Klára Dedková Jaká je dráha začínající zpěvačky Elly, která vydala písničku Flower mnohem dřív než Miley Cyrus? Jaké je spolupracovat na videoklipech s nejznámějšími lidmi z oboru a co by poradila všem, kteří si stejně jako ona chtějí jít za svými sny? Přečtěte si rozhovor s vycházející hvězdou českého showbyznysu.
Mladá talentovaná zpěvačka, skladatelka a textařka Eliška Tunková (23) alias Elly se proslavila duetem s Benem Cristovaem, ale i písní Are You There, která velmi rychle obsadila vrchní příčky hitparád.
Eliška vystudovala Konzervatoř Jaroslava Ježka, má na kontě mnoho úspěšných videoklipů a v plánu má několik koncertů. Rodačka z Bíliny u Mostu aktuálně pracuje na svém prvním albu, učí v hudební škole Flow v pražských Čestlicích a za sebou má i několik konkurzů do Superstar.
Před měsícem vám vyšel nový videoklip k písničce Harder. Čím je odlišný od vaší dosavadní tvorby?
Vystoupila jsem v něm ze své komfortní zóny – v tom, jak chci vypadat. Když to přeženu, v mých ostatních klipech jsem chtěla vypadat jako princezna, princezna Eliška. (smích) V klipu Harder ale vystupuji víc jako Elly – sebevědomá, jistá a odvážná žena, pasuji se tam do role svého alter ega, jak bych se jednou chtěla cítit.
Klip Harder je výjimečný i z pohledu technologií, využili jsme totiž nové techniky LED Volume, která se zásadně odlišuje od používaného green screenu. V reálném čase se na ledkách za mnou promítalo prostředí, které se rovnou i natáčelo a v postprodukci pak není potřeba cokoliv klíčovat. Je to finančně náročnější cesta, ale ve výsledku to vypadá podle mě skvěle.
Když jste narazila na finance. Jaké jsou náklady na takový klip?
Hodně vysoké, a proto jsem vděčná všem svým sponzorům a vydavatelství, bez kterých by určitě nevzniknul. Nechci říkat přesnou částku, ale k milionu korun se určitě neblížíme.
Proč jsou vůbec klipy pro umělce tak zásadní?
Jsou to takové jejich vizuální vizitky a já si na nich velmi zakládám už od svých úplných začátků. Přijde mi totiž, že si jimi umělec definuje laťku, pod kterou by nešel. Mé písničky mají ambici být dobré nejen hudebně, ale i obrazově. Když písnička nemá videoklip, neláká mě tolik, abych si ji pustila.
Na některých klipech, jako je například High Speed nebo Are you there, jste spolupracovala s režisérem Janem Strachem a jeho týmem. Jaké to bylo?
S Honzou je to vždy absolutně profesionální. S ním se můžu soustředit jen sama na sebe a nemusím se strachovat o to, aby vše klapalo tak, jak má. Honza je moc milý, známe se už hodně dlouho a líbí se mi, jak má věci pod kontrolou a stojí si za nimi.
Vždycky se před nějakou spoluprací sejdeme a vyslechne si mou představu, které se drží. U ostatních režisérů to tak není a často se musím i během natáčení neustále přesvědčovat, že výsledek bude takový, jaký chci.
Přečtěte si rozhovor s Janem Strachem od naší Josefíny!
Hodnotíte úspěšnost videoklipů podle jejich zhlédnutí na YouTube?
Dřív jsem se na to hodně upínala a klidně i každou hodinu aktualizovala, kolik zhlédnutí přibylo. Nyní už to nechávám víc plynout a žít svým životem, ale nebudu lhát, sleduji to. Pokud má videoklip více než 100 tisíc zhlédnutí, beru ho jako úspěšný.
Jak těžké je se jako začínající umělkyně prosadit?
No není to lehké a několikrát se mi v hlavě motaly myšlenky ohledně toho, že to prostě vzdám. Nejhůř snáším asi morální nespravedlnost, kterou pozoruji. Stává se totiž, že i méně talentovaní si svůj budoucí úspěch zajistí penězi nebo tím, že jsou rodinnými příslušníky správných lidí. V tyto momenty se vždy zastavím a říkám si, že je to nespravedlivé a zda má vůbec smysl hudbu dělat. Končí to ale vždycky dobře, nedokážu si totiž představit život bez ní.
