taaaak konečně, omlouvám se za zmatky, ale už vám nesu vaše americanno s mandlovým sirupem!

*já, když vim, že si ze seznamu oblíbených kaváren musím vymazat další podnik*

Vždycky dojdu k závěru, že obsluha vypadá jako, že si každý ráno dá v rámci teambuildingu společně brko a pak si tam ukusuje svoje *veselý* brownies. A to je vlastně tak sympatická představa, že se ani nezlobím.

Sama jsem v kavárně dělala několik let a vím, že člověk může mít občas fakt blbej den. Taky ale vím, že to, že si svojí blbou náladu vyleje na náhodnýho návštěvníka (kterej třeba taky může mít blbej den, že jo) mu teda ani náhodou nepomůže.

K obsluze se vždycky i tak chovám mile, v nejvíc badass případech maximálně asertivně (většinou se stejně ještě já omluvím a trefný odpovědi mě napadaj až v metru po cestě domů). Jen mě mrzí, když jinak krásné bistro nebo kavárnu se super nabídkou dokáže občas obsluha svým přístupem návštěvníkům znechutit.

Ale jak říkám, třeba je to mnou a jinak podniky rozhodně za návštěvu stojí! Brzy to půjdu vyzkoušet znovu a třeba to letní sluníčko dodá dobrou náladu i těm nejzarputilejším škarohlídům!

A ve kterých kavárnách je naopak skvělá obsluha a ještě se tam dobře pracuje? Tipy ZDE.

Josefína Joštová

Mám ráda lidi plný barevných myšlenek a černý kafe a humor. Učím se španělsky, protože plánuju důchod strávit na prosluněný španělský pláži se sangríou v ruce. Do tý doby toho ale chci ještě hodně stihnout a po cestě se toho ještě spoustu naučit. A alespoň část z toho tady s váma sdílet.

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.