Vánoce jinak: s kamarádkami a plnou pusou sushi

Svět jako by se pravidelně ke konci roku zahalil do radosti, opulence, třpytek a ohňostrojů. Bez dobré nálady vstup zakázán! Co když vás ale svátky z jakéhokoliv důvodu zas tak neberou a chcete je slavit po svém?

Každý rok pro mě Vánoce představovaly ekvivalent stresu – nejdřív nákup dárků, potom jejich balení (což absolutně nesnášim, díky bohu za dárkové tašky!), potom pracovní vzduchoprázdno prostupující celým prosincem („To doděláme v lednu, jo?“ „Navážeme v lednu!“ „Dořešíme to po svátcích, nezlob se.„) a celý maraton zakončují samotné svátky, rodinné návštěvy a oslavy.

Žurna mě nebaví a normální práci nemám

Každoroční oskarové herecké výkony, které předvádí tolik rodin z mého okolí, mě ale loni prostě přestaly bavit. Přestalo mě bavit odpovídat na to, kdy dostuduju žurnalistiku (i když jsem s jejím studiem ani nikdy nezačala a před rokem státnicovala z marketingu), kdy nastoupím na magistra, kdy si konečně najdu normální práci a kdy konečně začnu jíst maso (protože bez masa umřeš, Josefíno!). Nechápejte mě špatně, nijak se na tazatele nezlobím, jen prostě už nechci.

Není to tebou, ale mnou!

Moment, kdy mi došlo, že už tohle absolvovat nechci, a hlavně moment, kdy mi došlo, že nemusím, si pamatuju naprosto přesně. Nejdřív radost, odvaha, kuráž. Potom strach a lítost. Jak jen vysvětlím rodině, že to není o nich, ale o mě (a to se ani nerozcházíme)?

Že to není naštvaný statement a pubertální výlev, ale zkrátka upřednostnění mé duševní pohody a klidu? Na duševní pohodě vždycky celoročně pracuju – v noci nabíjim krystaly měsíčním svitem, ráno vstávám dřív, abych si stihla zacvičit jógu, znáte to – a potom ji během pár hodin někdo dokáže totálně roztříštit a já ji pak zase až do března slepuju… to je přece totálně časově neefektivní!

Je to jen další den

Nakonec jsme strávily Vánoce s kamarádkami (a kočkama ofc), domů jsem zajela předtím i potom a – kupodivu – svět se nezbořil. Místo kapra a brsalátu jsme měly sushi a závitky, místo cukroví sangríu a místo pohádek deskový hry. A bylo to krásný!

Takže ať už se jedná o svátky nebo o cokoliv jiného, nebojte se nastavit si vlastní hranice a postavit sami sebe na první místo. Ono to málokdy bude mít tak destruktivní následky, jak si představujete. Spíš naopak, uvidíte.

Josefína Joštová

Mám ráda lidi plný barevných myšlenek a černý kafe a humor. Učím se španělsky, protože plánuju důchod strávit na prosluněný španělský pláži se sangríou v ruce. Do tý doby toho ale chci ještě hodně stihnout a po cestě se toho ještě spoustu naučit. A alespoň část z toho tady s váma sdílet.

Doporučené články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.