Klan Gucci: zklamání roku s monogramem

Nejočekávanější film roku z módního prostředí Klan Gucci je v kinech! Stojí však za váš čas, peníze a negativní PCR test?

Proč vlastně chodíme na filmy? Co po nich chceme? Pobavení? Odpočinek? Nebo jen podnět k přemýšlení a novému učení? Shrnula bych to slovy, že se díky nim odpojíme od reality, od svých problémů a pokud je film opravdu dobrý, zapomeneme na to, kde a s kým právě teď jsme – staneme se totiž součástí příběhu. A o to tady jde, film vás musí vtáhnout. Je mi to líto, ale u novinky s názvem Klan Gucci se to nestane.

Na film o módní značce s takto hvězdným obsazením se těším celý rok (a to dokonce více než na tolikrát přesouvaného agenta 007!), a proto je jasné, že má očekávání byla obrovská. Film o módě, rodinném dramatu, režírován úspěšným Ridleym Scottem, v hlavních rolích s božskou Lady Gaga a proklatě sexy Adamem Driverem (miluji ho od filmu Manželská historie, nikoliv od polonahých fotek kampaně Burberry, pozn. autorky), doplněný nádhernými kostýmy, zajímavou dějovou linkou a skvělými místy, jako je Milán, New York nebo St. Moritz, aspiroval na to, stát se mým novým oblíbeným filmem.

Vanity Fair versus V Zákulisí

Magazín Vanity Fair označil Klan Gucci za „nejvíc okouzlující snímek, který letos můžete vidět“. Magazín V Zákulisí by to opravil na „nejdelší film s luxusními kostýmy, který vám toho o příběhu známé značky příliš neřekne“. I když se mi to píše těžko, přirovnala bych film k módnímu padělku, který taktéž klouže po povrchu, postrádá kvality předlohy a nenese hodnotný odkaz, jehož část si nemalými penězi kupujeme.

Už na žurnalistice nás učili, že nikdy není dobré v článku popsat všechno, vyberte si raději dílčí část a tu zpracujte v kontextu a do hloubky. Právě něco nového, více psychologického, dramatického, zpracovaného do hloubky, filmu tolik chybělo! Celý příběh módní dynastie by byl určitě vhodnější ke zpracování do několikadílné minisérie, jako tomu bylo v případě American Crime Story – Versace. Tu mimochodem doporučujeme moc!

Smrtící stopáž

Při sledování filmu vás nemá napadat myšlenka „jak dlouho ještě?“, naopak se vám po jeho skončení má honit hlavou „to už je konec?“. Klan Gucci trvá 2 hodiny a 38 minut a věřte mi, že to pocítíte. I když bych na nádherné oblečení i Adama Drivera dokázala koukat i déle, velmi rychlým scénám po sobě jdoucím v rekordních časových skocích to rozhodně neprospívá.

Nechceme se dívat na scény ve stylu: vezmeme se, střih. Táta je nemocný, střih. Táta umřel, ach jo, střih. Tak se rozvedeme, střih.

Celý film je změť krátkých nevysvětlujících momentů / zlomků života hlavních hrdinů. Chybí nám vypravěčská linie, která momenty do mozaiky pospojuje a dá jim rámec, díky kterému vše bude dávat smysl. Filmu by to dodalo větší přirozenost a uvěřitelnost. Nechceme se dívat na scény ve stylu: vezmeme se, střih. Táta je nemocný, střih. Táta umřel, ach jo, střih. Tak se rozvedeme, střih.

Hvězdná jména, kam se podíváš

Co se týče obsazení, Lady Gaga místy zastiňuje Al Pacina, její herectví je vzhledem k roli brilantní, jen se u takto výrazné celebrity těžko opouští od její skutečné a natolik výrazné osobnosti. Musíte se zkrátka snažit, abyste ji nevnímali jako královnu pop music, ale jako vychytralou Patrizii Reggiani. Roli jsme jí prostě neuvěřily, na to máme Lady Gagu až moc rády.

Naopak do Maurizia Gucciho (Adam Driver) jsme se zamilovaly, i když zrovna na sobě neměl kultovní mokasíny. Milý, elegantní, galantní a sexy. Může takhle jednou vypadat můj manžel, prosím? A nejlepší na tom je, že se nejedná o prvoplánově hezkého muže, je něčím zajímavý, jiný a tajemný. Jediné, co mu nevěříme, je, že dojel na Vespě z Milána až do zasněženého švýcarského St. Moritze.

To samé se však nedá říct o Jaredovi Leto, který si zahrál parodii na dědice módního impéria, jenž byl místy už možná trošku moc. Nás v souvislosti s ním napadá jediné: obsadili ho jen proto, aby si lidé po filmu povídali o tom, jak ho nepoznali?

Co na to Tom Ford?

Film je sice plný módy, není však o ní. Dokládá to například absence představení jednoho z nejvýraznějších jmen značky – Toma Forda, který se ve filmu opravdu jen mihne. Znalci módy a majitelé jeho věcí (zdravím Pepi) nám však potvrdí, že tento muž by rozhodně neměl zůstat v pozadí.

Pro server Airmail News se designér k filmu vyjádřil slovy: „Poté, co jsem doslova přežil téměř tříhodinový film House of Gucci, jsem byl několik dní velmi smutný. To je reakce, kterou podle mě pocítí jen ti z nás, kteří znali Maurizia Gucciho osobně. Bylo pro mě velmi těžké pozorovat humor a pompu v něčem, co bylo ve výsledku tak krvavé a tragické.“

Když řemeslo zastiňuje příběh

Anna Wintour je zde zase zobrazena poněkud směšně a nás zajímá, jak to, že to přes nejznámější šéfredaktorku světa vůbec prošlo. Pokud vás zajímá výtvarná stránka věci, kamera je hezká díky důrazu na barevnost a kontrasty, černobílé pasáže trefně evokují vzpomínky. Co se týče kompozice, ta je řemeslně dobře odvedená, nicméně neohromí.

Soundtrack, i když má podle vybraných skladeb demonstrovat časová období děje, sklouzává do ohraných vypalovaček, na které si chcete zatancovat v Lucerně, ale v kvalitních filmech na nich v takto vysoké četnosti rozhodně narazit nechcete. Příkladem je hit It’s the Most Wonderful Time of the Year, který má navodit Vánoce. Jak rafinované.

Špatná reklama je taky reklama, a proto vám touto recenzí radíme, abyste se na film šli podívat a udělali si na něj názor sami. Zvlášť v dnešní době je podpora kultury nesmírně důležitá a my bychom neměli šetřit na jediném lístku do kina, divadla nebo na koncert. Ať si je užijeme, dokud nám je zase nezavřou. In the name of the Father, the Son and House of Gucci.

P.S. Pokud stejně jako my toužíte po vysvětlení všech zásadních momentů značky Gucci, doporučujeme si přečíst TENTO článek našeho nepřímo konkurenčního, avšak naprosto milovaného webu.