Anna Basiková Tento článek by mohl začít klasickým klišé: nemohla najít žádnou knihu o sladění mateřství a práce, tak se rozhodla ji napsat. Šárka Seydler Kabátová je novinářka a taky pracující matka, která se nechce vzdát ani jedné své role. Pro sebe a další ženy, které to mají stejně, proto napsala knihu Máma má práci. Teď na ni sbírá peníze na HitHitu.
Pamatujete si na moment, kdy jste si řekla: Tak, a napíšu o tom knížku? Nebo to ve vás postupně zrálo?
Přesně si na ten moment pamatuju. Asi popáté za noc jsem kojila a z dlouhé chvíle jsem si na mobilu schovaném pod peřinou pročítala obskurní diskusní fóra. Každá máma asi tuší, o jakých mluvím. Obvykle se těmhle temným místům internetu směju, ale byla jsem zoufalá. Chtěla jsem najít nějaké kloudné informace o slaďování práce a mateřství. Začínala jsem v práci s novým a časově docela náročným projektem, a měla jsem obavy, jestli jsem udělala dobře, když jsem se pro něj rozhodla. Potřebovala jsem nějaké informace o běžném životě pracujících matek, ne jen “vzletné” diskuse. Nic takového jsem ale nanašla. A tak jsem si to vzala jako nový úkol pro sebe. S psaním jsem ale ještě počkala, protože dceři byl teprve rok, a chtěla jsem s ní být co nejvíc.
Na knihu teď vybíráte peníze přes platformu HitHit. Proč tímto způsobem a proč právě tam? Nechtěla jste knihu nabídnout do některého z nakladatelství?
Nemusela jsem, nabídka naštěstí přišla sama, za což jsem moc ráda. Spolupracuji s malým nakladatelstvím, takže samozřejmě hledáme i pomoc zvenčí. Aby kniha dostala všechnu péči, jakou si podle mě zaslouží, a aby se o ni lidé vůbec dozvěděli, rozhodli jsme se pro crowdfunding. HitHit mi přijde jako skvělá platforma, která může zvednout zájem o téma ještě před uvedením knihy.
Kniha se věnuje tématu pracujících matek. Proč je podle vás důležité o něm více mluvit?
Tohle téma má asi milion rovin. Začnu tou nejpodstatnější. Naše společnost má stále problém s přijetím matek jakožto primárně pečujících osob a jejich rolí. Pořád jsme si nevyjasnili ani tu základní otázku, jestli tedy matky smí nebo nesmí pracovat. Jsme uvízlí v síti předsudků a odsudků. Pokud matka nepracuje, je pro mnohé odepsaná “mamina”, a pokud pracuje, zanedbává své dítě a mnozí ji označují za sobeckou kariéristku. Obojí je úplný nesmysl.
Co další předsudky?
Stejná rozpolcenost platí i v otázce přijetí a podpory pracujícím matkám. Pro někoho je úplnou samozřejmostí, že se matky chtějí seberealizovat, případně že chtějí nebo potřebují přinášet do rodinného rozpočtu peníze, a snaží se je maximálně podporovat. Jenže pro některé překračuje téma slaďování mateřství a kariéry jejich vidění světa, a tak hážou pracujícím matkám klacky pod nohy. Případně, a to je podle mě vůbec největším zdrojem překážek pro pracující mámy, společnost tehle fenomén zcela záměrně ignoruje.
S jakými potížemi se pak na základě toho nejčastěji potýkají?
Kromě únavy, odsudků, mentálního vyčerpání a frustrace jde o systémové překážky, za kterými lze vidět nulový zájem politiků o tohle téma. Na prvním místě zmíním absolutně tristní situaci ve státních školkách, které nestačí se svými kapacitami, což často nutí pečující rodiče zůstávat doma až o rok déle, případně platit nemalé sumy za soukromá zařízení. Důležité je upozornit na absurditu spočívající v tom, že měsíční náklady na soukromou školku nebo dětskou skupinu mnohdy výrazně převyšují výdělek na částečný úvazek. Rodiny si pak dávají na misku vah, jestli je pro ně podstatnější finanční situace, nebo nová dynamika v rodině ovlivněná tím, že žena pracuje. S tím souvisí i další problém, a tím je malá rozmanitost zkrácených úvazků. Většinou nabídky končí u polovičního úvazku, jako by neexistovaly jiné flexibilní úvazky. Jenže ani zkrácený úvazek neznamená vždycky výhru. Často se totiž stává, že množství požadované práce neodpovídá zkrácenému úvazku, a to pak samozřejmě matkám výrazně komplikuje organizaci spojenou například s hlídáním dítěte. Mohla bych dlouze pokračovat… Je ale hlavně zapotřebí zdůraznit společného jmenovatele všech zmíněných překážek. A sice, že zaměstnavatelé a politici v Česku zatím matkám nenabízejí moc podpory. A to je obrovská škoda. I jejich.
