Rebeka Bielik Když se řekne Octoberfest, asi všichni trochu tušíte, o co jde. Jo! Starý pupkáči se nalívají tupláky piva, jedí buřty a očumujou rádoby tradičně, ale spíš přisprostle oděné servírky. A naproti nim se parta nalitých mladistvých točí na kolotočích. Podobná slavnost se tradičně pořádá i u nás v Norimberku. Místní Volksfest je sice trošku komornější, ale v principu jde o to samé. Nalejt se a konečně si „odpočinout”…
A proč říkám konečně? Protože Němci nikdy, ale skutečně nikdy neodpočívají. A to je něco, co jsem si uvědomila teprve až nedávno, když jsem se konečně odhodlala norimberský Volksfest navštívit. A přestože nejsem fanda kolotočářského pobavení, šla jsem! Samozřejmě z vidiny čistě z kulturního prožitku. O pivo vůbec nešlo!
A proč že ti Němci nikdy neodpočívají? Jasně, do práce chodí jako většina z nás a po práci, stejně jako většina z nás jdou domů za svými rodinami, v pátek na skleničku vína nebo na pivo a fotbal do hospody, a v sobotu vyspávají kocovinu stejně jako každý normální člověk. Něco je ale přeci jenom jinak. Němci totiž, i když odpočívají, svůj volný čas vždy umí kvalitně investovat a zhodnotit.
Němci pracují velmi efektivně, málokdy chybují, a rozhodně dvakrát, někdy i třikrát, měří, před tím než řežou. A jakmile opustí zdi své kanceláře, dokáží ze svého volného času skutečně vyždímat vše, co je jakkoliv hodnotné.
Knížky? Ale jen ty vzdělávací
Čas investují například k tomu, aby se udržovali fit. A tak jsou parky přehlcené běžci, tenisové kurty naplněné k prasknutí, a veřejné venkovní posilovny jsou nacpané seniory. A popravdě všichni Němci jsou skutečně v té nejlepší kondici.
Běžná knihovna pořádného Němce je naplněná naučnou literaturou. Stěží v jejich policích najdete odpočinkovou beletrii. Když má Němec čas a chuť něco si přečíst, chce se u toho i něco dozvědět. Nemusí jít nutně o memoáry Angely Merklové, i když to je určitě základ v každé knihovně. Vedle toho ale najdete knihy o zdravé výživě, o porodu a výchově dětí, nebo třeba zahradničení für Dummies.
Příjemný small talk až po požití alkoholu
A to co vás může nejvíce zaskočit, když se poprvé setkáte s Němcem, je skutečnost, že nedělají příliš dobrý první dojem, a to jen proto, že neumí klasický příjemný small talk. (Asi nečetli náš článek.) Němci neradi ztrácejí čas zbytečným tlacháním, a když se s někým novým setkají, chtějí i z krátké konverze vytřískat, co se dá. I to jsem si uvědomila právě na norimberském Volksfestu…
Jsem tu poprvé. Spokojeně si nesu svůj první tuplák a sedám si ke stolu k partičce sympatických pupkáčů. Vesele prohodím „Servus”, aby bylo jasný, že jsem místní. Muži se na mě otočí, sjedou mě pohledem, a natočí břicha i zbytky těl ke mně. Pomalu si nejistě poposednu a v ten moment se na mě sesype hromada nepatřičných otázek. Koho jsem volila? Jsem očkovaná? Co jsem vystudovala?
Teprve s přibývajícími tupláky se můj pocit, že jsem u výslechu, snižuje, i otázky začínají být trochu vřelejší. Podáváme si ruce. Asi jsem prošla zkouškou a břicháče jsem zaujala. Ten nejplešatější mě zve na buřta. Očividně jsou pánové o pár tupláků napřed, ale objednávají si další.
Po několika panácích se atmosféra uvolní. V jejich obličejích je patrný nejen alkohol, ale i příjemné uvolnění. Pár vtípků. Smích. Odpočinek. Konečně…
