Přečteno za duben

Které knižní novinky jsme si v dubnu nenechaly ujít? A které byste si (ne)měli přečíst? Další várka knižních tipů je tady.

Smršť

Bojíte se rádi? Pak vám knihy slovenského autora Jozefa Kariky určitě neunikly. A pokud ano, okamžitě to napravte! Před pár lety jsem četla jeho Trhlinu a vykouřila jsem u toho asi karton cigaret. Následovaly Tma, Strach a Černá hra a nedávno se mi dostala do ruky i jeho poslední kniha Smršť. Raději ji nečtěte sami doma a už vůbec ne večer, natož v noci! Zhltnete ji jistě za jedno odpoledne, ale příjemně vám nejspíš nebude. Konec trochu prapodivný, ale za přečtení to stojí.

Dívka, žena, jiné

Povinná četba pro všechny ženy. Každá je jiná, každá žije jiný život, ale všechny jsou úžasné. Autorka se zaměřila na osudy dvanácti žen. Čeká na vás nebojácná farmářka, lesbická feministka, uklízečka středního věku, úspěšná bankéřka, přísná učitelka či žena v domácnosti s poporodní depresí. Každá si v životě něčím prošla a každá hledá něco jiného. Pomalý rozjezd, ale nakonec skvělé čtení.

Vše o mé dceři

Další lehce feministická literatura pochází z pera jihokorejské spisovatelky Kim Hjedžin. Hlavní hrdinkou románu je stárnoucí vdova, která pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců. Žije s dcerou a její přítelkyní. Dcera se navíc zapojí do demonstrace proti diskriminaci homosexuálních kolegů na univerzitě. Matčin hněv se ale postupně mění v porozumění. Dobrá kniha.

Listopád

Asi nejvíce očekávaná kniha letošního roku. Přečetla jsem ji za jeden den, to bylo jasné. Knihy Aleny Mornštajnové jsou zkrátka takové, velmi čtivé. Zároveň ale hodně smutné a stejná byla i tato. Jaký by byl život v Československu, kdyby listopad 89 neprobíhal tak, jak probíhal? Autorka nám to demonstruje na příbězích dvou žen, které toho mají společného víc, než si myslí. Zajímavé čtení, ale trochu mi chyběl ten aha moment na konci, který je pro Mornštajnovou tak typický. Ta chvíle, kdy vám dojde, že to celé bylo trošku jinak.