V čem by měla ostatním pracujícím matkám vaše kniha pomoci?
Minimálně v uvědomění, že v tom nejsou samy, že existují i jiné přístupy, než si dosud možná myslely, a že se nemusí donekonečna obhajovat samy před sebou i dalšími lidmi, proč se rozhodly vedle péče o malé děti dál pracovat. Pro mě samotnou bylo povídání s každou z těch deseti žen velmi terapeutické. Znovu jsem si uvědomila, proč je pro mě důležitá seberealizace, proč považuju práci za důležitou životní hodnotu, a proč mám i přes občasné pochybnosti radost, že můžu své vnímavé dvouleté dceři odmalička ukazovat práci jako něco, co může člověka těšit a naplňovat. Povídání v knize Máma má práci může, alespoň v to tedy doufám, některým ženám pomoct znovu najít sebejistotu a odvahu kolíkovat hřiště, na kterém se pohybují. Knihou chci také ukázat, proč je dobré se zajímat o matky obecně. Je důležité, abychom si byli vědomi toho, že s rolí matek se ženy neodsouvají do ústraní na dětská hřiště a že nepřichází o žádnou ze svých kvalit. Ba naopak.
Součástí knihy jsou rozhovory s pracujícími maminkami, mimo jiné Danuší Nerudovou či Bárou Strýcovou. Jak jste tyto ženy vybírala? A odmítla vás některá z oslovených maminek?
Napsala jsem si seznam profesí, které mě osobně nejvíc zajímají, a pak různě škrtala a škrtala, až jsem se dobrala k finálnímu výběru. Záměrně jsem si nedala cíl v podobě sociální sondy, jak to mám obvykle ve zvyku. Desítku žen jsem vybírala tak, abych čtenářům a čtenářkám ukázala pestrou škálu zajímavých profesí, životní příběhů, přístupů i motivací. Zohledňovala jsem věk dětí, rodinnou situaci a pak i to, jak jsou daná povolání náročná, jakou vyžadují odbornost, mentální kapacitu a jak moc v nich dominují ženy nebo muži. A také jsem brala v potaz, v jaké fázi své kariéry se respondentky nacházejí. Měla jsem štěstí, a kromě dvou oslovených maminek, mě neodmítaly. Naopak, byly z toho nápadu nadšené a kvitovaly ho.
Proč odmítly?
Jedna se necítila na to o takovém tématu mluvit, a druhá neměla – velmi příhodně – čas. Obojí plně chápu.
O čem jste spolu mluvily?
O životě. Může to znít banálně, ale pro mě je velmi podstatné vedle vysokých debat o tomto společenském fenoménu rozumět i všednosti reality a běžným situacím, do kterých se matky i jejich rodiny dostávají. Mluvíme o mateřství i kariéře, ale také o prostoru mezi těmito dvěma naprosto odlišnými póly. Zajímalo mě, jak si ženy vlastně život mezi mateřstvím a kariérou organizují, jak se vypořádávají s pochybnostmi a odsudky, jak v té přehlcenosti povinnostmi a časovém presu pečují o své vztahy, jak si udržují nebo znovu budují sebevědomí v pracovním kolektivu, jak se přepínají z role matky na profesionálku. A tak dále. Každá ženy vypráví příběh pracující mámy odjinud, a to mě moc baví.
Už víte, jak bude kniha vypadat a kdo na ní bude spolupracovat?
Konkrétní podobu ještě ladíme. Nicméně mám obrovskou radost, že se o vizuální podobu postará moje oblíbená grafická designérka, z čehož mám obrovskou radost a pořád tomu nemůžu uvěřit. Víc zatím prozradit nemůžu.