Jak se umělci, a zvlášť pak ti začínající, uživí v měsících, kdy nemají práci?
Trošku mě mrzí, že o tomhle se moc nemluví a podle mě by rozhodně mělo. Hodně lidí si totiž myslí, že hned po konzervatoři začnou natáčet desky, budou si vybírat z hromady nabídek na koncerty, zastupování, nahrání alb, ale ne, realita je jiná. Vy jste najednou dospělí a musíte si platit zdravotní a sociální pojištění, nájem a všechny tyhle věci. Já sama jsem po škole začala pracovat jako recepční v jedné korporátní firmě, abych se uživila, a po večerech jsem brečela, že tohle dělat nechci. Nikdo nám na škole v podstatě neřekl, jak se uživit.
Co vám z této situace pomohlo a zpátky vás nasměrovalo k hudbě?
Nerada se vzdávám, a tak jsem se začala ptát ostatních hudebníků, jak to dělají, když zrovna nekoncertují, nebo nenahrávají album. Obecně totiž ve společnosti převažuje stereotyp, že si lidi o umělcích myslí, že když zrovna mají volno, tak jezdí načerpávat energii a inspiraci na dovolenou a prostě nic nedělají. Taková ale skutečnost není.
Většina z nich mi řekla, že si přivydělávají úplně v jiných oborech, dělají například v kavárnách nebo učí děti v hudebních školách. To byla nakonec i má cesta, jak se z tohoto dostat a zároveň zůstat ve spojení s hudbou.
Jedním z vašich velkých snů bylo nazpívat duet s Benem Cristovaem, což se vám v loňském roce podařilo. Jak?
Zastupuje nás oba stejné hudební vydavatelství Championship Music a já jsem to občas tak naznačovala, že kdyby náhodou Ben sháněl někoho do duetu, jsem připravená. (smích) Všichni mi říkali, že ten správný čas přijde, ať vydržím. A pak asi o týden později měl Ben schůzku s vydavatelstvím hned po mně, oni si ještě pouštěli mé demo nahrávky, on je slyšel, líbilo se mu to a řekl, že bychom mohli vytvořit něco společně. Vzniknul tak náš společný track High Speed, ke kterému jsme natočili i videoklip.
A jaký Ben byl? Překvapil vás něčím?
Naprosto skvělý! A ano, překvapil mě tím, jak byl hodný, skromný, přátelský. Mluvil se mnou jako se sebou rovným. Sama jsem se díky tomuto setkání stala ostřejší vůči jiným lidem, kterým pokora k našemu oboru prostě chybí. Občas se totiž setkávám s někým, kdo nemá tolik zkušeností, ale dělá na mě ramena a Ben mi ukázal, že to jde i jinak, ať jste slavnější sebevíc.
Dvakrát jste se zúčastnila konkurzů do Superstar. Jaké to bylo a proč jste neuspěla?
Bylo to zajímavý. (smích) Šla jsem tam v době, kdy jsem podle mě nebyla ještě tak vyzrálá, a tak jsem si možná i naivně myslela, že je to soutěž primárně o zpívání, což není. Poprvé, když jsem tam šla, tak mě zazpívat ani nenechali. Zeptali se, na jakou školu chodím, odpověděla jsem, že na konzervatoř a oni řekli na shledanou.
Jedna z vítězek Superstar Tereza Mašková byla ale také studentkou konzervatoře. Jak je to možné, že s vámi byli tak rychle hotoví?
Je potřeba se na to dívat jako na show, nemá to předvídatelná pravidla. Konkurzům, jež vidíme v televizi, předchází pro některé účastníky ještě předkola. Pro tvůrce je důležité, aby soutěžící byli charakterově co nejrozmanitější. I přes to, že jsem pak celou noc po castingu probrečela, se na ně ale nezlobím, beru to prostě jako takovou reality show.
Jaké jsou vaše aktuální sny a cíle?
Uspořádat koncert pro vyprodanou O2 arenu. A vzhledem k tomu, kolik českých umělců tam v nejbližší době mělo nebo bude mít koncert, je to asi reálné, ne?
